19. den, Bangkok

Autobus nás brzy ráno vysadil v Bangkoku. První dojem nic moc, ty další to moc nespravily. Holt velké město není nic pro mě. Petr mrkl do map telefonu a zjistil, že rezervovaný hotel není daleko - měli jsme čas, rozhodli jsme se jít pěšky.

Hotel jsme našli na první pokus - na ulici, kterou jsme šli, byla šipka do takové uzounké uličky, zhruba 2 metry široké, a po asi 50 metrech jsme došli do hotelu. Ačkoliv pokoje samy o sobě i hotel jako takový byl celkem v pořádku, okolí bylo nechutné a bohužel to všude okolo páchlo močovinou. Recepční byli velice příjemní - velmi lámanou angličtinou jsme se sice museli chvilku domlouvat, protože to vypadalo, že naši rezervaci vůbec nemají. Recepční někam telefonoval, pořád něco hledal v počítači, ale nakonec se vše nějak vyřešilo a my tady mohli zůstat. Jelikož bylo ještě velmi brzy, nechali jsme si jen v takovém kumbálku batohy a šli do města na procházku. Okolo 10 hodiny se sem vrátíme se ubytovat a osprchovat.

Z hotelu jsme vyšli zpět na hlavní cestu, odkud jsme to měli jen kousek na zastávku vodního autobusu. Tento systém dopravy je velmi oblíbený a celkem zábavný na pozorování J Hromada lodí na řece je označená různě barevnými vlaječkami, podle toho, kterou trasu obsluhují - některé jsou expres, některé stojí na každé zastávce, některé jezdí jen po centru, některé až na kraj Bangkoku. Byli jsme zde poměrně brzy, takže jsme museli chvilku počkat, ale rychle to uteklo a my už nastupovali a vydali se směrem do centra města. Nástup i výstup probíhá téměř souběžně, jakmile jste na lodi, postupujete dovnitř a výběrčí si pak postupně všechny obejde a prodá jízdenky. Vše funguje velmi svižně, a když loď doplouvá k zastávce, výběrčí skočí nahoru, odmotá lano, které tvoř zároveň zábradlí a drží jej, než lidi nastoupí a vystoupí. Celou dobu přitom zběsile píská na píšťalku J

My vystoupili v centru, u královských chrámů, prošli se kolem, a jelikož byl dnes nějaký svátek, byly některé památky zavřené. Některé se nám zase zdály neúměrně drahé (Grand Palace). Jednohlasně jsme se rozhodli navštívit Wat Pho, kde také leží skoro 50 metrů dlouhá socha zlatého Buddhy. Celý komplex je poměrně rozlehlý a chrámy jsou opravdu nádherné, za návštěvu to určitě stojí. Mě asi nejvíce zaujaly kamenné sochy lvů. Teda ani ne tak ty sochy, ale to, když jsem zjistila, že každý z nich má v tlamě kamennou kouli. Nelezlo mi do hlavy, jak tam tu kouli mohli dostat a snažila jsem se jí z tlamy všelijak dostat. Něco jako asijská verze Ježka v kleci. Po pár minutách jsme si všimla, jak mě Peťa pobaveně pozoruje a vzdala jsem to J

