8. den, Ranong-Ko Phayam

Ráno jsme dorazili do města Ranong něco po 6. hodině. Na nástupišti k nám hned přiběhl pán, ptal se, jestli jedeme na Ko Phayam a už nám tahal věci z rukou. Chvilku jsme se dohadovali co a jak, on chtěl 50 THB na osobu za svezení do přístavu, i když nám hned na místě nabízel i loď, ale chtěli jsme si zjistit možnosti až v přístavu. Pořád trval na 50 THB, došla tam i nějaká paní - já jsem myslela, že patří k němu, ale jak jsme se později bavili, on ji spíše od nás odstrkoval, takže asi spolu nebyli. Šla jsem se po chvilce dohadování zeptat opodál nějakých pánů, kteří tady jezdí s něčím mezi rikšou, sajdkárou a tuk tukem (motorka, která má z boku upevněnou takovou konstrukci, kam se vejde odhadem tak 5 lidí), za kolik nás hodí k přístavu. I když jsem pak už používala velmi jednoduchou angličtinu, které tady rozumí kdekdo, pánové neodpovídali. Za vteřinu u mě byl pán s autem, táhl mě zpátky, jim něco říkal thajsky, mně řekl anglicky, že OK, že 20 THB, vypadalo to, že nemáme jinou možnost, tak jsme jeli.

Jakmile nás naložil do auta - pickupu - asi 11 lidí (my 2 s Peťou na sobě na sedadle spolujezdce, Marťa s Víťou na sedadle za námi, vedle nich nějací další 2 cizinci na jednom sedátku a vedle nich jejich bágly, v kufru auta pak zbytek naši skupiny a veškeré naše bágly). Po cestě Peťa pokřikovala na řidiče, že "no seat, no 20 baht" a že mu dá jen 10. Řidič se jen smál :-) Nakonec jsem z toho celého měla pocit, že by nám za tu cestu snad klidně i zaplatil - šlo spíše o to, že nás neodvezl do přístavu, ale o kousek dál, kde byl jakýsi stánek s nabídkou lodní přepravy - jak se za chvíli ukázalo - stánek jeho společnosti.

Řidič odjel a navezl tam takto ještě asi 2 skupinky, pak nás zase všechny svolával, přijel pickup a pár dalších aut, do jednoho naházeli všechny bágly, do dalších naložili všechny lidi a jelo se do přístavu. Plavba lodí trvala necelou hodinu, výhledy nic moc, doplutí na ostrov taky ne. Asi jsem moc rozmazlená z filmů a čekám, že vyskočím z loďky do tyrkysového moře a dojdu na krásný jemný bílý písek.

Od mola vedla směrem dovnitř ostrova jedna ze 4 ulic, které tady na ostrově jsou a kde je spousta cestovních agentur a pronájmů motorek. Byli jsme dohodnutí, že si skútry hned půjčíme, protože na ostrově neexistuje žádná doprava. Jezdí zde pouze mototaxi (řidič skútru + cestující). Vzdálenosti na jednotlivé pláže (zátoky) jsou celkem velké a chodit pěšky by bylo úmorné. Chvilku se nám nedařilo sehnat žádné volné skútry. Pak jsme si řekli, že si vezmeme v každé půjčovně, co bude volného a v tom se nám podařilo sehnat 4 motorky a 1 hned ve vedlejší půjčovně. 2 skútry byly k dispozici hned, zbylé 3 se měly vrátit do hodiny. Zašli jsme si do protější kavárny na snídani a kafe a čekali. Na snídani jsme si dali rýži se zeleninou a Lambri porci nudlí a já se s ní podělila o grilovanou zeleninu. Opět moc dobré. Zatím jsme tu nejedli nic, co by nám nechutnalo.

