2. den, Parlament-Trafalgar-Chinatown-Picadilly-The Mall-Buckingham-Oxford Street

Lambri: Dnes jsme se probudily celkem brzy - osobne jsem si myslela, ze jsem se probudila uprostred noci a ne a ne usnout, pohled na telefon po chvili ukazal, ze je neco pred 8... tedy alespon ceskeho casu :-) Po marnych snahach navratit alespon na chvili spanek zpet jsme to po par minutach vzdaly - rozhodly jsme se mrknout na fotky, chvili si cist a pak jsme jiz vstaly, udelaly si snidani a vyrazily. Pocasi nam dnes pralo - Peta pohledem pres zatazenou okenici zjistila, ze je 7 az 5 stupnu a 1250 hektopascalu. Zatimco prijemna teplota se drzela po cely den, tlak nam jiz tak naklonen nebyl - v jednu chvili klesl az k 1050 hektopascalum! Pocasi se nastesti jeste umoudrilo a cely den uzavrelo prijemnych 1350 hPa :-)

Ted jiz ke dni samotnemu - a ze se dely veci! Jen jeste pro upresneni - kdyby nahodou nekdy v budoucnu vznikly pochybnosti nebo byly dokonce vzneseny namitky k nektere z udalosti zde popisovanych, musim predem rict, ze cely den je radne zdokumentovany a veskera tvrzeni je proto mozno celkem spolehlive dolozit!

Nas den zacal stejne jako vcera (a tusim, ze ani v tech dalsich tomu nebude jinak) u Big Benu. Pokud chceme dojit do centra, musime kolem nej projit a od ubytovani to k nemu mame asi 10 minut, takze opravdu luxus. Mozna I proto se tady citime "jako doma" a ne jako turisti, na cemz jsme se shodly hned vcera vecer cestou z centra "domu". Dnes jsme tedy k Big Benu (svuj nazev dostal podle trinactitunovemu hlavnimu zvonu,ktery bije kazdou hodinu a jehoz zvuk vysila BBC do celeho sveta) dosly jinou o trochu delsi cestou podel Temze, okolo budovy Parlamentu, ktera hlavne ze zadni strany a zblizka pusobi velice impozantne. Odtud jsme se vydaly smer Trafalgar square, ktere s Houses of Parliame

nt spojuje jedna z nejznamejsich londynskych trid, Whitehall, kam se od 16 stoleti prestehovala temer vsechna klicova ministerstva a urady. Jedna z ulic, ktere se na tridu Whitehall napojuji, je mozna o neco znamejsi Downing Street, ktera je od roku 1732 sidlem ministerskeho predsedy. K domu s cislem 11 jsme se chtely zajit podivat, nicmene jsme se nedostaly ani do ulice - jeji vstup nyni strezi vysoka a bytelna kovana brana, ktera spolecne s hlidkujici strazi zamezi vstupu jakehokoliv nezvaneho hosta ci turisty na toto misto. Tuto branu nechala postavit v roce 1990 Margaret Thatcherova, nicmene v roce 1991 IRA na tuto ulici zautocila a pres branu hodila na Downing Street bombu, cimz malem zabila vsechny cleny kabinetu. Po velice kratkem nahlednuti do ulice pres mrize nase kroky smerovaly dale k Trafalgar square, cestou jsme se jeste zastavily podivat na jizdni straze, o nichz jsme nevedely a jejichz stridani jsme o pet minut propasly.

Tesne pred namestim jsme konecne narazily na mistni coffe shop, koupily jsme si tedy velkou porci kavy Americano

