3. den, Bruggy-Brusel

Lambri: Dnes jsme vstávaly brzy, protože jsme měly v plánu docestovat do Bruselu a prohlédnout si vše, co jsme chtěly. Zítra brzy ráno (okolo 4) musíme zase vstávat a jet na letiště a domů :-(

Budíček jsme měly nachystaný okolo 6:30, vstaly jsme hned, už proto, abychom dlouhým buzením neotravovaly ostatní holky na pokoji. Druhou noc se tady zase všechny vystřídaly, a všechny cestují samy - pro nás zvláštní. Vstaly jsme, odnesly si věci do předsíně, kde jsou skříně a tam jsme se oblíkly, zašly se umýt a do pokoje se vrátily jen pro povlečení, které se musí svléknout a donést k recepci. Snažily jsme se to udělat co nejtišeji, asi jsme někoho vzbudily, ale s tím se na hostelu musí počítat. Celkově byl tento hostel asi nejklidnější, nejčistší a nejpohodovější ze vše, ve kterých jsme zatím spaly. Určitě bych doporučila, za bezva cenu nocleh se snídaní přímo v centru města. Okolo 7:20 jsme vyrazily na cestu, na nádraží to byly asi 3 kilometry, rozhodly jsme se už předem, že se ráno projdeme. Když jsme sešly k recepci / baru v jednom, zjistily jsme, že snídaně už čeká na své první hosty - mohly jsme se nasnídat, myslely jsme, že se podává opravdu až v 8:00. Už jsme bohužel neměly čas, takže druhá noc byla bez hostelové snídaně - měly jsme ještě toastový chleba z předchozího večera a takto jsme s tím počítaly.

Nasadily jsme tedy batohy na záda a svižným tempem vyšly k nádraží. Peťa asi s tím tempem nebude souhlasit, až to bude číst :-) Samozřejmě proběhla obligátní debata, bez které se skoro žádná naše dovolená neobejde :-) Začne to tím, že Peťa jde asi tak 4 kroky přede mnou, čímž mi dává najevo, abych zrychlila, což já nemůžu. Po chvíli to nevydrží a zeptá se "Mohla bys prosím zrychlit?" Já odpovím "Ne, nemohla, kdybych mohla, tak už rychleji dávno jdu." No a pak pokračujeme až k danému cíli víceméně tiše :-) Když to stihneme (vždycky to stihneme :-) ) můžeme se zase tvářit jakože nic :-)

Cestou začalo trochu mrholit, což se v Bruselu ještě párkrát zopakovalo, naštěstí vždy, když jsme byly někde uvnitř. Bruggy se s námi rozloučily prázdnými ulicemi, které jsme znaly už z předchozího večera :-) Lístky na vlak už jsme měly koupené z domu, nejsou na konkrétní čas a vlak jezdí každou hodinu, ale rozhodly jsme se jet v 7:57, abychom v klidu stihly vše, co máme v plánu. Hotel (Brxxxl5) ubytovává až od 14 hodin a v Atomiu, kam máme namířeno nejprve, se otevírá v 10:00. Vlakem je to do Bruselu asi hodina, do Atomia pak metrem zhruba 30 minut, takže nemělo smysl jet dříve. Navíc jsme ještě neměly úplně dohnaný spánkový deficit z pátku a nechtěly jsme večer brzy odpadnout. Cesta vlakem utekla rychle, chvíli jsme se kochaly výhledem z okna, ale po chvíli nás to přestalo bavit, místní krajina je sice moc hezká, všude zeleň, hezké domky ve stylu britské architektury, ale všude to vypadá stejně. Já jsem si tedy četla a Peťa psala deník. Za hodinu jsme již vystupovaly v Bruselu - přivítalo nás chladné, zamračené počasí. Snad se přes den umoudří.

Přímo v nádražní budově jsme zamířily hned do metra - ubytování máme asi 10 minut odsud, takže jsme se dohodly, že se sem zastavíme odpoledne, až se ubytujeme a zjistíme, odkud nám to jede - i proto, abychom věděly, jak sem přesně z hotelu dojdeme, ať v 5 ráno nebloudíme. Cestou jsme narazily v nádražní budově na kavárnu, Sam´s coffee, kde jsme se zastavily na kávičku. Vyzkoušely jsme i Éclair, který jsme do té doby nikdy neměly, jen ho znaly z americké verze Masterchefa :-) Je to vlastně dezert, nebo sladké pečivo, z odpalovaného těsta, většinou plněný krémem a přelitý například čokoládou. Mně moc nechutnal krém uvnitř, cítila jsem v něm alkohol, takže větší půlku snědla Peťa. Zbytek kávičky jsme si vzaly s sebou a pokračovaly dolů na metro.