V 10:00 jsme měli připravené skútry, vyřídili papírové záležitosti, zaplatili a vyjeli hledat ubytování. Jak už jsem psala, jsou tady celkem 4 betonové cesty, každá asi 2 metry široká. Zbytek infrastruktury tvoří úzké prašné nezpevněné cestičky, po kterých se přijíždí k ubytování. Ty jsou rozmístěné buď přímo na pláži, nebo podél betonových cest. My jsme chtěli být ubytováni u moře. Dojeli jsme na opačnou stranu ostrova, ale hned u 1. hotelu jsme narazili na plnou kapacitu. Abychom v 9 lidech nechodili hromadně od jednoho hotelu k druhému, rozdělili jsme se na 2 skupinky. Jedna zůstala na místě a 2. nasedla na skútry a jela prozkoumat protější stranu. Ostrov má asi 12 km2, takže to nebylo nikterak daleko...

My jsme jeli na druhou strany, kde jsme objevili úžasnou zátoku s bungalovy přímo na pláži, u každého ubytování byly na pláži buď velké houpačky zavěšené vysoko ve větvích stromů, na které se dalo pohodlně lehnout, nebo lehátka dřevěná, široká jako dvojpostel. Obešli jsme asi 6 bungalovů, ale všechno bylo plně obsazeno. Vrátili jsme se zpátky ke zbytku - těm se podařilo sehnat ubytování ve dvou vedle sebe umístěných resortech. My a Radana s Romanem jsme byli v jednom, ostatní šli vedle. Nakonec kolem ubytování vznikly trochu zmatky (zpočátku nám nebyl nikdo schopný říct, kdo kde spí, co je rezervované a za kolik...). No nakonec se vše vyjasnilo (i když při odjezdu vznikly další nesrovnalosti s tím, kolik nocí bylo kde rezervováno, a naše paní domácí se neustále dožadovala té paní s červenými vlasy, tedy Marti :-) ), každý měl svou dřevěnou chatičku sbitou z pár prken, přes které šlo vidět ven, skromně zařízenou. Na zemi 2 matrace s moskytiérou, záchod se sprchou (tak je to tady vlastně všude). Elektřina šla jen od cca 19:00 - 23:00 hodin. Po zbytek dne byla vypnutá.

Hned poté, co jsme se ubytovaly, hodily jsme na sebe plavky, vzaly knihy do ruky a šly se koupat. Nastala odpočinková část dovolené. Je tu hodně dlouho odliv, takže moře není vůbec hluboké a vstupy jsou mírné. Barva vody bohužel nezáří tak tyrkysově, jako to známe ze všech možných obrázků, které jsme z Thajska viděly. Trošku zklamání. Ve vodě nás neustále něco kousalo (štípalo), ale kromě malých rybek ve vodě nic nebylo. Dlouho jsme tam nevydržely. Ostatní se byli projít po pláži. Chvíli jsme pak ještě poleželi na lehátkách a pak vyrazili na projížďku na skútrech a večeři. Dopoledne při hledání hotelu jsme s Lambri u mola viděly spousty malých stánků s jídlem, když jsme ale jeli večer kolem, už tam nic nebylo. Navštívili jsme tedy alespoň velkou sochu Buddhy, prošli se po starém molu (tam, kam jsme připluli, bylo teď jen vidět jen skalnaté dno, po kterém chodili místní a něco tam sbírali, a táhlo se několik desítek metrů do míst, kde ještě před pár hodinami bylo moře s lodí), udělali pár fotek a vrátili se zpět k nám na pláž. V resortu, kde byla ubytovaná 2. část skupiny, výborně vařily 3 mladičké Thajky. Kromě toho, že jídlo bylo skvělé, byla velmi milá i obsluha. Dali jsme si večeři, 2 pivka a šli spát.

Po příchodu do naší chatky jsem nejprve musela zkontrolovat, zda tam nemáme nějaké návštěvníky. Jeden byl schovaný v koupelně... větší černý brouk, ale neškodný. Měla jsem se ho zbavit, ale nebylo jak, takže až teď, až si to Lambri přečte, tak se dozví, že tam byl vlastně celou dobu s námi, schovaný za košem :-) Nechtěly jsme rozsvěcet, aby nám tam přes díry nenalítala nějaká havěť tak jsme používaly jen malou baterku a čelovku. Bylo to moc fajn :-) V noci se nám pod moskytiéru nic nedostalo, klidně a pohodlně jsme spaly až do rána.