3. den, Oceanárium-Belém

Dnes jsme měly v plánu zakoupení celodenní jízdenky na MHD a návštěvu největšího oceanária v Evropě, pohled na most Vasco da Gamy, což je nejdelší most v Evropě a poté přejezd na opačný konec Lisabonu, do čtvrti Belém - tady jsme chtěly vidět druhý známý most 25. dubna, který je kratší, ale zase je velmi podobný slavnějšímu Golden Gate v San Francisku. Dále je ve čtvrti Belém věž Torre de Belém, památník objevitelů a klášter Monastery de Jeronimos - věž a klášter jsou zapsány jako památky UNESCO. Na druhé straně řeky, hned za mostem je socha Ježíše Krista - opět velmi podobná soše v Riu, jen mnohem, mnohem menší. Tolik k našim dnešním plánům :-) Jo a jelikož máme celodenní jízdenku, chceme samozřejmě i absolvovat jízdu tramvají těmi slavnými "úzkými, křivolakými uličkami" :-)

Ráno jsme se tedy na hostelu nasnídaly a vyrazily. V metru Peťa zjistila, že nemá foťák (zítra touto dobou, až vyrazíme na celodenní výlet do Sintry zjistí, že ho má úplně vybitý) :-), tak se pro něj vracela (zítra touto dobou to bude trochu horší, protože se nebude mít pro co vrátit). Já mezitím šla nabít karty, které jsme si první den za 50 centů koupily (zítra touto dobou půjdu koupit lístky na vlak a Peťa se bude vracet aspoň pro nabíječku).

Po chvilce jsme se potkaly a vyrazily - cestou jsme si v metru ještě za 60 centů koupily vynikající kávičku :-) Proč tohle nefunguje i u nás, nerozumím. S jedním přestupem jsme jely stejnou linkou jako z letiště - vystoupily jsme jen asi 2 zastávky před ním. Prošly jsme obchodním centrem Vasco da Gama a ocitly se na nábřeží lemovaném zajímavými moderními budovami, které zdy byly postaveny v roce 1998 u příležitosti EXPO. Přímo před námi bylo větší prostranství, které se táhlo v úzkém pruhu až k řece, takové jakoby náměstí. Po jeho celé levé straně byla fontánka, ale postavená spíše jako břeh řeky nebo moře - opět, dlouhá nudle, která se táhla od východu z obchodního domu až k pobřeží - a po celé té délce bylo toto vodní dílo z jedné strany hlubší a z druhé začínalo vlastně na souši (chodníku) a snažovalo se do cca 30 metrové hloubky na druhé straně něčím, co vypadalo jako oblázkový břeh. Za tímto vodním kanálem byly opět po celé délce stožáry s vlajkami všech států světa, včetně informační cedulky na každém stožáru, kde byly základní údaje o rozloze každé země, počtu obyvatel, nebo obrázek jejího "obrysu". Zajímavé. Našly jsme samozřejmě i tu nejkrásnější ze všech (řeckou, aby nevznikly nejaké pochybnosti! :-) - byla na čestném místě, uprostřed. Cestou zpět jsem zjistila, že to byla pouhá náhoda, protože vlajky byly řazeny abecedně :-) Ale i tak :-)

Pokochaly jsme se pohledem na most, vedoucí přes široké ústí řeky Tejo - neuvěřitelná stavba - most má délku 17 km a z naší strany jsme na druhou ani neviděly. Dopoledne byl most a výhled v oparu, ale když jsme pak kolem jedné hodiny vyšly z oceanária, byl celý obzor jasně viditelný.

Oceanárium je od metra vzdáleno asi 10-15min chůzí, pro lenivější jedince zde jezdí v jedné části lanovka. Ale v době naší přítomnosti nebyla v provozu takže jsme neviděly, kolik lidí si takhle zkrátí asi 200 metrů. Cesta vede kolem řeky, zčásti po mole nebo po chodníku. Byl slunečný den, takže všude bylo plno běžců. Taky by se mi zde líbilo běhat :-). Pozvolným krokem jsme došly ke vchodu oceanária. Vstupné stálo 16 euro na osobu. Výstava je zde rozdělena na stálou a dočasnou expozici, ale lístek je možné koupit jen dohromady. Lístky jsme koupily už online ráno na hostelu a nemusely jsme stát frontu u pokladny, i když nebyla nijak extra dlouhá.

