3. den, Chiang Mai

Dnešní den začal před osmou, kdy jsme měli sraz před pokoji - my tradičně poslední... V plánu jsme měli květinový průvod, prohlídku centra a několika chrámů, masáž :-) a večerní trhy.

Průvod začínal v 8:00, kousek od ubytování, takže jsme se vydali směrem k mostu Nawarat. Cestou jsme si koupili snídani, kousek od mostu byla pekárna - stánek měli rozložený i přímo před prodejnou na ulici a prodávali pečivo. Tady je asi velký rozdíl oproti Srí Lance - tam jsme pečivo dostaly většinou zabalené do použitých novin, letáků, školních sešitů, atp., tady je vše úhledně a pečlivě zabaleno v jakémsi pytlíku z celofánu, dokonce i s nálepkou o trvanlivosti. Všechny ostatní věci (vesměs jídlo na ulici) se prodává buď na táccích, nebo velmi často v sáčcích - bývají takto zabalené třeba i nudle nebo rýže s masem a omáčkou, nebo třeba grilované maso (jednohubka za pár korun) na špejli. Koupili jsme si tedy pečivo, Peťa se nechala napálit i džusem (chtěla fresh, rozlévali místní pomerančový džus, který dostala i v letadle a který jsem už i tam musela dopíjet :-) )

Chvilku po osmé začal průvod - byla to úžasná podívaná - ať už na květinami nazdobené vozy, nebo na lidi kráčející v průvodu a bezvadně si to užívající. V průvodu byly dětské pochodové kapely, místní obyvatelé oblečení do krojů, nebo třeba i různé společnosti jako Air Asia, které na svém květinovém voze vezly 3 letušky (Petr s Romanem s nimi mají asi 235 fotek :-) ) Chvilku jsme na procházející průvod koukali z jednoho místa, pak jsme se šli projít přímo na most, odkud se vycházelo - průvod nešel vcelku, ale vždy po jednotlivých skupinkách, mezi kterými byly poměrně dlouhé rozestupy, takže nás nebavilo sedět na místě a čekat.

Na mostě bylo postaveno pódium, kde sedělo několik lidí (zřejmě porota?), před kterými se vždy každá skupina několik minut zdržela. Pokud měli připraveno nějaké číslo, pak ho tady předvedli a moderátoři v několika jazycích skupinu představili. Prošli jsme pár skupin a usoudili, že půjdeme pomalu podél průvodu směrem k jeho konci, do parku Nong Buak Haad. Kousek od něj je i stříbrný chrám Wat Srisuphan, který jsme chtěli navštívit, takže bychom tam tak jako tak šli. Prošli jsme se tedy jednou z hlavních ulic města a cestou zastavovali různě na jídlo, pití nebo prohlídku chrámů, což se ukázalo jako dobrá volba, protože během našich přestávek průvod vždy kousek popošel a my tak měli možnost sledovat pokaždé jinou skupinku. Odbočím - u jednoho z chrámů, jednoho z těch hezčích, překrásně nazdobených, byla hromada sošek - ty jsou u každého chrámu, od sošek Buddhy, přes různá zvířata, lidi atp. - ale tady byla celkem nepochopitelně, navíc postavená hned jako první, soška kačera Donalda :-) ) Jak už jsem psala, Romana s Petrem nejvíce zaujaly letušky Air Asia - jen co tento vůz zahlédli, doslova odhodili, co měli zrovna v rukou a běželi se fotit :-) V duchu jsem si říkala, tolik radosti a možná se fotí s chlapem :-) Za nás byla bezkonkurenčně nejlepší pochodová kapela jedné, zřejmě místní, školy - děti oblečené do kostýmů Mimoňu, hráli písničku Pharrella Williamse Happy a neskutečně u toho pařili a užívali si to. Vždycky zastavili na nějakém místě, vepředu stál kluk, který žongloval s dlouhou a od pohledu poměrně těžkou kovovou holí a za ním se celá kapela srazila na jedno místo, kde všichni v kroužku čelem k sobě hráli, tančili a radostně se u toho smáli.