Po prohlídce Wat Pho jsme se tedy všichni vrátili na ubytko - dali si sprchu a vyrazili na jídlo. Cestou zpět do "centra" jsme si našli zkratku - jak jsme šli tou úzkou cestičkou k hotelu, tak jsme pak po ní pokračovali dál a (i když chvílema to vypadalo, že jsme skončili u někoho doma a párkrát jsme museli couvat) po několika zatáčkách jsme dorazili na ulici, kam jsme chtěli dojít. Cestička, kterou jsme šli, se neustále zužovala, až byla místy možná jenom metr široká - jinak byly všude kolem nás zdi domů. Přes den to bylo zajímavé, večer... no, taky zajímavé, ale úplně jinak JNa konci ulice, těsně před tím, než jsme se ze změti puidiuliček vymotali na hlavní ulici, narazili jsme na jídelnu J Pár stolků s židlemi pro konzumenty a improvizovaná kuchyň přiražená ke zdi, kde se vařila kachní polévka J Na hlavní ulici jsme narazili na pár dalších stánků s jídlem - zatímco ostatní se rozhodli pro hamburgery a curry, my se vrátily na polévku. Chvíli jsme měly tendenci si něco vybírat, ale zjistily jsme, že nic na výběr není - prostě polévka J Posadily jsme se a ještě po chvíli za námi přišla místní paní a dala nám na výběr nudle J Polévka se jí takovou zvláštní lžičkou s rovnám dnem a krátkým úchopem, kterým se lžička drží jakoby shora, a hůlkami J Zajímavá zkušenost a vynikající polévka, kterou jsme ani nesnědly celou. V jídelně bylo plno místních, takže to dávalo tušit, že to tady nebudou šidit J A asi teda ne J

Po polévce jsme se už vydaly na procházku - došly jsme ještě za ostatními se domluvit - chtěli jít dnes do obchodního domu, kde je k dispozici snad úplně vše od jídla, přes oblečení a doplňky až po elektroniky a za skvělé ceny. Pro mě ( a naštěstí i pro Peťu) není představa obchodního domu a nákupů moc lákavá, a tak jsme se rozloučily a domluvily se s ostatními tak neurčitě na večer. Možná se potkáme, možná ne, prozvoníme se, až budeme na Khao San a až prozvoní i ti druzí, sejdeme se na jejím konci, okolo kterého jsme ráno jedli.

My se tedy vydali bezcílně bloumat po Bangkoku. Někde u jednoho sloupu jsme narazili na mapu, turistickou, tak jsme se u ní zastavily, jestli nám třeba něco zajímavého nepadne do oka. Okolojdoucí pán se u nás zastavil a dal se s námi do řeči - bylo to milé, začal nám doporučovat, co ano, co naopak nestojí za to, kde mají dnes zavřeno a tak. Když jsme si to v hlavě sesumírovaly, poděkovaly jsme mu a šly dál - vtom se on začal rozčilovat a ukazovat na svůj tuk tuk. My mu řekly, že děkujeme, ale že nikam odvézt nechceme. On se začal rozčilovat a nadávat ještě více - naštěstí thajsky, tohle bych si asi nechtěla vyslechnout, vypadal celkem rozzuřeně J Pokračovaly jsme v cestě, šly jsme kolem paláce, kde ráno a protější park byl obehnán plotem a uvnitř se hromadily davy místních - konala se zde nějaká náboženská akce v souvislosti se svátkem, který zde dnes byl. Chtěly jsme se podívat ale vypadalo to velmi neorganizovaně a stále v začátcích příprav, tak jsme odbočily do jedné z uliček s obchody, abychom si koupily něco k pití a nějaké ovoce, teplo bylo v rozpáleném měst celkem úmorné.

Spokojené s melounem a vodou v ruce jsme kráčely dál a rozhodly se najít nějakou turistickou kancelář nebo něco, kde se zeptáme na dopravu do čtvrti Samut Prakan - už před pár dny jsem zjistila, že se tady koná slavnost světel - lampiónů. Je jich tady vždy několik tisíc a jsou všelijakých tvarů, barev i velikostí - od tradičních lampiónů, až po několik metrů velké lampiony ve tvarech draků, lidí nebo třeba jiných bájných postav. Podle obrázků by to mohlo být moc hezké, ale nejsme zatím schopny zjistit, jak se tam dostat - doufaly jsme v lodní dopravu, ale ta tak daleko nejezdí. Další věc je, že ideální je tam dojet logicky na večer, jenže vracet se zase někde samy v průběhu noci taky není ideální. No, zkusíme se zeptat a uvidíme. A v tom se to najednou stalo! Z jednoho obchůdku vyběhla paní, turistka, a za ní jiná paní, Thajka, a něco křičela a kolem nich se začal tvořit hlouček, který už na té přelidněné ulici stejně byl. Paní se začaly vzájemně přetahovat, teda spíše thajská paní popotahovala paní turistku, pořád se jí chtěla podívat do kabelky a paní turistka se jen bránila. Měla na sobě klobouček a brýle a i když bylo evidentní, že něco zřejmě ukradla, ještě více evidentní bylo, že to nemá zapotřebí. Ten humbuk kolem ní, všichni se na ni dívali, a ten její zoufalý a bezradný pohled... No nepříjemná situace. Za ty tři minutky, během kterých se celá situace vyhrocovala, došel i policista, který ovšem vypadal ještě bezradněji než paní turistka. Nechtěly jsme to dál sledovat, tak jsme pokračovaly v cestě.

