9. den: jak nám nepřálo počasí (Bohol)

Lambri: Na Boholu jsme přistáli se zpožděním, protože na letišti nebylo místo a my kroužili 3/4 hodiny ve vzduchu. Už ve vzduchu bylo vidět, že mraky pod námi jsou černé a je oblačno. Když jsme přistáli, bylo zataženo. Sotva jsme vyšly z letiště, desítky taxikářů začali nabízet odvoz, pošťuchovali se a pokřikovali na nás, kam jedeme. Bylo to celkem šílené, ale nejsem si jistá, jestli horší, než když jsme vystoupily uprostřed noci v Manile z nočního autobusu :) Z počáteční nabídky 500 PHP, které řidič sám snížil na 400 (asi 20 metrů od východu z letiště) se cena snižovala dál a dál od východu až na konečných 200 u řidiče tricyklu, na kterého ostatní pokřikovali, když jsme mu kývli, ale on se jen smál. U východu z letiště stálo jen pár řidičů, za bránou, kam jsme po pár desítkách metrů došly, čekal další houf (proč nešli taky dovnitř, nevím) a za zdí, škvírami v ní, ještě když jsme byli v areálu letiště, na nás pokřikovali a snažili se s námi na dálku domluvit další. Cestou k jeho tricyklu se nás snažili ještě ukecat taxikáři, ale zůstali jsme věrné. Když po pár minutách jízdy začalo pršet a mokla jsem já i batohy tak jsem litovala těch ušetřených peněz, o které bychom zaplatily více za taxík. Cesta do Steffi´s place, kde máme ubytování, byla, snad i kvůli sílícímu dešti, dlouhá. Všechny jsme kvůli počasí vypadaly trochu přepadle. Chtěly jsme slunce a 30 stupňů, místo toho prší a předpověď není nic moc.

Ubytování máme v bambusových domcích rovnou u moře, pokoje jsou jednoduché, ale čisté a hezké, společná koupelna je zvlášť, vstup do moře je kamenitý, ale jsou tady schody, které vedou do písčité části (která je ale taky obklopená kameny). Jsou tady houpací sítě, konečně :) ale jsou od deště celé mokré. Prostě všechno špatně :)

Steffi nám doporučila nedalekou restauraci, tak nám aspoň nevadilo, že zatím nemáme skútry a ubytování je poměrně daleko od civilizace. Vzaly jsme deštník, který máme na pokoji, pro jistotu, a vyrazily, měly by to být jen asi 2 minutky. Restaurace byla zavřená a během těch dvou minut přestalo pršet a začalo lít. Všechno špatně bylo pryč a bylo to ještě horší, což paradoxně po chvilce trochu pomohlo. Peťa se vrátila pro druhý deštník a vyrazily jsme asi kilometr na hlavní cestu, kde po pár minutách jel jeepney. Nasedly jsme a nechaly se hodit do centra, kde jsme měly vyhlídnutou restauraci Garden Café, kde obsluhují místní neslyšící. Bohužel, zde nás nezaujala ani nabídka, ani ceny, ani vymražený interiér a tak jsme se vydaly znova do deště hledat něco jiného. Zeptaly jsme se pár místních na nějaké doporučení, ale když nás poslali k Mc Donalds, tušily jsme, že to nedopadne nejlíp. Nakonec nás jedna paní nasměrovala do obchodního centra (u vchodu tady vždy stojí ochranka, které musíte dát k nahlédnutí batoh - ve větších střediscích bývá i scanner), kde nás právě pracovnice ostrahy poslala do 2. nebo 4. patra. Ve druhém byla jedna jídelna, ve čtvrtém jich bylo více a tak jsme se rozhodly zůstat nahoře a každá jsme si někde vybraly. Všechny jsme měly rýži a k tomu pár mističek s různými věcmi - Peťa smažené krevety a jinak různé saláty, vepřové maso se zeleninou, nějaké mořské řasy, bylo to takové gelovité a nikomu to nechutnalo. Jinak to bylo fajn :)

