5. den, Lisabon-Porto

Dneska opouštíme Lisabon a přelétáme s Ryanair do Porta. Odlet z Lisabonu je ve 12:35, na dopoledne jsme už nic neplánovaly. Ráno snídaně, dobalit pár drobností, kafe dole pod hostelem v Brasileiro, vrátit se pro batohy na hostel a vydat se směr letiště. Moc se mi líbí dát si kafe na stojáka u baru :). Tak to tu dělá většina místních. A cena espressa se většinou pohybuje kolem 60-80 centů.

Po desáté hodině jsme se metrem přesunuly na letiště. K terminálu T2, odkud letěl náš spoj (vypadá to tak, že T1 je terminál pro větší společnosti a zaveze Vás k němu metro, kdežto T2 je vyhrazen pro nízkonákladovky a jede k němu každou chvilku shuttle zdarma, jízda trvá cca 10 minut). Prošly jsme kontrolou, nebyla tak přísná jako v Katowicích, ale mou bundu, telefon, batoh a džíny přejel kontrolor nějakým přístrojem, vytáhl z toho proužek papíru a dal ho někam zkontrolovat. Ptala jsem se co je to za kontrolu a bylo mi odpovězeno, že je to kontrola na výbušniny... možná jsem vypadala podezřele :-). Naštěstí jsem byla čistá a mohly jsme se přesunout ke gatu, kde za chvíli začalo odbavování. Lambri si těsně před tím, než jsme odlétaly do Portugalsku přečetla článek o tom, jak někdo, kdo si koupil letenku z Prahy někam do Asie, s přestupem ve Francii se nedostal do letadla a z Prahy si musel koupit extra letenku za několik tisíc navíc. A teď se této situace obává, takže ve chvíli, když se gate otevře, stojíme ve frontě. Od chvíle, kdy low costy přidělovaly sedadla cestujícím, jsme vždy nastupovaly skoro poslední...

(Pozn. Lambri: tady nastalo NAPROSTÉ!!!!! nepochopení celé situace. Nastupovat na začátku chci proto, že počet zavazadel, které se vejdou na palubu, je omezen a většina lidí cestuje s příručním kufříkem a já nechci riskovat, že by nám zavazadla odnesli do podpalubí a pak bychom na ně musely zdlouhavě čekat. Co se týče nenastoupení do letadla, to je zase úplně jiná story, kdy si ti lidé koupily letenky s Air China přes jiného prodejce a rezervace se do systému Air China "nepřepsala", takže fakticky jakoby neměli letenku. To budeme ještě řešit před cestou na Filipíny, takže Peťa zatím zřejmě netuší, co ji ještě čeká :-)).

Ryanair nám přidělil sedadla o tři řady od sebe, ale nebylo komplikované si s jiným pasažérem vyměnit sedadlo takže jsme nakonec seděly vedle sebe a navíc nikdo už vedle nás neseděl. Plánovaná hodinová cesta nakonec trvala asi jen 45 min., včetně vzletu a přistání.

Do centra k hostelu jsme se z letiště dostaly opět metrem, které tu ale jezdí převážně venku a vypadá jako tramvaj. A jezdí hrozně pomalu. Je tu 6 různých linek, které propojují město. Hostel se nám podařilo najít poměrně rychle, ale check in byl možný až od půl 4, tak jsme asi 20 minut čekaly na recepci. Ubytovaly jsme se, nechaly si poradit pár věcí jako kde se najíst, co navštívit a vydaly se do města. V první doporučené restauraci, která měla být z těch levnějších, byly ceny jídla kolem 10 eur a nahoru, což se nám zdálo trochu moc, tak jsme šly dále. O kousek dále jsme narazily na pizzerii, kde prodávaly kousky pizzy a protože ani jedna z nás neměla extra hlad, daly jsme si 1/4 za 2 eura a s pizzou v ruce pokračovaly dále městem dolů směrem k vodě.