Projížděli jsme jak podzemními, tak nadzemními stanicemi a najednou se vedle nás vynořila obrovská stavba Atomia! Projeli jsme kolem ní a ujeli ještě pár desítek metrů na zastávku. Zpět k Atomiu to bylo necelý deset minut pěší chůzí - Atomium je budova vyšší, než Ostravská radnice, má 102 metrů, ale tím, že je to vlastně krychle, až tak vysoce nepůsobí, představovala jsem si, že na mně bude působit ještě mnohem majestátněji. Ale čím déle jsme pod ním stály, tím více jsem si jeho velikost uvědomovala. Každá z devíti koulí má v průměru 18 metrů a jsou uspořádány do tvaru krychle o hraně 29 metrů. Koule jsou spojeny dvaceAtomium mělo být postaveno pouze při příležitosti Expa a Bruselské panorama mělo zpestřovat pouze po dobu jeho trvání. Nakonec se však tato stavba stala natolik populární, že zůstala stát. Nějakou dobu byla z bezpečnostních důvodů nepřístupná, ale po kompletní rekonstrukci je od roku 2006 znovu otevřeno. Naštěstí, protože návštěva opravdu stojí za to :-)).

Moc času na kochání zvenku jsme neměly, vstup do Atomia je vždy v určitých intervalech a my chtěly přijít na řadu v první skupině. Došly jsme tedy ke dveřím pokladen, které byly zatím zavřené - byly jsme zhruba 10 minut před otevřením asi 20 v pořadí. Brzy po nás se začali kupit i další lidé. Rozhodly jsme se pro vstup pouze do Atomia - je možnost spojit vstup s Europarkem, což jsou miniatury významných Evropských budov, něco jako MiniUni v Ostravě (kde jsme taky nebyly :-) ).

Po zakoupení vstupenky jsme si v boxech vedle pokladen odložily batohy - vstup do Atomia není s většími taškami povolen a my byly rády, že si můžeme tašky odložit. Z budovy, kde jsou pokladny, jsme přešly asi 10 metrů do budovy Atomia. Postup prohlídky je zde jasně stanoven - nejprve nás pracovník vyvezl do nejvyšší koule, kde je 360° vyhlídka - koule je v oblasti pasu, zhruba v šíři jednoho metru, prosklená. Nejvíce času jsme strávily před "oknem", kde byl výhled na Europapark :-) Myslím, že jsme si to užily více, než kdybychom byly dole :-) Pohled třeba na Koloseum, vedle kterého si přidřepl člověk a celou stavbu mohl obsáhnout jednou paží, stál za to :-) Poté si začnete říkat, že je tady všude nějak plno, než zjistíte, že to "plno" je vlastně fronta na výtah zpátky dolů, kterou musíte vystát :-) Celou dobu jsme ale stály u oken, takže jsme se kochaly výhledy na Brusel.

Další část prohlídky poté, co nás zase zaměstnanec Atomia svezl do přízemí, už jsme šly po svých - střídavě pěšky po schodech, nebo eskalátorem, do jednotlivých koulí, které jsou přístupné. Jedna koule je rezervovaná pro soukromé akce, které se zde dají zařídit, ve třech je technické zázemí, takže jsou veřejnosti nepřístupné, my tedy navštívily zbylé 3 koule. V nich je vždy nějaká stálá výstava (konkrétně dokumenty, fotografie a dobové filmy o Expu 58 a obecně o stavbě Atomia i dalším osudu této stavby) a výstava dočasná - v době naši návštěvy byla věnována Belgickým národním aerolinkám SABENA, které už ale dnes neexistují. Výstava byla velmi zajímavá, s fotkami a dalšími předměty, které se týkají letectví a jeho vývoje, tedy konkrétně společnosti SABENA. Byly tam i dobové fotografie destinací, kam společnost začala z Belgie průlomově létat, byly zde vystaveny letecké sedačky z různých období, uniformy obslužného personálu speciálně navržené pro destinace třeba Afriky nebo Blízkého Východu a podobně. Velmi zajímavá výstava, kterou jsme si poměrně důkladně prošly.