Dominantou oceanária je velké akvárium postavené na 2 patra a rozprostřené v mnoha částech stavby. Je zde k vidění několik desítek druhů ryb, od malých rybek až po žraloky. Žije zde i jedna z nejškaredších ryb, ale podle popisu na tabuli je to místní superstar :-). (pozn. Lambri - vůbec žádná nejškaredší ryba to nebyla! Byla hrozně velká a plavala si tak jakoby na boku rychlostí, že i lenochod by závod s ní vyhrál. Opravdu jen splývala ve vodě, nechala se unášet proudem, který je v uzavřeném akvárku logicky minimální a byla prostě středem zájmu - prostě "můví stár" :-) Je to Ocean Sunfish, Měsíčník svítívý.). Své místo zde mají i tučňáci, další části jsou věnovány dešťnému pralesu, korálovým útesům, žábám... Jsou zde k vidění krabi obrovští, jež mohou mít až 2m dlouhé nohy. Samozřejmostí jsou výchovně-vzdělávací tabule s informacemi jak se chovat k přírodě, aby oceány nebyly devastovány odpadky a ryby a ostatní obyvatelé vod nebyli vyhubeni. Celkem jsme zde strávily něco přes 2 hodiny. Nebylo to špatné, ale očekávala jsem trochu více.

Po návštěvě oceanária jsme se metrem a tramvají přesunuly do čtvrti Belém. Nejprve jsme metrem dojely k trhu, kde jsme včera jedly a odtud jsme chtěly jet starou tramvají do Belému. Zrovna v době našeho čekání však žádná nejela a nechtělo se nám déle čekat, tak jsme nasedly do "běžné" tramvaje a odjely. Do Belému jezdí z centra tramvaj číslo 15, to je označení pro starou tramvaj, ty moderní mají označení 15E. Dá se tam dostat i několikati linkami autobusů. Cesta trvá asi 15min. Jako většina cestujících v tramvaji, jsme i my vystoupily na zastávce u paláce Mosteiro dos Jerónimos (klášter Sv. Jeronýma). Nejprve jsme přes bleší trh, který byl v místním parčíku, došly k Památníku objevitelů, který je tu postaven na počest všem portugalským cestovatelům, kteří objevili nějakou část země. Není zde postaven náhodou. Právě z tohoto místa měly vyplouvat portugalští objevitelé na své cesty. U památníku je i mozaika s mapou světa, kde jsou vyznačená místa a letopočty, kdy byly objeveny. Zde jsem byla oslovena místním mladíkem, jestli nechci koupit hašiš nebo marihuanu. Stejnou otázku jsem dostala i včera v centru, pak Lambri na netu našla, že je to zde naprosto běžné, ale prodávaný matroš je dost pochybné kvality (slisované bylinky třeba). Odmítla jsem tedy, že nechci.

Od památníku jsme se po molu vydaly dále k věži Belém, asi 30 m vysoké historické stavbě, zapsané na seznamu Unesco. Věž byla postavená v 16. století v tzv. Manuelském stylu (pro znalce: gotika, stavby bohatě zdobené přírodními nebo námořními motivy (kotvy, lana, korály, stěžně...), v tomto duchu je postaven i Jeronýmský klášter). Stojí na vodě, takže k ní vede můstek a dříve měla obrannou funkci - dnes  slouží už jen turistům. Společně s mostem 25. dubna, výtahy, tramvajemi a hradem Sv. Jiří je určitě jedním ze symbolů města.

Už jsme měly hlad, ale v blízkém okolí věže, památníku a nábřeží nebylo nic kromě dražších restaurací, tak jsme si koupily alespoň sáček pečených kaštanů. Docela dost mě je baví loupat tak mi Lambri dovolila ji oloupat poslední kaštan. Kdybych ji o mé zálibě řekla o pár kaštanů dříve, mohla jsem možná loupat všechny :-) Chvilku před stánekm s kaštany nás od hladové krize zachránila krowka, kterou nám dala mamka od Lambri, že si na ni máme vzpomenout, až ji budeme jíst. S povděkem vzpomněly, a dokonce jsme s krowkou i vyfotily :-)

