2. den, Lisabon-centrum-Alfama

Vstávaly jsme před 8, daly si spchu a šly se nasnídat - na hostelu (Lisbon Poets Hostel) je v ceně i snídaně, taková klasika - toastové chleby, máslo, džemy, šunka, müsli, ovoce, voda, džus, čaj, kafe. Pro začátek dne určitě dostačující.

Dnes máme v plánu courání se po městě. Prohlídku jsme začaly kousek od hostelu u kláštera Convento do Carmo, který se při zemětřesení v roce 1755 částečně zřítil a v tomto polorozpadlém stavu se v Lisabonu nachází dodnes. Od kláštera mířily naše kroky na protější stranu kopce k hradu Sao Jorge (hrad Sv. Jiřího), přes několik místních vyhlídek. Nemohly jsme vynechat návštěvu výtahu Elevador de Santa Justa, i když jsme využily pouze bezplatnou vyhlídku z nižší terasy, na kterou jsme se dostaly pěšky ulicí od kláštera. I když jsme všude četly, že každý návštěvník Lisabonu se musí svézt tímto vertikálním výtahem, my jsme tuto atrakci vynechaly. Jízda stojí 3 eura a horní terasa s výhledem je jen o 3 metry výše než jsme se dostaly pěšky. Navíc dole v ulici, kde je vstup na výtah, byla už asi 20metrová fronta. Ale výtah je vzhledově moc hezký a protože je postaven ze železa, každému jistě připomene Eiffelovu věž.

Úzkými kopcovitými uličkami jsme si postupně vyšláply až k hradu - dovnitř jsme nakonec nešly - ani jedna nejsme "hradní" typy, takže bychom se v placeném areálu nakonec kochaly jen vyhlídkou na město a atmosférou - obojího se nám dnes dostává dost i zdarma :-) Z hradu jsme postupně scházely mrňavými uličkami čtvrtí Alfama k pobřeží. Zastavily jsme se v jedné kavárničce na kafe, kochacím tempem došly k náměstí Praca de Comércio v centru Lisabonu s jezdeckou sochou uprostřed náměstí, vítězným obloukem na jednom okraji a řekou Tejo, která toto náměstí ukončuje, na druhé straně. Pokračovaly jsme do tržnice Mercado da Ribeira, kde jsme měly v plánu se najíst. Je to obrovská tržnice s jídlem a prodejem lokálních výrobků (v době, kdy jsme došly, byly už ostatní části zavřené, takže jsme si prošly jen tu jídelní). Je to vlastně velká hala, kde kolem dokola jsou zabudované jednotlivé "restaurace" a uprostřed jsou v několika řadách stovky stolů s barovými židlemi, kde si jídlo na tácku přinesete a jíte :-) Stánky jsme prošly všechny, byla zde asijská kuchyně, sushi, steaky, mořské plody, tapas, dezerty, nebo stánek, kde dělaly vše na způsob tataráku. Rozhodly jsme se pro stánek "Simply Portugal". Já si dala sardinky na chlebu s rajčatovou omáčkou (zní to nudně a divně, ale bylo to výborné :-) ), Peťa si vybrala salát s uzenou treskou, sušenými rajčaty, cizrnou, praženými mandlemi a navrch pár chlebových krutonů. Skvělá lehká volba. Věděly jsme, že si rády ještě něco vybereme takže jsme zvolily menší porce jídla v podobě předkrmů, abychom měly ještě místo.

Lambri ještě měla chuť na bramborové chipsy, které připravovali ve stánku společně s kroketami. Další z portugalských jídel. Vybrala jsem tedy k bramborům i 3 kousky kroket (s kozím sýrem, glazovanou cibulkou a chorizem a poslední byla specialita dne, ale to složení si už nepamatuji). Jinak je to ohromné místo - hala, kde je neustále plno, u všech stánků se stojí fronty a pak lidé čekají a hlídají, kde se uvolní místo u stolu, aby ho mohli ihned zabrat a posadit se. Často se stává, že zatímco někdo stojí frontu na jídlo, další ze skupiny obchází dlouhé bloky kolem stolů a hlídá volné místo. Je to vlastně taková hra :-).

Po jídle jsme se vycházkovým tempem vracely kolem řeky Tejo zpět do centra. Na nábřeží u řeky bylo velmi živo. Spousta lidí posedávala na betonovém hrazení, procházela se, popíjela a všichni nasávali úžasnou atmosféru teplého podzimního dne.

Uličkami nahoru a dolů jsme se dostaly zpět do hostelu. Cestou jsme se ještě zastavily v menším marketu pro něco na večeři (skyr a bagetku), protože jsme stále plné z oběda a dnešní večer trávíme na hostelu psaním a díváním se na seriál. A taky nenapádným pozorováním vaření 3 číňanek, které si ve zdejší hostelové kuchyňce připravily krevety a nějakou celou rybu s něčím... Chvilku to tady vypadalo jako v čínské restauraci :-).

Je po půl 9 místního času a zvažujeme, zda si dáme pivo tady nebo ještě na chvíli vyrazíme ven. Ale asi vyhraje varianta hostelu, kde se příjemně sedí ve společenské místnosti.

Zatím jsem ve měste nenarazila na zmrzlinárnu, která by mě uchvátila, tak doufám, že zítra si nějakou skvělou zmrzku někde dám.

Celkem jsme dnes, teda podle aplikace Zdraví na telefonu, ušly asi 13,5 km.