4. den, Šútovský vodopád-Mojžíšovy prameny-chata Pod Chlebom

Dneska jsme se na naši předposlední trasu vydaly do vzdálenějšího Šútova, odkud začíná naučná trasa Šútovským podhoriem. Auto jsme zaparkovaly u Fatranského bufetu a vydaly se mírným stoupáním po kamenité lesní cestě k vodopádu. Zpočátku nás cesta moc nebavila a cítily jsme menší únavu. Zhruba po necelé hodince jsme došly k vodopádu. Prý by měl mít 38m, já si troufám odhadnout, že měl max.26. Nicméně je to velmi hezké místo k odpočinku a

načerpání sil na další cestu. Cesta k Mojžíšovým pramenům je skoro tak strmá jako na vrchol Rozsutce. V průměru je to na 2,5m délkové 1m výškový. Prameny se nacházi v 1145 m.n.m., které jsme zdolaly po 51min (podle rozcestníku to měla být 1hod 20min!) - Lambri dnes nasadila ostré tempo :-) Od pramenů vede pěšinka mírně pod Chlebem, kde jsme byly včera (ale z opačné strany) a pak již k chatě. Opět jsme měly nádherný výhled do okolí a hlavně na Kriváň a Chleb, které jsme měly možnost obdivovat i z druhé strany. A výhled nás ani po 4 dnech nepřestává bavit :-) Pak jsme již došly k chatě, kde jsme se občesrstvily tlačenkou, zelnou polévkou, pivem a na závěr si daly štrúdl, který však vypadal mnohem lépe než chutnal..

Věděly jsme, že kopec, který jsme vyšly nahoru musí vést v podobném sklonu i dolů..zhruba

jsme tedy tušily do čeho jdeme a podle rozcestníku nám cesta měla zabrat cca 3hodiny. Byly jsme mile překvapené, když již na prvním mezičase jsme měly náskok 10min :-) Cestu do obce jsme nakonec zvládly za nějaké 2hodiny. Když jsme se dostaly k prvním domům, vyběhl z jedné zahrady pes a běžel rovnou k nám. Lambri jej začala hladit a paní, ke které patřil se začala smát, že má hlazení moc rád a kdo ho nepohladí na toho štěká :-) Zeptala se nás odkud jdeme a kam a pak nás pustila přes svou zahradu, že je to zkratka. Hned 2x nás upozornila, že si máme nahlas povídat. Ani jedna z nás nepochopila proč.. Až nakonec nám řekla, že tam můžeme narazit na divou zvěř :-) aha.. Na večer nám ještě utrhla ze zahrádky 2 kedlubny a šly jsme. Ze zahrádky vedla cesta přes pole, v kterém jsme si měly najít cestičku, držet se vpravo a hlídat si cestičku dolů k parkovišti. Zpočátku cesty jsme si myslely, že si z nás paní vystřelila a poslala nás bůhví kam, protože všude kolem nás byly pořád jen louky a pole. Pak jsme z vršku uviděly parkoviště a na něm naše auto. Hurá :-), cíl! Poslední sešup z kopce, nasedáme do vozu a jedeme na hotel.

A dnes opět - nejpovedenější a nejkrásnější den :-))

Zítra máme poslední den v této krajině, kterou jsme si velmi zamilovaly :-) Zavítáme ještě do Nových dier, dáme si poslední (snad dobré) halušky a pak už bohužel domů..