9. den, Vršič-pramen Soči-Tarvisio

Čtvrteční počasí předpovídalo na odpoledne opět déšť a tak jsme se rozhodly pro výlet autem a vyjet nahoru do sedla Vršič a z tam pokračovat na druhou stranu kopce k prameni Soči a přes italskou stranu se vrátit do Slovinska.

Tak jako po celou dobu naši dovolené i tady jsme vyjížděly nahoru z KG po serpentinách až do sedla Vršiče. Teda ještě jsme udělaly malou mezizastávku, abychom s údivem obdivovaly úkaz ve skále v podobě dívčí tváře s názvem Ajdovska deklica a více vzdálený otvor ve skále Prisojnikovo okno. Největší přírodní okno ve skále v celé Evropě. Šly jsme přes louku kousek blíž, udělaly pár fotek a pokračovaly směr nahoru. V sedle se dá zaparkovat na kraji cesty, kde na pár metrech je placené parkoviště o kousek dál už se dá zastavit bez placení, i když asi platit by se mělo. Ale ten co vybírá poplatek za stání nemá šanci dojít o těch pár metrů dál a vybrat peníze. Velká většina aut zastaví hned tam, kde je značka P a tam je výběrčí.

Ze sedla vede několik turistických tras na okolní vrcholy a původně jsme měly v plánu vyjít aspoň na Mojstrovku, ale vzhledem k čím dál větší oblačnosti jsme si výšlap rozmyslely. Tak jsme alespoň vyšplhaly kolem chaty až na ten správný vrchol než mnozí považují ten v sedle. Všude se píše, že z Vršiče jsou nejkrásnější výhledy na Julské Alpy a je to tak. Když jsme se vrátily zpět, u auta zaparkovaného kousek od nás, ležela vedle dveří auta ovečka. Opřená, spokojená. O kousek výš pod stromy bylo zbytek stáda, včetně několika jehňátek. Naše auto bylo zaparkované nedaleko a když Lambri otevřela kufr našeho auta a vytáhla ze sáčku plátek toustového chleba, otočila se a nevšimla si, že se ji za zády jedna z ovcí objevila a už se drala do našeho kufru. Hodila jsem ji kousek chleba, ale to jsem dělat neměla. Ovečka se rozhodla, že mi zbytek sní z ruky a tak jsem ji házela další kousky, ale těch si nevšímala a stále byla u těch mých rukou. S úprkem jsme nastoupily do auta a ovečce zavřely před čumákem dveře..to jsou pro Lambri divoká zvířata, která zná už z Irska ☺.

Ze sedla jsme pokračovaly dolů po serpentínách směr Bovec a další zastávkou byl pramen Soči. Pramen se nachází uprostřed lesů a vede k němu pěkný chodníček zakončený menší skalní cestičkou s řetězy. Asi 10 m před pramenem, který vyvěrá ze skály, začalo dost pršet. Lambri se po cestičce s řetězy již nevydala, já udělala v rychlosti pár fotek a vracela se zpět za ní. Než jsme se vrátily k autu déšť zesílil a doprovázel nás další 40 km až do Tarvisia. Na chvíli jsme opět navštívily Itálii jelikož Tarvisio je italské městečko a je to místo, kde jsme byly poprvé lyžovat v Alpách.

V místním marketu jsme nakoupily domů několik druhů těstovin, které tady vycházejí na poloviční cenu, stejně tak mouka na výrobu domácích těstovin a jelikož již bylo pozdní odpoledne a my jsme už byly hladové, koupily jsme si bagetku a nějaké skvělé italské salámky. Kousek od obchodu jsme se ještě zastavily na zmrzku a kávičku a následně se vydaly na cestu do kempu.