(trosku chyba) a usadily se na namesti kafe si v poklidu vypit. 20minutovka u kavy byla jednim z nejvydarenejsich momentu tady - prijemne pocasi (v tu chvili bylo zrejme jeste alespon rannich 1250 hPa ;-) ), nadherny vyhled na historicke budovy a cely Trafalgar square, za jehoz zady se pripominal nedaleky Big Ben, kafe a pozorovani vsech tech turistu a veskereho mumraje kolem = vytecne stravena ctvtrhodinka. Rozhodla jsem se, ze se vyfotim na jednom ze 4 lvu, kteri obklopuji patu pamatniku admirala Nelsona. Uz kdyz me ta myslenka napadla, vedela jsem, ze se to neobejde bez komplikaci, prece jen... podstavec sochy, na kterem lvi sedi, je zhruba ve vysce me hlavy a zaprit se da pouze na dvou mistech, ktera jsou bud moc nizko nebo moc vysoko a jsou asi 3cm siroka... No nebudu to zbytecne protahovat, vzhledem k tomu, ze, jak rika Einstein, "cas je relativni", muzu myslim s klidnym srdcem prohlasit, ze ke lvovi jsem se proste dostala celkem rychle :-) Puvodni myslenku sednout si lvovi na krk jsem po zhodnoceni jeho velikosti a materialu, ze ktereho je stvoren (bronz, velice hladky bronz...), ihned nahradila myslenkou stat mu alespon po boku a tvarit se, ze to tak melo byt. No... fotku se lvim zadkem zase nema kdekdo :-) Po mne se rozhodla i Peta, ze fotka se lvem neni k zahozeni. Nase nazory se trochu lisily pouze v tom, ktera cast lva je fotogenictejsi - Peta se rozhodla vyskocit lvovi primo "do naruce". Nastalo chvilkove usilovne behani od jednoho lva ke druhemu, nebot ji neustale predbihali rodicove, kteri sve deti ke lvovi vysadili a ty mely z toho takovou radost, ze se rodicove rozhodli fotit vesmes detail detskeho obliceje, pripadne celeho ditete - za ditetem lze tusit jakousi sochu, ale ze jde o lva, bude vedet jen a jen ono a fotici rodic... Kdyz si tedy Peta konecne nasla neobsazeneho lva, chtela na nej lezerne vyskocit, jakoby o nic neslo. A jak uz jsem rikala, cas je relativni - mne uz navzdy bude pripadat, ze se tam skrabala dele nez ja, ona to urcite uvidi opacne..Utechou ji budiz to, ze skakala na miste, kde byl podstavec asi o 20 cm vyssi, nez kam jsem lezla ja. Nakonec jsme jeste udelaly par fotek u sochy (?), na ktere se odpocitava cas do zahajeni LOH v Londyne v roce 2012 a pokracovaly dale.

Z namesti jsme vyrazily smer Chinatown (ctvrt plna asijskych restauraci a obchudku, pro me osobne mirne zklamani, ale chceme se sem vypravit jeste jednou, az bude vse otevreno a budou vyvezeny odpadky, ktere

se tady I v mnohem luxusnejsich ctvrtich, plnych drahych obchodu, pro me celkem nepochopitelne valeji v pytlich na ulicich - chapu, ze maji zavreno, ze odpadku je moc a ze to je smeti z obchodu, ale tady mi misty pripadalo, jako by nekdo ty pytle hazel bez ladu a skladu z okna...btw, tohle byla asi jedina mini vada na krase celeho Londyna), pak k Picadilly Circus (socha Amora je ve spodni casti prekryta reklamami, na slavne svetelne ceduli bezela reklama na Vodafone - mozna jsem si to pamatovala nespravne, mozna jsem si to predstavovala mensi, uzavrenejsi, poklidnejsi a romantictejsi; nicmene i kdyby pouze oproti ocekavani, tohle misto pro me ztratilo kouzlo... vratily jsme se sem shodou okolnosti i vecer, ale zapusobilo to na me uplne stejne) a pak prehlednutim mirne jineho nazvu ulice jsme misto k Oxford Street dosly k The Mall. Uz se nam nechtelo vracet, tak jsme prehodnotily plan, coz se ukazalo jako dobra volba - Oxford Street jsme navstivily vecer, Vanocni svetelna ozdoba byla okouzlujici! Naopak Buckinghamsky palac a sochu Victoria Memorial je zrejme lepsi videt za svetla - nasviceni muze byt hezke, ale ve chvili, kdy jsme zde byly, se slunce oprelo do zlatave sochy a ta vypadala v kombinaci s modrou oblohou a bilymi mracky jeste majestatneji, nez ve skutecnosti - coz by myslim umele osvetleni zdaleka nezvladlo. Po Buckinghamu jsme tedy zamirily okolo Wellington Arch - sochy kralovny na sprezeni tazene konmi, do Hyde Parku (odtud nasledovala odbocka na hotel najist se, jelikoz temer vse bylo jeste dnes zavreno) a odtud najit zminenou Oxford Street a pres Picadilly Square zase zpet na hotel. Celkem jsme dnes nachodily asi 48,3 km a dnesni spanek si tedy zaslouzene vychutname :-)