2. den, Akropolis, Hadriánová knihovna, Stará agora, Lykavitos, Anafiotika

Jelikož jsme před cestou četly, že ideální je navštívit Akropolis hned v ranních hodinách, měly jsme v plánu vstát brzy a na osmou být u brány této historické a nejpopulárnější památky celých Athén. Troufnu si říct, že první kroky většiny turistů vedou právě sem nebo alespoň do středu města, odkud je na pahorek, kde je nepřehlédnutelná dominanta Athén vystavěna, nejlepší výhled.

U pokladen jsme byly kolem půl deváté a již zde byla asi 30metrová fronta. Měly jsme náš multi lístek a tak jsme nemusely čekat a přes turniket jsme prošly rovnou dovnitř. Vzaly jsme to rovnou na vrchol, abychom tam potkaly co nejméně lidí, ale když jsme tam vyšly, dost návštěvníků už tam bylo.

Dominantou celé Akropole je chrám Parthenon, který je ale pod lešením a v době naší návštěny na něm probíhaly restaurační práce.

Kolem jsou další historické stavby a ruiny - chrám Athény Niké, Erechtheion či majestátní brána na úpatí skály Propylaje, kterou prochází všichni návštěvníci. Kromě samotného vrcholu je obdivuhodný i výhled z vrcholu na celé Athény a další skvostné památky pod Akropolí.

Cestou dolů jsme se zastavily u Herodova divadla, které i v dnešních dnech slouží pro různá vystoupení. Jak Lambri vyrozuměla jedné průvodkyni, tak zde pořádají koncerty hvězdy jako Bocelli nebo Liza Minnelli. Během naší návštěvy zrovna v hledišti připravovali sedačky pro večerní koncert, jehož tóny jsme další večer zaslechly na protějším vrcholku Philopappos. Na úpatí Akropole se nachází Dionýsovo divadlo, což by mělo údajně být nejstarší divadlo na světě. Ale řekové mají občas tendenci přehánět.

Celá prohlídka Akropole nám zabrala něco přes 2 hodinky. Z tama jsme pak zamířily k budově parlamentu, kde mělo v 11:00 proběhnout hlavní střídání stráží. To ale, jak Lambri na místě zjistila, bývá jen v neděli. Ale podívaly jsme se celou výměnu stráží a šly na metro, abychom dojely do čtvrti Monastiraki. Nejprve jsme ještě zajely o zastávku dál, protože jsme se chtěly naobědvat a dát si gyros pita a věděly jsme, že v centru natrefíme jen na turistické nedobré. Vystoupily jsme na zastávce Kerameikos a po 5 minutách našly malý rodinný fast food. A udělaly jsme moc dobře. Místo gyrosu jsme si daly souvlaki. Porce byla jedenkrát tak větší a celkově mnohem lepší než včerejší gyros v centru. Po skvělém jídle jsme se vrátily na metro a dojely do čtvrti Monastiraki a tam šly navštívit další z athénských památek Hadriánovu knihovnu a Římskou agoru. V tom velkém horku bylo obcházení všech památek náročné, ale nakonec jsme našly sílu i vystoupat po mnoha schodech na další vrcholek Athén Lykavittos. Původně jsme pod kopec chtěly dojet autobusem, ale nikdo z místních nám nedokázal poradit, protože hromadnou dopravou prý nejezdí. A tak jsme se vydaly k vrcholku pěšky. Nahoře nás čekal opět nádherný výhled na celé Athény až daleko k pobřeží a jemný vánek, který nás ochladil. Pořídily jsme pár fotek, odpočinuly si chvilku a vydaly se na cestu dolů. Stále bylo brzké odpoledne a tak jsme se rozhodly zajet se podívat k moři a vybrat si pláž, kde zítra strávíme část dne. Na náměstí Syntagma jsme nastoupily na tramvaj číslo 5, která jezdí až pobřeží. Unavené sluncem a kolébaním tramvaje se nám oběma zavíraly oči. Naštěstí jsme nemusely hlídat zastávku, cesta trvala skoro 50 minut, takže jsme si na pár minut mohly odpočinout a obě jsme na chvíli usly.

Projely jsme kolem pobřeží asi 3 zastávky a rozhlížely se, kde by se nám nejvíce líbilo. Nakonec jsme se rozhodly pro pláž u zastávky Edem takže jsme vystoupily a vrátily se o 2 zastávky zpět. Prošly jsme se po pláži, vyzkoušely teplotu moře, která byla na nás trochu studená (na Lambri trochu více) a vydaly se tramvají zpět do centra.

V podvečer jsme si udělaly procházku do jedné z nejhezčích částí Atén, městské části Anafiotika. Při procházení úzkými uličkami s bílými domky s barevnými dveřmi jsem si připadala spíše jako na návštěvě řeckého ostrova než v hlavním městě. Úchvatná podívaná, která při výstupu uličkami až nahoru, nám nabídla výhled na město včetně Akropole. Ty nejuzší uličky, kde jste opravdu rádi, že můžete jít čelem vpřed a nemusíte se různě natáčet, je trochu těžší najít, ale rozhodně to za trochu pátrání stojí - jakmile na jednu z nich narazíte, můžete jimi bloudit jak dlouho chcete.

Z Anafiotika jsme se začaly přesouvat blíž k našemu hotelu. Kousek od našeho bydlení byla ulička s tavernami, kde jsme předchozí večer viděly sedět spoustu místních a tak jsme se rozhodly, že se v jedné z nim najíme.

Prošly jsme se kolem a vybraly si rodinnou tavernu Kalyvas. Plně obsazené stoly, převážně místními obyvateli, zaručovaly jasnou kvalitu jídla.

Asi musím zmínit, protože Lambri by to tady stejně dopsala, že než jsme sem jely, bavily jsme se spolu jestli budeme chtít jít do restaurace nebo se budeme stravovat na pitách. Já ji odpověděla, že nebudu 3 dny jíst od rána do večera gyros pitu. Nicméně jsme zjistila, že je to jídlo, které miluju a které mi od dob, kdy jsme přestaly jezdit do Řecka dost chybělo. A tak když jsme si vybíraly jídlo, měla jsme prostě vybráno opět gyros pitu. Jenže v rámci debaty o jídle a objednávce jsme se s Lambri úplně nepochopily a ona mi objednala klasický talíř s gyrosem - hlavní jídlo.

Až z následného rozhovoru vyplynulo, že to měla být pita, tedy menší jídlo. Naštěstí šla ještě objednávka ještě změnit. Ale vyslechla jsem si jaký jsem podvodník podvodný a že to se mnou není možné, že doma tvrdím, že nebudu jíst gyros 3 dny v kuse a nic jiného tady nedělám. Lambri si mohla ukroutit hlavu a celé to trvalo do doby, než nám donesli objednané jídlo a ještě potom mezi sousty slovo lhář a podvodník několikrát padlo. Kromě mé pity jsme si ještě objednaly choriatiki salata (řecký salát), chléb a pečené papriky jako předkrm. Lambri si k jídlu dala bifteki z mletého hovězího masa. Vše bylo velmi dobré a bylo toho moc, takže jsme byly velmi rády, že na pokoj to máme kousek a nemusíme se s těmi plnými břichy nikam daleko přesouvat.

Dnešní den aplikace zdraví ukazuje celkem 18 km.