I Porto je rozložené na kopcích takže šlapeme nahoru - dolů. Teda teď jsme šly hlavně dolů, ale zpáteční cesta povede nahoru. Došly jsme až k přístavu k řece Douro, kde je spousta restaurací a kaváren a výhled na most ve tvaru písmene "D" Dom Luís I bridge, přes který je možno ve 2 různých patrech přejít na druhou stranu řeky, kde jsou známé sklepy s portským vínem. Ve vyšším horním patře jezdí metro a je  zde i úzký pás pro chodce (kteří ale stejně chodí po celém mostě), dole nad řekou jezdí auta a autobusy a jsou zde také pásy pro pěší. Do každého "patra" mostu se vchází z jiné ulice, dole a na kopci. Dostat se na horní část mostu je možné i bez obcházení několika bloků, kousek od mostu jsou kamenné schody, po kterých se člověk dostane do horní části kousek za most - ale není to úplně tak, že se jen stoupá přímo do "patra" - pár domů se obejít vždy musí.

Na druhé straně řeky, za mostem, se v kopcovité oblasti, nachází věhlasné světoznámé sklepy s portským vínem. Oblast Douro je taky zapsána na seznamu Unesco. Originální portské vína pochází pouze z této oblasti. Za částku kolem 10-12 euro si mohou návštěvníci zakoupit prohlídku v jednotlivých vinařstvích s výkladem a většinou na konci okruhu dostanou vyzkoušet 2-3 vzorky portského vína. Původně jsme měly v plánu (teda aspoň já), že bychom jeden ze sklepů navštívily zítra nebo pozítří, dostaly jsme na hostelu i nějaké doporučení, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme při procházce kolem sklepů zavítaly k TAYLOR'S, sklepu založenému roku 1652. Krásné velké vinařství, které na prohlídku už sice bylo zavřené, ale "vinárna" a obchod měly otevřeno.

Za život jsme ani jedna portského moc nevypily (Lambri možná ještě nikdy portské nepila) a tak jsme náš testovací (o chvilku později už jen můj) večer začaly s nejlevnějším vzorkem v nabídce za 3 eura Chip Dry Wine - bílé sušší portské a Lambri si dala sladší variantu také v bílém provedení. Lambri se po prvním loku zatvářila tak, že bylo hned jasné, že tohle její šálek vína rozhodně nebude. To u mě sladší varianta vyhrála a chtěla jsem vyzkoušet ještě další víno z nabídky. Rozhodovala jsem se mezi Quinta de Vargellas Vintage 2015 a 20 letým portským 20 Year Old Tawn Porty. Slečna, která nás obsluhovala se nám snažila odpovědět na naše otázky jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými víny. V nabídce měli ještě Vintage 2002 a 2012. Vysvětlila nám, že Vintage jsou vína stáčená do lahví, kde ještě stále dozrávají, kdežto Old Tawny jsou uložené v sudech a dozrávají tam. Vybrala jsem si to dvacetileté, ale slečna mi donesla nakonec na ochutnání i skleničku té 2015. Rozdíly byly nejen v chuti, ale i v barvě vína. Chuťově u mě vyhrálo 20 leté. A když už jsem byla v té degustaci, rozhodla jsem se, že nakonec vyzkouším i 30 leté Old Tawn Port, kde už ale cena za skleničku vzrostla na 15 euro. Nicméně chuť tohoto vína byla ze všech degustovaných ta nejlepší. Při popíjení jsem si přála mít bezednou skleničku a nikdy její obsah nevypít:-). Bohužel.

Od TAYLOR'S jsme se vydaly už rovnou na hostel. Vyšplhaly jsme uličkami ještě o několik metrů do kopce výš a přešly po horní straně mostu. Aspoň jsme už nemusely šlapat do kopce k hostelu. Opravdu každá ulice tady vede nahoru. Na hostelu jsme si jen daly sprchu, mrkly na díl a celkem rychle usnuly.

Ještě něco k ubytování. V Portu i v Lisabonu pro pobyt využíváme hostely. V Lisabonu jsme byly ubytované v Poets Lisbon hostel a měly jsme lůžka ve sdíleném 6 lůžkovém pokoji. Na pokoji byla velká zima, ale oddělené dámské a pánské wc i koupelna. Snídaně v ceně zahrnovala toastový chléb, cereálie, mléko, džuš, kávu, čaj, šunku a vždy byla ráno připravená a doplňováná velká mísa s pomeranči a ananasem. Až na zimu na pokoji, velmi příjemné ubytko.

V Portu se hostel jmenuje Porto Downtown hostel a opět máme lůžka ve sdíleném, tentokrát 8 lůžkovém pokoji. Jen sprcha a WC je tu společné s muži a tak trošku zaostává čistota. Jinak i tady máme v ceně snídani - o něco chudší nez v Lisabonu, ale obsah podobný.

Tolik k ubytování.