K jídlu - cestu lemovala doslova řada stánků s různým jídlem, pitím a hlavně - čerstvým ovocem. To bylo nakrájené na kousky a v sáčku společně s jednou či dvěma špejlemi se většinou za cenu 20 THB prodávalo. Já měla meloun, a i když ho miluju, i když jsem se dělila, i tak jsem měla problém tu porci za 14 korun sníst :-) A ta chuť - už několik let jsem takový meloun neměla - vlastně loni asi ano, ale jinak opravdu několik let ne! :-) Peťa si dala místní kávu - dělají ji zvláštním způsobem přelíváním přes takové síto, které vypadá jako jemnější a menší síto na motýly. Vybrala si Original coffee a čekala černou místní kávu, ale nestačili jsme se divit, co s tím pán všechno dělal :-) Kávu přes sítko různě přeléval, naléval do něj z panákových skleniček kondenzované mléko, míchal, sypal cukr (teď to vypadá hrozně nudně, prostě káva s mlékem a trochou cukru, ale opravdu od něj nešlo během přípravy odtrhnout oči! :-) ). Nakonec to vše (nebo prostě to kafe s mlékem
:-) ) nalil do půllitrového kelímku s hromadou ledu a ledové tříště, to vše strčil do sáčku a hotovo. Chutnalo to nakonec bezvadně - skoro jako klasické frappé. O kousek dál jsem si dala opět banana rotti :-) Včera bylo o něco lepší :-)

Postupně jsme tedy došli rovnou ke chrámu. Nejprve jsem se divila, že na fotkách vypadal lépe, ale jen co jsme popošli pár metrů, viděli jsme ho - opravdu nádherný, stříbrný chrám - na jednotlivých plátech stříbra byly vytepány různé motivy - 7 divů světa, některá známá města světa (např. Řím, Athény, Praha) a u nich byla vždy vyobrazená nejznámější památka - Pražský hrad, Akropole, Koloseum. Pak spousta výjevů, které jsme ale neznali. Okolo chrámu byl betonový plůtek asi do výšky kolen a na něm kolem dokola umístěné takové stříbrné mísy - jeden Thajec chodil od jedné k druhé a do každé z nich hodil drobnou minci. Uvnitř chrámu je to prý taky nádherné, ale tam jsme s bohužel nedostali - jednak tam měly ženy vstup zakázán a jednak zrovna rekonstruovali a barvili schody vedoucí dovnitř, takže byl tímto vstup znemožněn. Chrám Wat Srisuphan je opravdu nádherná stavba, kterou stojí za to při návštěvě Chiang Mai nevynechat.

Po tomto chrámu jsme se vydali směrem k Chedi Luang - impozantní stavbě z roku 1441 a dalšímu z míst, které stojí za návštěvu.

U chrámu jsme potkali Thajce, který se dal s námi do řeči - původem z Phuketu, žije v Bangkoku a v Chiang Mai je, protože jeho syn se tady má účastnit nějakého slavnostního obřadu, bohužel jsem neporozuměla, o co jde. Ptal se nás, co máme v plánu v dalších dnech, víceméně nám všechno schválil :-) a navrch přidal pár rad - autobus do Kanchanaburi si máme zajistit co nejdříve, aby nebyl vyprodaný, na Doi Inthanon (nejvyšší horu) se máme domluvit raději s cestovkou než po vlastní ose a Maesu (sloní park) máme vynechat a jet na jiné místo, které nám doporučil, a které je humánnější. Dále nám řekl, že nemusíme chodit do cestovek ani na nádraží, ale to TTA (Tourist Travel Agency), kde nám prý ochotně poradí a seženou vše za nejlepší cenu. Ukázal nám směr a my šli :-)

Cestou jsme se celkem nasmáli u příhod nad zapomínáním jmen (Roman má stejnou "nemoc" :-) jako já) a Peťa s Radanou se trumfovaly v tom, kdo má lepší historku. Za sebe bych řekla, že jsme s Romanem uhráli remízu :-) A ač jsem původně nechtěla, k debatě jsem přispěla konstatováním, že mi Peťa před pár minutami řekla, že dluží Radaně 10 THB, abych jí to když tak připomněla - a tuhle větu zahájila takto: "Já dlužím Romaně..." :-)

Od Chedi Luang jsme se tedy vydali k TTA, cestou ještě směnili nějaké peníze, za mnohem lepší kurz než na letišti - opravdu se vyplatí směnit nezbytné minimum a zbytek pak někde jinde. Kurz byl rozdělen na 3 částky - podle toho, jaké bankovky se mění - 100 a 50 byly za nejvyšší kurz, 20 a 10 za střední a zbytek za nejmenší.