O pár ulic dále jsme skutečně narazily na turistickou kancelář - šly jsme se se dovnitř zeptat na to, jak se nejlépe dostaneme do čtvrti Samut Prakan na festival. Pracovníci zde byli 3, mladý kluk a holka a starší pán. Ani na jednoho z nich nezabrala moje angličtina ani Petina thajština, Samut Prakan jakoby neexistoval. Zkusili jsme jim to ukázat v průvodci - a stále to vypadalo beznadějně. Když se jejich obličeje přestali nad obrazovkou PC kabonit a my se začaly radovat, oni se na sebe jen bezradně podívali. Nechápaly jsme proč, ale starší pán nám to vysvětlil následujícím dotazem: "You are Chinese? Why you want to go there?" (Vy jste Číňanky? Proč tam chcete jet?). No... tímto dotazem nám trochu vzal vítr z plachet a odpověď z úst... Že nejsme Číňanky, je na první pohled zřejmé a proč tam chceme jet... Asi ze stejného důvodů, z jakého chtějí jet na různá jiná místa různí jiní turisté... No, po pravdě jsme tedy odpověděly, že Číňanky nejsme a že tam chceme jet, protože to tam bude hezké. Odpověď (asi jen její druhá část) se mu moc nepozdávala, ale usoudil, že s tím nic nezmůže, takže s námi neztrácel čas a vrátil se k pomoci kolegům - tedy zjistit jak se ty dvě poblázněné turistky dostanu do čtvrti, kam zřejmě ještě nikdy žádný Thajec nevkročil... No zkrátím to - po asi dvaceti minutách, které jsme tam strávily, jsme seděly venku na schodech stejně bezradně, jako když jsme šli dovnitř. Po vzájemné dohodě jsme se rozhodly, že cestu absolvovat nebudeme - nevěděly jsme kam, jak dlouho, nebo čím se tam dostat a cesta zpět by byla jistě ještě horší. Navíc za předpokladu, že taxikář nebo tuk tukář by zaujal stejný postoj jako pan v cestovce, bychom taky mohly jezdit Bangkokem celou noc.

Jako alternativní plán jsme vybraly vyhlídkovou odpočinkovou jízdu lodí. Jelikož jsme byly skoro na jednom konci lodní trasy, rozhodly jsme se najít nejbližší přístav - zastávku, dojet až na druhý konec Bangkoku a pozorovat toto město z pohodlí zastřešené lodi - šrumec nastupujících a vystupujících, panorama města - chrámů, mrakodrapů a starých i nových domů, nechat se ovívat větříkem, vychutnávat si atmosféru tohoto velkoměsta a přitom nebýt na výhni a uprostřed davu turistů. Tolik k tomu, jak jsme si to představovaly J Realita byla taková, že jsme nastoupily do přeplněné lodi a trvalo několik nekonečných zastávek, než se uvolnilo místo. Do té chvíle jsme stály v nesnesitelném vedru namačkány mezi spoustou místních i turistů, snažily se udržet rovnováhu na kolébající se lodi a uhýbali všem těm, kteří nastupovali a vystupovali. Vystupovali hlavně ti, co stáli... Jakmile se uvolnilo místo a nebyl kolem nás nikdo, komu bychom chtěly dát přednost, konečně jsme si sedly. Při kochání se na nás stříkala špinavá voda z řeky, ale až tak nám to nevadilo, protože jsme zhruba do dvou minut usnuly a vzbudily jsme se na konečné zastávce J Takže asi tak k našemu bezva plánu.

