3. den, Camp Nou-Montjuïc-Raval

Po zkušenostech s prohlídkami stadionů Arsenal a Chelsea v Londýně jsem se velmi těšila na návštěvu NOU CAMPu - meky fotbalových fanoušků. Lístky jsme měly koupené již dopředu, online nákup byl o pár eur levnější, cena vyšla na 21,50€. Po příchodu na stadion přišel první šok a to v podobě příplatku 5€ za audioprůvodce. Odmítly jsme. Sice je to Barca, ale vše si můžeme přečíst. V 1. části prohlídky jsou uveřejněny veškeré zajímavosti, poháry a osobnosti z celé historie klubu až do přítomnosti. Další část jsou šatny, ale pouze šatna hostů, pak průchod ven na stadion, nepovolené sezení na sedačkách hráčů (Arsenal i Chelsea povoleno), návštěva místnosti pro tisk a komentátory v horní části stadionu a východ. Musím ale říct, že stadion je postaven tak, že i z nejvyšších pater stadionu je skvělý výhled na trávník. Naneštěstí byla v tomto období repre pauza, takže fotbal se nehrál a nepoštěstilo se nám vidět hráče Barcelony live - lístky se zda dají sehnat oproti Anglii poměrně snadno. Východ z prohlídky je samozřejmě ve 3patrovém fanshopu... Ještě jsem zapomněla zmínit (asi z toho zklamání) návštěvu místnosti pro tiskovky. Skoro se mi chce napsat: Press room, focení zdarma zakázáno. Totiž na místě, kde obvykle sedávají hráči a trenér a odpovídají na dotazy, bylo možné se posadit pouze za podmínky, že si nechám zhotovit a koupím foto místního fotografa. Popřípadě se dalo fotit ze zadní části místnosti, ale tam byly v cestě fotoaparátu postaveny stojany s plachtou, přes kterou nebylo nic moc vidět. Oproti Chelsea, kde měl průvodce nacvičenou pózu, kde si s Vámi na tomto místě podává ruku, jakože do klubu nastupujete, nebo Wimbledonu, kde se mohlo na tomto místě taky libovolně sedět a fotit, velký rozdíl :-( CAMP NOU je bezpochyby krásným stadionem a FCB nejen Španělskou ikonou, ale prohlídka jako taková (organizace) byla pro nás zklamáním. Prohlídka s průvodcem myslím dostane návštěvu jakéhokoliv místa na vyšší úroveň, zvláště pak pokud jde o tak nadšené zaměstnance, na jaké jsme natrefili v Londýně. Audioprůvodce to myslím nemůže nahradit - to je stejné jako čtený text. Na druhou stranu, pokud bychom nebyly v minulosti v Londýně a nenavštívily jiná místa (Chelsea, Wimbledon, Arsenal), byly bychom nadšené :-)

S pocitem zklámání jsme se tedy přesunuly na vrchol MONTJUÏC, ze kterého je nádherný výhled na Barcelonu a moře. Návštěvu pevnosti na vrcholu jsme z časových důvodů vynechaly. Před pevností jsme narazily na několik skupinek lidí a nějaké stánky v pozadí, šly jsme se podívat, co to je. Přišly jsme bohužel pozdě, vypadalo to, že několik stánků je už pryč - zbyly zde pouze 3 - u každého z nich vařily tradičná domácí jídla zástupci různých zemí a za cenu okolo 3€ jste si mohly tyto speciality zakoupit a ochutnat. Když jsme přišly, byli zde už jen zástupci Kolumbie, Mexika a Portugalska. Daly jsme si po jednom jídle z kuchyně Mexické (já, 3ks burritos s masovou náplní a salsou) a Kolumbijské (Lambri, vařený, trochu rozmačkaný velký brambor, politý jakousi jemně pálivou zeleninovou směsí). Chtěly jsme si dát ještě Portugalský dezert, ale než jsme dojedly měli už stánek sbalený. Škoda, že jsme nepřišly dříve, vypadalo to jako moc fajn akce :-)

Po jídle jsme se rozhodly jít pěšky zpět do centra a po cestě jsme nemohly minout návštěvu Olympijského stadionu, který byl postaven pro pořádání OH v roce 1992. Vstup na stadion je zdarma. Stadion se nachází právě na kopci Montjuïck, v jeho okolí jsou další sportoviště (hřiště na baseball nebo polo, plavecký stadion), parčík a takové větší prostranství se soustavou sloupů a vodní plochou. Všechno dohromady to pak tvoří odpočinkovou a relaxační zónu pro Barceloňany. Moc hezké, příjemné a uklidňující místo na odpolední procházku.

Přes čtvrť Raval, které není moc turistické a kde bylo na náměstích, v kavárnách a ulicích spíše více Barceloňanů, jsme dorazily na La Rambla, kde jsme si daly kávu a na chvíli z lavičky pozorovaly večerní ruch této hlavní ulice. V kašně na této třídě jsme si dočepovaly vodu a tím si zajistily, že se do Barcelony ještě určitě podíváme - podle průvodce, kdo se z této kašny napije, do Barcelony se zase vrátí :-)

Pak jsme se přesunuly o kousek blíže k našemu hostelu do restaurace DE TAPAS MADRE na tapas a víno. Naše 1. tapas, v místě, které nám bylo doporučeno recepčním v hostelu. Nemyslím, že to bylo nejlepší tapas, ale nebylo s čím srovnávat. Tedy přesněji, všechny tapas byly moc dobré, ale náš výběr byl poměrně nudný :-) Restauraci doporučuji - jídlo chuťově velmi dobré, ceny adekvátní, jen je třeba lépe vybírat :-)

Po večeři jsme již zamířily do hostelu, který byl asi od restaurace necelých 10 min pěšky.