4. den, Maesa Elephant Camp-Doi Inthanon-China Town

Ráno v 8 jsme byli všichni připraveni a čekali na odvoz. Když jsme v 8:10 začali nervózně přešlapovat, zahlídli jsme naši objednanou dodávku, jak si to prosvištěla kolem... Majitelka hotelu zavolala domluvenému řidiči, kde je - hledal cestu... dorazil pak během 3 minut. Velkým překvapením ovšem bylo, když místo pána, s kterým jsme včera vše domlouvaly a který mluvil anglicky, dorazil řidič, který mluví anglicky tak, že vlastně vůbec anglicky nemluví. Nejdříve ze všeho jsme chtěli zavézt na autobusové nádraží, kde jsme si potřebovali koupit jízdenky na zítřejší noční bus do Kanchanaburi. Vše proběhlo hladce, lístky jsme koupili a tak už jen zbývalo se domluvit na plánu dnešní cesty. Dohodli jsme se na návštěvu sloního campu a Doi Ithanonu.

*Máme velké zpoždění s psaním deníku. Nějak nestíháme a tento den pokračuju v psaní až 9. 2. 2016. (poznámka ze vzdálené budoucnosti - psát s dvoudenním zpožděním je velká žabařina :-) )

Na nádraží jsme se chvíli s řidičem dohadovali, co vlastně všechno chceme vidět. Trochu jsme ho zklamali, když jsme všechny místní turistické "atrakce" i nákupy odmítali. Nakonec jsme se domluvili na návštěvu sloní show, to chtěla většina vidět. Moc jsme mu nerozuměli, takže jsme vlastně vůbec nevěděli, kam jedeme. Byli jsme příjemně překvapeni, když jsme dojeli po hodině na místo, které jsme si vybrali už doma - Maesa Elephant Camp. Zprvu jsme s Lambri jít nechtěly, ale nakonec jsme si to rozmyslely a šly se taky podívat. Byla zde možnost krmení slonů, sledování, jak se koupou a samotná show (takové cirkusové číslo). Sloni hráli fotbal, nosili těžké klády a vyvrcholením bylo, že každý slon nakreslil obraz. Asi 6 slonů dostalo malířské plátno, barvy a mahuti jim podávali různé, speciálně upravené štětce. Viděli jsme vznikat jen jeden obraz, takže když ostatní sloni dokreslili, bylo to velké překvapení. Troufnu si říct, že já bych to takto nenamalovala. Někteří kreslili strom, další květiny a krajinku. Všechny obrazy bylo možné koupit od 2000 do 6000 TBH a skoro hned byly všechny rezervované. Na show jsme se zdrželi asi hodinku.

Když jsme našli našeho řidiče, začal nám neustále dokola opakovat sotoboli, foto... Nikdo z nás neměl absolutně tušení, co sotoboli může být. Dlouho jsme si mysleli, že to bude nějaká vyhlídka, kde budeme moci fotit... Ale ne. Po pár minutách cesty jsme zastavili u krajnice a opět sotoboli foto... Brzy nám došlo, že jsme na jahodové plantáži, po které se máme projít a udělat si foto. Nebylo na co se dívat, ani co fotit... Nakonec jsme si jeden balíček jahod koupili (nic moc), asi za 2 minuty jsme byli zpět u auta a pokračovali v cestě. Pozn. sotoboli= stróbery (anglická výslovnost pro jahody).

Doi Ithanon je na úplně opačné straně než byla sloní show a tak jsme se bohužel museli vrátit zpět, projet skrz celé město a to nám zabralo docela dost času. Celá cesta od slonů až po výjezd na horu nám zabrala asi 2 ½ hodiny. Už jsem chvilkama měla problém to na tvrdé, úzké sedačce náklaďáku usedět. Cestou jsme ještě zastavili na orchidejové farmě, kam se chtěly holky jít podívat, nakonec šli i někteří chlapi - venku zůstali květinoví ignoranti :-) My dvě a Roman :-)

Cestou jsme se ještě s Marťou a Víťou bavili o včerejšku - trhli jsme se hned ráno a pak se celý den neviděli. Byli zhruba na stejných místech jako my, i na večerním trhu. Tady Roman podotkl, že na něm měl na večeři moc dobré nudle, Víťa mu odpověděl, že on taky, a že ty jeho se jmenovaly Taipei. Po chvilce nám všem došlo, že oba vlastně jedli místní tradiční Pad Thai :-)

Dostat se na nejvyšší horu není nijak fyzicky náročný výkon. Až na vrchol vede asfaltová cesta, po které se musí dojet. Doi Ithanon je součást národního parku a tak se samozřejmě platí vstupné. Po příjezdu na vrchol se jde krátká, asi 500metrová trasa, po které se schází o kousek níže z kopce. Tam už nás čekal náš řidič. Součástí parku jsou také chrámy a vodopády, u kterých jsme si nechali zastavit. Oboje bylo moc hezké. Začalo se pomalu smrákat tak jsme se vydali na cestu zpět. Do Chiang Mai jsme dojížděli úplně za tmy, unavení z celodenního ježdění a chození. I když náš řidič neuměl moc anglicky, byl spolehlivý a milý a tak jsme se s ním domluvili rovnou na výlet na další den.

Na hotelu jsme si dali všichni krátkou zastávku, sprchu a spěchali na jídlo. Původně jsme chtěli navštívit jeden místní trh, ale protože ten večer byly oslavy čínského nového roku, šli jsme se podívat a najíst se do čínské čtvrti. Všude bylo plno stánků, u většiny jídel nemám tušení co to je. Vybraly jsme si nějaké nudle, rýži, čínské koláčky (nepoznala jsem, čím byly plněné). Zatím jsem ještě nešla do ničeho opravdu exotického (hmyzu). Ale ten výběr jídel je pestrý a naprosto úžasný. Davem procházel za zvuků bubnů čínský drak. Později večer jsme viděly skvělé taneční přestavení - do kostýmu draka byli oblečeni 2 kluci a opět za zvuků bubnů spolu jednotně skákali a různě přeskakovali na připravených kůlech. Pro oba to muselo být velmi náročné na koordinaci. Show vyvrcholila šplhem malého, asi 5letého kluka na 15 metrů vysoký bambusový kůl, bez jakéhokoliv jištění. Pak za ním vylezl starší kluk, který se nahoře opřel nohama o 2 šprušle a ten pinďa mu vylezl na ramena - nejdřív na nich byl v sedě, posléze ve stoje. Ani jeden z nich stále nebyl jištěný. Bambusový kůl se v té výšce kolébal mírně (pozn. Lambri: docela dost! :-) ) ze strany na stranu. Lambri neustále zvolávala "ať jdou dolů, já se na to nemůžu dívat... ježíši kriste..." a furt dokola :-) Najednou si sedl malý chlapec tomu většímu zase na ramena a něco v té výšce dělali... z ničeho nic ten malý letěl dolů, davem se ozval výkřik a zaječení... všichni se lekli, že opravdu padá, ale byl přivázaný lanem za nohu a bylo to úmyslné :-) Nic se tedy nestalo. Pak už jen oba dva sešplhali dolů a byl konec.

V tu chvíli už jsme byly samy, zbytek skupiny jsme ztratily někde na začátku akrobatické show. Vydaly jsme se pak už rovnou zpátky do hotelu, abychom se připravily a sbalily na další den. Čekal nás odjezd nočním busem do Kanchanaburi.