2. den, Lago di Cavedine

Ráno po snídani se nás sešlo 8 cyklistů a vyjeli vstříc tunelům směrem do Rivy. Z pohledu řidiče se mi zdálo, že cesta v tunelech bude náročnější než ve skutečnosti byla. Ale samozřejmě to nebyla úplně příjemná a pohodlná cesta. Renča při jedné cestě zpět napočítala, že musíme na 8 km projet celkem 16-17 tunelů v délce od 25 až po 1230m.

Dorazili jsme do Rivy, kde jsme se stavili na zmrzku a my s Lambri na kafe. Po krátké zastávce a pár fotkách jsme pokračovali v naší cestě. Je-li jsme převážně po stezce městem, pak mezi vinicemi, dalšími městečky až jsme dojeli k místu pár km před jezerem a narazili na bike&wine bar. Rozhodli jsme se na chvíli si odpočinout od kopců a občerstvit se. Úplně náhodou jsme se potkali s naší druhou skupinou s dětmi, která jela k jezeru autem a tam sinudělali okruh na kole a dojeli k nám druhou stranou. Hromadně jsme poseděli v baru, dali decinku vína a pokračovali v naší cestě. Byli jsme varováni, že nás čeká brutální stoupání do kopce. A to taky přišlo. Asi 2 km jsme šlapali do kopce s místy i 20% stoupáním, kdy nejeden z nás musel z kola seskočit. Prý méně náročná trasa! Cesta nás tak vysilila, že jsme se všichni shodli, že odbočíme z cesty do vedlejší vesničky Pietra Murata na pozdní oběd. Jelikož se zde nacházela jen jedna restaurace/bistro, volba byla jasná a rychlá. Každý jsme si objednali nějaké panini nebo salát a po jídle pokračovali směr jezero. Bylo horko tak jsme se chtěli okoupat, ale kolem pláží byla spousta řas a tak se nakonec koupal jen David a Renča se Zdenko u smočily nožky. Jezero hezké, ale ke koupání nevhodné.

Vydali jsme se na zpáteční cestu. Nejprve nás čekal parádní sjezd dolů do Rivy a následně tunely k hotelu. V Rivě jsme ještě zastavili v Penny marketu pro nějaké vínko na večer. Skvělá věc na Itálii je, že za euro dostanete snad všude skvělou kávu a za 2 eura láhev dobrého prosseca v marketu🙂. Zpáteční cesta tunely byla o něco horší než ráno, únava byla trochu cítit v nohách a tak bylo důležité se stále soustředit na cestu. Cestu pod hotel jsme zvládli, ovšem vyjet až nahoru se nepodařilo nikomu z nás. Každopádně náš první cyklovýlet se nám zdařile a velmi líbil. Celkem jsme najeli za ten den 56 km. Rozprchli jsme se do pokojů, osprchovali se a potkali opět za pár chvil u věceře. Teda někdo šel ještě do hotelového bazénu se schladit, ale prý voda měla asi 35 stupňů🙂.

Po večeři jsme se spontánně rozhodli, že si uděláme party u vodopádu, který je o kousek výš nad naší části hotelu, a u kterého jsme se byli první den podívat. Vodopád teče ze skal, které obklopují hotel z horní části a dále pokračuje dolů jako potůček. U vodopádu je malé jezírko asi metr krát metr velké a 10-20 cm hluboké. Tam jsme se rozhodli vyhladit naše koupené lahvinky z marketu a chvíli posedět na kamenech. Večer byl teplý, my byli příjemně z kol unaveni. Chvilka se nakonec protáhla do půl jedné ráno, protože Pavel s Ivou přinesl ne jednu láhev, ale rovnou 3, několik piv a speck, tyčinky a olivy a Víťa přišel s 5l pivnim soudkem. Když jsme to dali všechno dohromady, bylo jezírko u vodopádu plné:). Přišli se sem vyfotit nějací 2 Češi, ale neměli moc prostoru pro romantickou fotku, kterou si zde chtěli poridit🙂. Večer byl prima, spousty legrace a domluva trasy na příští den. A abychom byli fit, raději jsme party v půl jedné ukončili. Čekal nás totiž výjezd lanovkou na nejvyšší horu Monte Baldo a následně několika kilometrový dlouhý sjezd dolů. Takový byl plán🙂.