Po jídle jsme se vydaly zpět po hlavní cestě směrem k letišti a doufaly jsme, že natrefíme na nějaké půjčovny skútrů, které nám ukazoval řidič tricyklu cestou z letiště. Říkal, že cena je 400, ale dostaneme 100 slevu, když si skútr budeme půjčovat na více dní. Taky říkal, ať to zařídíme hned, že je tady hodně turistů a na ubytování skútry pravděpodobně nebudou k dispozici. Pomyslely jsme si, že kecá, nahlas řekly, že uvidíme podle počasí, že teď ještě půjčovat nebudeme a na ubytování se dozvěděly, že mají vše rozpůjčované, cena je 400 a můžou nám zajistit půjčení odjinud za 500, pokud nebudou mít k dispozici ty své... Tímto se řidiči tricyklu omlouvám :)

Peťa: Chvilku za obchoďákem u nás zastavil tricykl a v něm mladý klučina, že kam chceme hodit. My že si plánujeme půjčit skútr, takže nikam a on že nás hodí zdarma ke svému bratranci, který má půjčovnu a půjčí nám skútr za 350. Nasedly jsme tedy, že to zkusíme. Skútry vypadaly jako nové, takže jsme se dohodly. Zkoušely jsme ještě vyjednat slevu, ale paní z půjčovny trvala na 350 PHP. Vyřídily jsme formality a nasedly na skútry. Půjčily jsme si 2, jeden pro nás, druhý pro Evu. Dostaly jsme pěkné nové Hondy 125m3 s instrukcemi jak startovat, zamykat a mohly jsme vyrazit. Protože jsme byly ve městě a Eva dlouho neřídila, dohodly jsme se, že budeme řídit já s Lambri a až vyjedeme na klidnou cestu, bude řídit Eva. Po cestě jsme se stavily pro lahvinku místního rumu, který tady stojí stejně, jako u nás jeden panák. V obchoďáku nám doporučili jednu značku, kterou jsme si teda koupily. 0,7 l stálo v přepočtu asi 60 Kč. Ale je to dobrý kvalitní rum.

Zajely jsme na pokoj, nechaly tam vody a rum a jely se podívat na vedlejší vyhlášené pláže - klidnou White beach, a hlučnou Alona beach, dějištěm místního nočního života. Na White Beach byly otevřené 2 restaurace, pár lidí, ale jinak byl tady opravdu klid. Na chvíli jsme se zdržely, trošku se prošly v moři, nasedly na naše skútry a pokračovaly na Alonu. Na první pohled bylo patrné, že Alona patří mezi vyhlášená turistická střediska. Kolem cesty bylo všude plno barů, restaurací a agentur nabízejících potápění a výlety lodí, tzv. Island hopping. Něco podobného jsme absolvovaly i v Thajsku.

Z hlavní cesty jsme zabočily do menší uličky mířící k pláži. Tady to vypadalo stejně, jen snad přibylo více naháněčů, nabízejících výlety. Ale narazily jsme na stánek, kde dělaly čerstvé džusy a tak si holky daly. Myslela jsem si, že to tady bude podobné jako v Thajsku, kdy takové stánky byly všude. Tady jsme narazily zatím jen na 2 a i cena je vyšší než tam. Ale Eva i Lambri si pochutnaly :) Došly jsme až k pláži, ale byla už tma, takže kromě parkujících loděk jsme neviděly nic, takže jsme se otočily a vracely se pomalu zpět. Dole u pláže byly i restaurace nabízející čerstvé ryby a mořské plody a dohodly jsme se, že si jeden večer sem zajdeme na večeři. Po cestě zpět se Lambri zastavila ve stánku, kde si kupovaly džusy, tentokrát na večeři - na palačinku :) Klasika s nuttelou a banánem :) Byla skvělá. Taky rozdíl oproti Thajsku, kde palačinky dělali všude, stejně jako ovocné džusy.

My se s Evou zastavily na večeři v jednom místním stánku s hrnci, které jsou tady kolem cest, po cestě zpět k ubytování. Každá kopeček rýže, já kuřecí a Eva hovězí maso do mističek. Funguje to tak, že člověk přijede ke stánku, podívá se do hrnců s jídlem, které jsou tam položeny, a vybere si. Většinou je to kuřecí maso v nějaké omáčce, vepřové se zeleninou, hovězí. Vepřové i hovězí většinou bývají nakrájené na kostky, ale bohužel se všemi tučnými částmi. Kuřecí maso je rozsekané celé kuře včetně kostí. Někteří nabízejí i vnitřnosti a jiné věci, které nedokážeme rozpoznat :)

Po příjezdu na pokoj jsme chvíli poseděly v bambusovém domečku, který tady slouží jako společenská místnost a podávají tady snídaně. Daly jsme si skleničku rumu a šly spát.