7. den, Porto

Dnes se plánujeme zdržovat v centru a blízkém okolí a tak ráno nijak nespěcháme. Na snídani jdeme až kolem 9, předpověď hlasí na dnešní den dešťové přeháňky. Menší liják byl už v nočních hodinách, ale ráno neprší. Stále nemáme rozhodnuto, jak se dostaneme zítra zpět do Lisabonu. Původní variantu půjčení auta nám rozmlouvá recepční, prý nás to vyjde zbytečně draho. Radí jet vlakem a zastavit se v pár menších hezkých městech po cestě. Chtěly jsem se hlavně po cestě zastavit do Nazaré, kde jsme četly, že bývají obrovské vlny dosahující několika metrů. Ale žádné spojení Porto-Nazaré není a když už bychom se oklikou do Nazaré dostaly tak by byl problém se z tama dostat do Lisabonu tak, abychom stihly let. Nakonec se teda domlouváme na variantě vlaku do Aveira a z Aveira odpoledne do Lisabonu - podle předpovědi to stejně vypadá, že počasí vysokým vlnám přát nebude. Letíme až ve 21:45 takže času máme dost.

Z hostelu jsme se vydaly k mostu Dom Luis, abychom ho viděly i za dne, nejen nasvícený večer a prošly si za světla část kolem řeky, zvanou Ribeira. Nejdříve jsme po horní části mostu přešly opět na stranu sklepů, stavily se v kavárně 7g Roasters na kafe a na prohlídku jednoho ze sklepů Augusto's. Jednak jsou hned vedle sebe, procházely jsme kolem už první večer a jednak jsem na sklep Augusto's četla skvělé recenze. Prohlídka s výkladem stála 5 euro, prošli jsme 2 místnosti, kde v jedné bylo pár sudů a promítli nám video o výrobě portského vína, ve druhé místnosti bylo uskladněno pár lahví. Na komentovanou prohlídku jsem šla já a jeden americký pár. Trvalo to 15 minut, na konci jsme dostali 2 vzorky vína - obyč 3leté víno a 8leté. Mohli jsme si vybrat červené nebo bílé. Ruby (3leté) jsme si vybrala červené, Tawny (8leté) jsem si vybrala bílé. Starší chutnalo mnohem lépe :-). Po prohlídce jsem si u kasy vyzvedla Lambri, která tam na mě čekala a za mírného deště jsme se vracely na druhou stranu do města. Chtěly jsme si zajít na trh, kde kromě ovoce, zeleniny, masa, ryb a různých cetek, jsou i nějaká bistra, kde se dá najíst.

Trh se jmenuje Mercado de Bolhao. Nejprve jsme ho obešly, teda jen jeho spodní část, která nám přišla od pohledu zajímavější a pak si vybraly na oběd jedno ze dvou tamních bister. Nikde jsme ale nenašly název, nebyl na ničem uveden. Radovaly jsme se, že jsme dostaly menu s obrázky, ale stejně nakonec vypadalo skoro vše stejně a tak jsme opět pořádně nevěděly, co si dáváme. Já si vybrala nějakou rybu, která byla na obrázku s bramborami, ale na talíři jsem měla opět hranolky. A Lambri, stejně jako předchozí dny, si, aniž by o tom věděla, vybrala bůček. Taky podávaný s hranolky. K tomu jsme si daly karafu sangrie. Taky je zde zvykem, že zde podávají couvert, který si můžete a nemusíte vzít. Pokud ho sníte, je samozřejmě zaúčtován. Tady jsme dostali nějaké smažené taštičky plněné rybí fáší. Nic extra. Po jídle jsme šly ke stánku, kde prodávala portské i klasické víno. Chtěla jsem si koupit nějakou malou lahvinku na poslední večer. Po ochutnávce obyčejného portského vína a 10letého Tawny od Graham's jsem si vybrala to lepší, i když o pár euro dražší.

Vyšly jsme zpátky do ulic, projít si tuto část města, kde jsme ještě nebyly a samozřejmě jsme si chtěly někde dát odpolední kafe. Procházkovým tempem jsme došly k neuvěřitelnému kostelu Capela das Almas, který je zvenku kompletně nazdobený tzv. azulejos, ručně malovanými keramickými kachličkami. Tyto se používají jako vnější fasáda na domech snad v celém Portugalsku, konkrétně tady nebyly všechny stejné, ale dohromady vytvářely jeden obrovský obraz na vnější stěně kostela. Stejně tak je právě zdobnými azulejos proslavená místní nádražní budova (Sao Bento), jejíž vstupní halu zdobí na všech stěnách výjevy z Portugalských dějin, namalované právě na kachličkách. Uvnitř kostela byla zrovna bohoslužba, takže jsme jen nakoukly - kostel byl moc hezký, ale už ne tak výjimečný jako zvenku.

Počasí bylo celý den na střídačku, chvíli slunce, chvíli pod mrakem, chvíli pršelo. Ale déšť nebyl nijak silný, dalo se jít s kapucí na hlavě. V pozdních odpoledních hodinách jsme se vrátily na chvíli na hostel s tím, že se půjdeme projít ještě večer, podíváme se na nasvícené město a stavíme se na večeři. Lambri měla vybrané místo s názvem Conga, kde podle průvodce měli dělat nejlepší Bifanas v celém Portugalsku. Na hostelu jsme se zdržely zhruba hodinku. Mrkly jsme na díl seriálu, dala jsem si skleničku portského a šly opět ven. Vybrané bistro Conga bylo nedaleko od hostelu. Když jsme vešly dovnitř, zrovna nesli k jednomu stolu Bifanas. Lambri podle vzhledu usoudila, že toto si nedá. Zatímco všude byl Bifanas podáván jako plátek vepřového masa v housce, tady bylo maso vypadalo jako vařené a nakrájeno na nudličky. Podávali to navíc s pikantní omáčkou. Minutu poté, co jsem si objednala, mi přistála na stole promaštěná houska plná masa. Nic extra. Portugalská kuchyně mi k srdci nepřirostla a je to asi poprvé, co se těším na domácí lehčí stravu. Lambri si nakonec nevybrala, takže jsme se po 10 minutách vrátily zpět na ulici s tím, že si někde něco vybere jiného. Celou dobu jsme ale narážely jen na Pastelarie či pekárny se smaženým, plněným těžkým jídlem. A tak jsme nakonec skončily v marketu, kde si koupila housku a jogurt a vrátily se zpět na ubytko. Venku se zatím pořádně rozpršelo a nepřestalo pršet celý večer a noc. Během procházky Lambri prohlásila, že si se mnou později dá skleniču portského, které mi ještě zůstalo. Vědět to, že jí zachutná, koupila bych si větší láhev :-). Dobrá zpráva je, že ji zachutnalo :-). K večeři a skleničce jsme si pustily díl, pak ještě jeden a nakonec, když se ve 23:00 zavřela společenská místnost, jsme šly do pokoje, kde jsme se ještě dodívaly na závěrečný díl z druhé série.

Ráno se dobalíme a vlakem v 10:05 z Porta nejdříve pojedeme na krátkou zastávku do Aveira a odtamtud vlakem do Lisabonu a na letiště.