5. den, Nové Diery

Ráno jsme se sbalily (někteří z nás byli VELICE otravní, co se týče potřeby vstávat zbytečně brzy!!! :-D ) a okolo 9:30 vyjely do vedlejší vesničky Biely Potok, kde jsme zaparkovaly auto a vyrazily na poslední část Jánošikových Dier, kterou jsme předevčírem neprošly. Okruh by měl trvat zhruba hodinku a půl, pak si dáme někde oběd a vyrazíme směr Ostrava.. Myšlenka zajet ještě po obědě do Bešeňové nebo jiných termálů se nakonec pro všebecný nepříliš velký zájem nekoná :-)

U parkoviště hotelu Diery, které je výchozím místem pro procházku na Jánošikovy Diery, jsme našly jedno z posledních volných míst a vyšly jsme. Jsme celkem rády, že jsme

si celé toto místo v klidu prošly přes týden, dnes jsme tady strávily necelé dvě hodiny a je tady opravdu přecpáno - na některých žebřících a lávkách, kde někdo občas nepochopí, že bude lepší, když on couvne o 2 metry, než abychom se my vracely metrů 30, je pak přecpáno doslova... Po pár desítkách minut se od hlavního proudu turistů odpojujeme a vydáváme se na rozcestníku po žluté směr Nové Diery, dav míří stále po modré rovnou na Horní Diery. Radujeme se jen chvíli, než začneme potkávat davy v protisměru :-) Cesta po Nových Dierách se nám zdá zajímavější a turisticky vděčnější, jak jsme se kdesi dočetly, jen prvních pár desítek metrů. Po nich se naše cesta stáčí do lesa, kudy v podstatě vede asi ¾ trasy po žluté. Po necelé hodině docházíme k již známému rozcestníku Ostrvné, odkud se vracíme po modré zpátky na parkoviště. Cestou míjíme asi 96 dětí ve věku do 3 let a 12 psů různého věku. Ze zvědavosti jsme si počkaly pod celkem strmým žebříkem na paní, která vedla na jednom vodítku 3 pejsky, jak si poradí... Řešení nás celkem dostalo :-D Vysvětlivek netřeba, obrázek poví vše :-)

Poslední oběd jsme se rozhodly si dát v kolibě, kterou jsme několikrát cestou minuly - Jánošiková koliba mezi obcemi Terchová a Biely Potok. Volba se ukázala být velice povedená - česnečka, strapáčky i bryndzové halušky byly delikatesní, prostředí ještě lepší - usměvavé, pracovité, profesionální a ochotné servírky v krojich, čisto, kolibou zněla cimbálovka, nádobí "na míru" - hnědé talíře s nápisem Jánošiková koliba, ve stejném duchu i hrnečky a hluboké talíře, koliba byla nekuřácká... Peťa jakožto člověk z oboru :-) chválila i způsob nošení talířů a jejich servírování na stůl. No, musím bohužel uznat, že tato koliba konkuruje i v mém žebříčku Muráňovi ve Štefanové, i když ta byla více v rodinném stylu, tudíž malinko sympatičtější. I když.. no, dobrá, dělí se o první místo :-)

Po jídle jsme, ač velice nerady, nasedly do auta a vyrazily domů. Vzhledem k tomu, že jsme se shodly, že tato, ač pouze 5denní dovolená překonala nebo minimálně dorovnala naše zážitky z Irska, zřejmě se sem zase velice brzy vrátíme.