Od věže jsme se kolem kláštera vrátily na hlavní třídu, kde jsme chtěly mrknout po místě, kde bychom se najedly. Opět jsme tradičně dlouho nemohly nic vybrat, chodily od jednoho podniku k druhému, až jsme kousek od hlavní cesty narazily na menší restauraci, kde se nám zalíbilo. Lambri si vybrala grilované sardinky, já makrelu, ale ta byla už vyprodaná, protože jak nám sdělil číšník, tak kuchyň za chvíli zavírala. Bylo asi půl páté... V rychlosti jsem si vybrala grilované portugalské chorizo s hranolky a rýží (většina jídel je podávána v kombinaci s rýží, hranolky nebo smaženými bramborovými lupínky) a k tomu jsme si daly malé pivko Super Bock. Za chvíli přinesli můj talíř s grilovanou klobáskou, rýží, hranolky a volským okem. Lambri chvíli na svou porci čekala, o to více pak byla překvapená, když ji donesli na talíři 4 větší sardinky s 3 kousky vařených brambor a trochou zeleniny. Obě jsme čekaly klasicky malé grilované sardinky, které jsme si už párkrát na našich cestách daly, ale to tohle byly 4 kousky větších rybek, navíc nevykuchané a to když Lambri zjistila tak se trochu vyděsila a chvíli to vypadalo, že budu mít obědy dva. Celé to komentovala tím, že si dala grilované sardinky a ne sardinku v sardince (vnitřnosti ji připadaly jako malé sardinky, které ještě nestačily přijít na svět). Ale po hodině kuchání a preparace nakonec zhodnotila, že vše bylo moc dobré.

Po jídle jsme se vrátily zpátky na hlavní ulici. Tam, už když jsme sem přijížděly odpoledne tramvají, jsme zahlídly nekonečnou frontu u obchodu s výrobnou a prodejem pastels. Vzpomněla jsem si, že jsem o tom v několika průvodcích četla. S výrobou začali už v roce 1837 a je to jedna z nejvyhlášenějších a nejstarších pastelarií: Pasteis de Belém. Fronta se ani po několika hodinách nezmenšovala. Ale zdálo se mi, že rychle postupuje. Postavily jsme se na konec asi 20m fronty a za necelých 15 minut (opravdu, měřily jsme to) jsme vycházely ven s 3 kousky. Kromě možnosti zakoupení u pultu je zde ještě několik místností, kde je možné se posadit a být obsloužen. Na stůl čekala zase jiná fronta. Pastely byly dobré, ale shodly jsme se, že minimálně ve dvou jiných podnicích (Fabrica de Natal a The World needs Nata) nám chutnalo více. Ale výborné byly všechny, to zase ano.

Hned naproti pastelarie je tramvajová zastávka. Zatímco jsme čekaly ve frontě, zastavily zde asi 3 staré tramvaje tak jsme si řekly, že počkáme na starou, že jezdí často a nechaly si odjet několik spojů zpět do centra. Ale když se ani po 15 minutách stará tramvaj neobjevila, nastoupily jsme do autobusu a jely zpět. V centru jsme si našly zastávku historické tramvaje č. 28. To je ta slavná tramvaj, která jezdí po proslulých křivolakých uličkách :-) do kopců nahoru a dolů. Chvíli jsme ji hledaly, ale nakonec se nám podařilo linku najít a nastoupit a jelikož jsme měly tu celodenní jízdenku, projely jsme si trať hned několikrát. Nejprve jsme se svezly na jednu stranu na konečnou, vystoupily a za 2 minuty nastoupily do stejné tramvaje na zpáteční cestu a jely na druhou stranu, zase až na konečnou. Bylo vtipné, že tarmvaj přijela na konečnou plná, všichni jen vystoupili a rovnou zůstali stát na zastávce a čekat na zpáteční jízdu :-) Myslím, že místní musí mít z bláznivých turistů občas celkem legraci :-) Na další konečné jsme opět vystoupily, daly si v kavárně kafe, nastoupily opět do stejné tramvaje a dojely na zastávku kousek od hotelu. Jízda je opravdu zážitek. Tramvaj musí zvládnout několik kopců, těsných zatáček kolem domů, jezdí těsně vedle chodníků a chodců. Občas, protože je plná, nezastaví na zastávce kde má, ale hned za ní jede další tramaj, která zastaví a nabere udivené cestující.

Zastávka tramvaje 28 byla kousek od našeho hostelu takže jsme to neměly daleko a za chvilku byly na pokoji. Daly jsme si sprchu, pustily díl seriálu a plánovaly další den. S největší pravděpodobností pojedeme do nedalekého městečka Sintra.