Po návštěvě Atomia jsme se vydaly zpět na metro a jely do centra, ubytovat se, odložit batohy a pustit se do prohlídky města. Dojely jsme na stanici metra přímo v centru města, s tím, že k hotelu pomalu dojdeme pěšky, cestou se někde najíme a nasajeme místní atmosféru. Brusel je velkoměsto jako každé jiné, spousta lidí, hluk, nepříliš zajímavá architektura. Prošly jsme jednou z hlavních ulic měst, která byla plná obchodů světových značek, a naštěstí se poměrně brzy odpojily do menších uliček. Když jsme došly k hlavní třídě na náměstí Brouckére, rozhlížely jsme se po stánku Jef´s. Je to pojízdný stánek, doporučovaný místními, který nabízí údajně výborné "karakollen", což jsou mořští hlemýždi. Jeff má dobré recenze, tak jsem se těšila, že ochutnám nějakou místní pochoutku. Stánek jsme poměrně lehce našly, ale bohužel byl zavřený - snad večer. Popošly jsme tedy o pár metrů dále, kde se nacházela taky poměrně dobře hodnocená (poměr cena / výkon) restauraci Chaochow City. Tato čínská restaurace přímo v samém centru města nabízí chutný oběd v naprosto dostačující porci za 4€. Pochutnaly jsme si, já na kuřecím se šťávou, Peťa na vepřovém něco jako rizotu, a soudě podle našich spolustrávníků u okolních stolů, nebyly jsme jediné :-) Restaurace byla celou dobu plná a několik hostů se poměrně rychle vystřídalo s novými zákazníky. Chodili se sem najíst i Asiaté, takže snad jsme nejedly kočičku, jak jsme si dělaly z křehkého, dobře ochuceného masa legraci... Teda... třeba sem chodí právě na ty kočičky... No... Každopádně byly moc dobré :-)

Po jídle už jsme došly pár set metrů do hotelu - teda, on je to (minimálně podle názvu hostel, ale my měly rezervován dvoulůžkový pokoj. Recepční nás přivítala slovy, že máme pokoj v pátém patře a že už delší dobu nefunguje výtah, takže ho bude muset jít zkontrolovat a my že máme jít pěšky. Zaplatily jsme, dostaly kartu a šly, na schody máme dobrý trénink z práce :-) Cestou jsme potkaly pokažený výtah, čekal otevřený ve třetím patře a nereagoval na žádné mé mačkání čudlíků. Pokoj byl moc hezký, čistý, se třemi postelemi, varnou konvicí a čistou, příjemnou koupelnou se sprchovým koutem. Nachází se v pěší vzdálenosti od centra města a všech důležitých památek a zajímavostí (kromě Atomia, to se nachází mimo město) a zhruba 15 minut chůze od nádraží. Poměrně dobrý komfort bez dojíždění kamkoliv za přijatelnou cenu 50 €. Určitě bych doporučila - Brxxl 5 City Centre Hostel.

Zatímco jsme došly do pokoje, venku začalo silně mrholit. Chvilku jsme si odpočaly a počasí se opravdu umoudřilo, uvidíme, jaký bude zbytek dne.

Po chvilce jsme tedy vyšly zpět do bruselských ulic. Vzhledem k tomu, že jsme od nádraží, odkud nám jede zítra shuttle na letiště, opravdu je pár set metrů, rozhodly jsme se zajít se podívat, kde je přesně zastávka a jak se k ní nejlépe dostaneme. Potom jsme už vyrazily na okružní procházku městem.

Jak už jsem psala, měly jsme to všude kousek pěšky, vydaly jsme se tedy po předem naplánované trasy na procházku městem. Jako první jsme si to zamířily k Justičnímu paláci - tato budova nás naprosto ohromila svou velikostí, opravdu jsem si vedle ní připadala jako malý mravenec. Svého času to byla nejvyšší budova Evropy - i s kupolí měří přes 100 metrů a její půdorys má impozantní rozměry 160 x 150 metrů. Od Justičního paláce je taky moc hezký výhled na město a v dálce jsme viděly i Atomium. Jakmile jsme se dokochaly, vyfotit budova, jak byla velká, ani pořádně nešla, zamířily jsme pomalu směrem do centra kolem budov Královského paláce a pak přes parčík, kolem budovy Parlamentu, až ke katedrále St. Michiels z 9 století. Dnes je to místo, kde se konají svatby královské rodiny. Prohlédly jsme si katedrálu i zevnitř a pokračovaly dále v cestě, to už jsme byly skoro v samotném centru.