Na místě jsme chvilku fascinovaně hleděly na ryby v řece, které se jedna přes druhou plácaly a rvaly se o každý kousek jídla, který by jim mohl spadnout do tlamy. Tak tlusté ryby jsem snad neviděla a to množství... Jakoby v kádích s kapry před Vánoci bylo asi 10x tolik kaprů - nepřeháním! Bylo to až děsivé. (Jen úplně mimochodem - teď z telky zaznělo "...kapří kost..." :-D ) Na místě byl nějaký trh, tak jsme se prošly, ale šlo převážně o oblečení a občas stánek s CD a DVD, jo! a jeden stánek byl tetovací! Normálně na trhu, jeden látkový stánek vedle druhého a do toho v jednom z nich někoho tetují! J Nezvyklé, jak by řekla naše kamarádka Zuzka J

Jelikož na místě nic moc k vidění nebylo, sedly jsme zase na loď a jely zpátky - rozhodly jsme se dát si sprchu a krátký odpočinek v chladu hotel a k večeru zase vyrazit ven. Cestou si Peťa dala ještě durianový nanuk - nic moc.

Na hotelu jsme se rozhodly zkusit počkat, jestli se neukáže zbytek výpravy - jelikož stále nešli a my už měly hlad, vyrazily jsme na blízkou Khao San a nechaly vzkaz na recepci, kde a v kolik budeme čekat. Úzkými uličkami jsme poměrně brzy došly na Khao San, kde... následovalo jedno velké zklamání. Ani se mi to moc nechce rozepisovat - ulice je plná obchodů převážně s oblečením a doplňky, my se těšily na poslední ochutnávání všelijakých jídel z různých stánečků... No, stánků s jídlem moc nebylo, ty, které tam byly, nabízely všechny buď Pad Thai, smažené nudle, nebo, jako turistickou atrakci, smažené červy, hady, škorpióny apod. Ulice na nás působila velmi špinavě a celkově vyčpěle, očekávanou atmosféru jsme tady bohužel ani na moment nepocítily. Naopak jsme zahledly poměrně dost krys, které se proháněly v blízkostí kanálů, ale některé odvážnější i mezi stánky. Daly jsme si u jednoho stánku Pad Thai, příprava byla koncert pro oči, nudle průměrné. Moc jsme se tady nechtěly zdržovat, ale blížila se hodina, kdy bychom se měly dle vzkazu na recepci sejít se zbytkem - takže jsme se tady a v okolních uličkách chvilku poflakovaly. Chtěly jsme si dát pivo, ale vzhledem k tomu, že byl dnes svátek, nedal se nikde, ani v supermarketu, ani v restauraci, koupit žádný alkohol. Na smluveném místě a čase nikdo nebyl, asi 20 minut jsme ještě počkaly a pak si řekly, že asi na hotelu nebyli a vzkaz nedostali. My se tedy ještě rozhodly zajet podívat do čínské čtvrti - zkusit štěstí s nějaký lepším jídlem a projít se nazdobenými uličkami. Jakmile jsme vyšly z Khao San, na protější straně ulice jsme viděly Petra a pak si všimly i všech ostatních J Úplně náhodně, vzkaz k nim buď nedoputoval, nebo si ho vyzvedli až po čase srazu, takže tam nešli úmyslně, už si nevzpomínám. Každopádně milá náhoda J Oni mířili na Khao San, my tam už nechtěly, oni zase měli cestování za ten den po krk (měli nějaké patálie s dopravou z nákupního centra), takže se jim zase už nechtělo jezdit jinam. Rozloučili jsme se tedy s tím, že se pak třeba potkáme na hotelu.

