9. & 10. den, Castlegregory-Tralee-Limerick-Doolin-Cliffs of Moher

Ano, ano... Musím dohánět v psaní včerejší den... protože... k tomu se dostaneme...Ráno jsme z kempu vyjely směr městečko TRALEE. Jelikož nám do oka nepadlo nic, kvůli čeho by stálo za to zastavit, pokračovaly jsme směr LIMERICK. Zde (jelikož je to místo, odkud pochází skupina Cranberries) jsme na pár hodin zastavily na obhlídku města. Bohužel, ze všech dosavadních navštívených míst mě tohleto zaujalo nejméně. Jak podotkla Lambri, špinavá a nepovedená Praha. Vydaly jsme se po stopě kešky, kterou se nám povedlo tentokrát ulovit velmi záhy. V menší uličce jsme opět natrefily na Angelinu, které Lambri neodolala a koupila si rovnou XLARGE porci! Kopeček velký asi jako míč jí dal zabrat a zaměstnal ji skoro na hodinu.

Pomalou chůzí jsme došly do Tesca, kde jsme parkovaly, stavily jsme se pro pár nezbytných drobností k jídlu a pokračovaly směr DOOLIN. Pár km před Doolinem se zatáhla obloha a začaly padat první kapky, které se za chvíli proměnily v nekončící déšť. DOOLIN je městečko při pobřeží Atlantského oceánu a je jedním ze tří míst, odkud vyplouvají trajekty na Aranské ostrovy, které jsou z toho místa i vidět. Kemp NAGLE´S PARK, ve kterém jsme měly přespat, se nachází na samém okraji, u oceánu, ze kterého neustále vydatně fouká. Bylo proto nutností stan velice dobře ukotvit, aby nedošlo k nějaké patálii a my jej nemusely hledat v blízkém okolí. Jelikož déšť stále neustával, rozhodly jsme se tento večer navštívit místní, proslulou hospodu GUS O´CONNOR´S. Je to pub, ve kterém se každý večer schází muzikanti, aby návštěvníkům zahráli něco z Irské tradiční hudby - my slyšely mimo jiné písničku Black Velvet Band, do které se Lambri zamilovala :-) v podání beznohého zpěváka, který se jen tak ke kapele přidal. Podobně si s kapelou zajamovalo pár dalších turistů - prostě vytáhli housle a ke kapele se přidali - velice příjemný a milý zážitek. V pubu jsme si daly po pintičce piva Carlsberg a vybraly jídlo - Lambri domácí hamburger s hranolkama a oblohou, já dušené hovězí se zeleninou na guinnessu. Pro obě to byla porce, kterou jsme nedokázaly bohužel sníst, přestože jídlo bylo výtečné.

Do vystoupení hudebníků zbývala hodina a půl, kterou jsme vyplnily hrou na hádání filmů. Před desátou hodinou se pak objevili první muzikanti a spustili první tóny Irské hudby. Hospoda již byla zcela zaplněna do posledního místa, lidé postávali kolem baru a všichni se velmi dobře bavili. Daly jsme se do řeči u stolu s naším přísedícím, který jako jeden z mála byl místní. Ostatní hosté byli turisté jako my. Poslechly jsme si pár skladeb, přidaly pár pintiček a pomalu se vydaly na cestu zpět. Pub O´Connors leží asi 5min od kempu autem, pěšky nám to zabralo necelou ¼ hodinku. Aspoň jsme trochu vytrávily. Stále pršelo a foukal silný vítr tak jsme měly trošku strach z toho, co se bude dít v noci se stanem. Musím říct, že vítr jim neskutečně cloumal, ale touto zátěžovou zkouškou prošel a vydržel. Ráno jsme se probudily do slunečního svitu a jasně modré oblohy. (to vše se stalo včera 30.6.).

Dnes, t.j. 1.7. jsme se vypravily na hojně navštěvovanou turistickou atrakci, která je od našeho kempu jen pár km - CLIFFS OF MOHER. Tento pás prastarých útesů je asi 2 km dlouhý a v určitých místech ční až 213 metrů nad moře. Úžasná vyhlídka za pěkného počasí, které nám dnes přálo. Lambri se rozhodla, že si nechá tyto výhledy z jistých důvodů ujít a bude čekat na pro ni "bezpečném místě". Já jsem došla na konec útesů, kde již moc turistů nechodí a zpět. Vstup na tuto přírodní atrakci je zdarma, nicméně parkoviště, které zde je, stojí celkem nesmyslné peníze, zaparkovaly jsme proto na štěrkovém plácku u cesty asi 1km od vstupu na Mohérové útesy a došly na místo pěšky. Jako na všech turisticky známých a "profláklých" místech, i zde bylo přeplněno. Útesy byly moc hezké, ale jak už bylo zmíněno - mnohem více nás většinou zaujala místa neznámá, na která jsme natrefily náhodou, kam nás zavedl geocaching, nebo místní doporučení.

V kempu jsme byly docela brzo, daly si oběd a šly na procházku kolem pobřeží. Bohužel zde není žádná pláž, oceán lemují jen obrovské balvany, které postupně přecházejí do polí a tak jsme se oklikou přes pastviny a pole vracely zpět. Hledaly jsme nejschůdnější cesty kolem koní, ovcí a krav. Stejnou cestou zpět se nám zkrátka nechtělo. Intuintivně jsme došly do vesnice, kde jsme nakoupily v místním krámku pohledy a daly si u O´Connorsů pintičku. Po příchodu do kempu jsme se ještě rozhodly, že se zajdeme na chvíli podívat k oceánu na bouřící se vlny - skvělá podívaná, která se z 10 minut protáhla snad na celou hodinu! Vlny, které jsme celou tu dobu pozorovaly, měly tak 2-3m! A teď jsem to popletla!!! Po procházce jsme ještě jely do nejbližšího bankomatu (15km) do ENISTMOON. Nakoupily jsme u Vali :-) a pak, až jsme přijely, jsme šly k oceánu. Výdajů za ty dva dny bylo hrozně moc, měly jsme problémy s placením neembosovanou kartou na některých místech a nezůstala nám žádná hotovost, kterou budeme zítra, pokud pojedeme lodí na Aranské ostrovy, potřebovat. Bylo toho za ty 2 dny celkem dost tak jsem snad na nic nezapomněla.

Tach.: 1348 km.

Ještě pár zážítků se zvířátky :-) Opět jsme měly v kempu kamaráda, čtyřnohého. Po cestě z mohérových útesů nám cestu zatarasil jiný pes, který se rozhodl, že na cestě musí bezpomínečně spočítat své stádo. Evidentně mu počty moc nešly, počítal dlouho. No a pak večerní útěk Lambri před stádem divokých koní, kteří byli podle ní dost nebezpeční, protože nás mohli kdykoliv rozdupat :-) O divokosti místních kráv a oveček už se rozepisovat nebudu :-) Dost nebezpečné! :-)