Když jsme došli k TTA (což byla cestovní agentura s kanceláří, která nám připomínala ty z Amazing race :-) ), byli jsme všichni celkem zklamáni - jak přístupem, tak ochotou něco nabídnout nebo cenami, které za jednotlivé věci požadovali. Odešli jsme tedy a přeptali se ještě i v jiné cestovce - cenu za Doi Inthanon a slony 1300 THB, plus
300 THB za vstup do parku, byla paní schopna srazit na 1000 plus 300. Zatím jsme odmítli, s tím, že se poptáme na ubytování.

V plánu bylo pokračovat na guest house, dát si sprchu a vydat se na večerní trhy a masáž :-) Vzali jsme to přes původně neexistující čínskou čtvrť, kterou jsme ráno zahlídli a cestou se přeptaly u jednoho náklaďáku na dopravu na Doi Inthanon, který chceme zítra navštívit - řidič nám nabídl cenu 3000 THB za všechny. Jelikož jsme v tu chvíli zbytek skupiny ztratily z dohledu, vzaly jsme si vizitku, že se případně ozveme. Podotýkám, že v tuto chvíli mluvil pán anglicky poměrně obstojně :-) Cena oproti agenturám, kde nám nabízeli cestu za 1300 THB na osobu, byla velmi přijatelná. Ostatní následně také souhlasili, a tak jsme si s řidičem večer potvrdili zítřejší čas odjezdu - majitelka hotelu, kterou jsme požádali o zavolání, mu vysvětlila cestu. Měl by nás čekat zítra ráno v 8 před hotelem... uvidíme :-)

Po sprše jsme se vydali na tradiční Saturday market, "Sobotní trh", což jsou stovky stánků s jídlem, oblečením a různými cetkami umístěných na ulici, která je pro dopravu uzavřená. Trhy navštěvují kromě cizinců také místní obyvatelé, kteří se sem chodí najíst. To byl i náš cíl. Trh je od hotelu poměrně vzdálen, svezli jsme se tuk tuky. Pestrost a vůně jídel nás zaujala hned od prvních stánků. Vyzkoušely jsme pár jídel místní kuchyně, skoro vše servírované do banánových listů. Trh je obrovský, nedá se snad ani projít celý a tak jsme se v jedné jeho části rozhodli otočit a vrátit se pomalu zpět na začátek ulice. Lambri měla naštěstí nápad mrknout se ještě do boční uličky, kde byl vstup do velkého dvora a kde nabízeli masáže. Ty jsou tady velmi levné. Všechny nás bolely nohy tak jsme se dohodli, že si necháme udělat masáž nohou. Půlhodina nás vyšla na 60 Kč. Masáž byla bezva, naprosto uvolňující. Pak už jsme opravdu pokračovali ulicí zpět na začátek, kde jsme opět něco malého snědli. Zatím se nám daří se stravovat na ulici za pár korun, navíc velmi chutně.

Zpátky k hotelu jsme se vydali pěšky a šli přes ulici, na které jsme večeřeli hned první večer při příletu a kde dělají skvělé rotti (palačinky). Lambri klasika (už 3. rotti během 2 dní) banán&nuttela a já jsem si dala s čerstvým mangem. Pak už jsme pokračovali opravdu až k hotelu.

Asi 100 metrů od něj kolem nás projížděl tuk tuk, přistavil u naši skupinky a zakřičel, jestli chceme někam svézt. Odpovědi se ujala Lambri - vytasila se se svou "bezvadnou" angličtinou a zakřičela, že "no, no, we are here, sto mítrs" :-D

Večer ještě pokračovala zábava na chodbě, teda aspoň pro ty, co pijou tvrdé :-) Nejvíce perlil asi Petr, který celou skupinu bavil plánováním, jak bude Hořínkům klepat na dveře a vysvětloval jim, co, respektive jakou konkrétní nabídku, kolikeré zaklepání znamená :-D Do detailů se pouštět nebudu :-D Všichni (co pijou tvrdé :-) ) se pak vydali ještě na karaoke, které bylo odněkud slyšet až do pokojů. Po chvilce ale byli zpátky, byla to nějaká rodinná oslava.