Do čínské čtvrti jsme se rozhodly jet lodí, cestou jsme se zeptaly na cenu i pár tuk tuků - částka, kterou si řekli, byla značně přemrštěná, asi jim jízda za pár korun za to nestála. Po dostavení se do přístavu jsme bohužel zjistily, že lodě před půl hodinou dojezdily. Tím se situace vyřešila sama, my se ještě chvíli prošly, nakoupily pár posledních věcí v supermarketu a zamířily na hotel. Čekala nás poslední noc v Thajsku.

Na dveřích pokoje na nás myslím čekal vzkaz, ať dojdeme za ostatními na střechu, už nevím, ale asi ano, asi by nás to jinak nenapadlo tam jít... Nahoře na střeše se mastily karty a popíjelo pivo - Petr objevil nějakého, tuším, že říkal Inda, který evidentně na nějaké svátky kašlal a dával přednost obchodu J Poseděly jsme, sdělili si s ostatními dnešní zážitky a usoudily, že asi půjdeme spát. Dnešní den byl asi dlouhý úplně pro všechny J No a pak vůbec nevím, jak se to semlelo, ale ještě společně s Renčou jsme si to vykračovaly zpět do "centra" na masáž. V 10 večer J Nikdo jiný jít nechtěl, takže jsme se tmavými uličkami vydaly jen ve třech J

Zamířily jsme do uličky naproti Khao San, kde jsme s Peťou jeden salón, který se nám celkem zamlouval, viděly - ve stejné oblasti měla zase vyhlídnutý jiný salón Renča J No a po cestě jsme narazily ještě na třetí, kde stály venku moc sympatické Thajky, které si neustále něco štěbetaly a chichotaly se a zvaly nás dál - tím zvaním myslím doslova vtahování nás za rukávy dovnitř J Těžkou volbu jsme vyřešily následovně: Peťa s Renčou se půjdou podívat do obou salónů, které jsme měly původně na mysli a které jsou jen kousek a já... počkám kousek od salónu s Thajkami a dám si palačinku s Nuttelou a banánem, kterou tam prodával u jednoho pojízdného stánku pán J Pán vypadal hodně... nevím, nechci říct extravagantně, ale... no na stánkaře asi ano. Měl takový moderní pečlivě upravený účes a celkově byl takový upravený a každou palačinku připravoval s takovým soustředěním, jakoby vytvářel hodnotné umělecké dílo. Byla luxusní! :-D

Sotva jsem dojedla, objevily se holky - oba salóny byly už zavřené, vydaly jsme se tedy k Thajkám. Daly jsme si masáž nohou a krku, už ani nevím, kdo měl co J ale všechny jsme byly nadmíru spokojené. Thajky si i během masáže pořád něco štěbetaly a chichotaly se, a když některá z nás sykla bolestí, začaly se úplně všechny chechtat ještě mnohem více J Příjemná masáž v pozitivní atmosféře J

Po masáži jsme si uvědomily, že už je po půlnoci, tudíž jsme se rozhodly večer si zpříjemnit ještě o trochu více a vyhledaly jsme ještě nějaký bar, kde jsme si sedly na závěrečné pivko J Obsluhoval nás pán převlečený za paní J Po pivku už jsme šly definitivně na pokoj. Jsem ráda, že jsme šly - na masáž i pivo - jednak jsme si spravily trochu nepovedený a proflákaný den a jednak to bylo příjemné zakončení dovolené - dostavil se takový ten vnitřní smutný a zároveň hezký pocit, kdy se prostě smíříte s tím, že to končí a vnitřní rekapitulace všeho, co se za poslední 3 týdny stalo. Potřebuju si to vždy tak nějak v klidu prožít - chvilku se zastavit a vnitřně si to srovnat. A to se právě u masáže a pivka stalo, takže za mě bezva zakončení celého dne i dovolené J

PS: Jo!!!!!! A kousek od Khao San nám v jednu chvíli někdo strčil do ruky leták na Ping Pong show. Já si až doteď myslela, že je to jenom nějaký vtipný a bizarní výmysl, který jsem kdysi zahlídla v seriálu South Park, ale ono to fakt existuje!!!