Pár metrů od katedrály, pochopila jsem, že je to asi sídlo místních vodáren, je na ulici fontánka s vodou a můžete si vybrat dokonce i perlivou. Docela jsme se na tuto zajímavost těšily, a tak jsme chvíli hledaly, i když jsme ji nejprve nemohly najít - nakonec se nám to povedlo, ale perlivá bohužel netekla :-( Odtud jsme pak už došly uličkami s různými stánky a opět hromadou dobrot až k hlavnímu náměstí Grand Place - a to bylo, jako kdybychom se ocitly najednou úplně v jiném světě. Musím říct, že krásnější náměstí jsem snad ještě neviděla. Náměstí působí trochu zvláštním dojmem, pořád jsem uvažovala, čím to je a zřejmě to u mě způsobilo to, že do něj vedou jen uzoučké uličky, jinak je kolem dokola lemováno vysokými, nádherně zdobenými, historickými domy. Náměstí není ani moc velké, a tak to opravdu působí, jako by člověk byl na nějakém "dvorku", nebo tak někde :-) Zajímavé a opravdu nádherné.

Z náměstí jsme se vydaly hledat vyhlášený stánek s waflemi. I když jsme šly dle Tripadvisoru na jistotu, bohužel jsme nenašly. Zamířily jsme tedy k jinému, Wafle Factory, který byl taky dobře hodnocený a bylo v něm narváno. Wafli jsme si daly každá svou, což byla chyba, přejedly jsme se. Byla dobrá, ale určitě ne nejlepší. Z waflárny jsme si to namířily zpět náměstím, ponořit se opět do úzkých uliček a najít čůrající holčičku :-) Povedlo se, zajímavá postavička :-) Čeká nás ještě chlapeček, klasika, a pes. Na toho se těším nejvíc :-) Po holčičce následovala opět jídelní zastávka - byly jsme sice najezeny z waflí, ale friterie Tabora měla tak dobré recenze, že jsme se rozhodly ještě jedny hranolky napůl zvládnout J Byly dobré, na výběr byla spousta omáček, my si vybraly octovou. Dobrota, ale už se těším, až bude po výletě :-D Friterii jsme taky chvíli nemohly najít, protože v prostoru před ní byl takový větší volný plácek, je vlastě na křižovatce dvou poměrně širokých pěších zón - a na té křižovatce stálo pár kluků s různými nástroji a hráli moderní hity. Byli výborní, bezvadně si to užívali a tu radost přenášeli i na všechny kolem. Prima zastávka :-)

Po jídle na lavičce jsme se ještě zastavily v Chocolaterii - asi poslední před tím, než všechny obchody zavřely. Peťa ještě sháněla dáreček - naštěstí tady rčení, že vybírala, až přebrala, neplatilo, právě naopak :-) Velmi milý pán jí nalámal několik kousků různých čokolád a my mohly pokračovat k čůrajícímu pejskovi :-) Vtipná soška uprostřed ulice, jsem ráda, že jsme k ní došly. Po pejskovi nás čekal zlatý hřeb :-) a jeden z nejznámějších symbolů Bruselu - čůrající chlapeček. No... Jako fajn, ale... ten oříšek na ulici byl lepší :-) Na chlapečkovi je každopádně zajímavé, že má přes 800 různých oblečků, do který ho Belgičané při různých příležitostech strojí. My ho zastihly tradičně nahatého :-)

Potom už jsme se teda vydaly na hotel, s tím, že se cestou zastavíme ještě na jedno belgické pivo. Jedna hospůdka se nám zalíbila, druhou jsme měly předvybranou - mrkly jsme do obou, v předvybrané bylo docela dost turistů, takže jsme se vrátily do té, co se nám zalíbila, Au Soleil. Prima hospůdka, na večerní posezení a pozorování života kolem. Hospoda byla celou dobu plná, vystřídalo se pár hostů, a z jednoho piva byly nakonec asi 3 nebo 4. Když už jsme se měly k odchodu, nedalo nám to a sedly jsme si ještě na jedno. Opravdu moc příjemná atmosféra, mají zde velký výběr láhvových i čepovaných piva dle reakcí a recenzí i chutná jídla, ve velkých porcích, za slušné ceny. Ale nejedly jsme (naštěstí :-)).

Po příchodu na hotel jsme si daly sprchu a šly hned spát, ráno velmi brzy vstáváme.