18. den: jak Peťa přihrála Evě želvu (Port Barton-Palawan)

Peťa: Brzo ráno v 7:00 jsme vyrazily na snídani do stejné kantýny, kde jsme jedly včera. Je asi 50 metrů od našeho hotelu, tak jsme nemusely nijak spěchat. Vyplout jsme měly až kolem 8:45. S majitelkou jsme byly domluvené, že zatímco budeme na výletě, můžeme si u ní nechat někde batohy.

Kapitán byl připravený, my taky a tak jsme mohly vyplout. Jako první místo jsme zvolily Aquarium reef, místo uprostřed moře, kde jsou korály, dá se šnorchlovat a voda by neměla být až tak hluboká. Počasí nám přálo, vysvitlo slunce, i když to ráno vypadalo, že bude pod mrakem.

Za několik minut jsme připluly k místu. Lambri doufala, že voda nebude hluboká a bude taky šnorchlovat. Ale voda zde měla více než 2 metry a taky se držela jen u schůdků lodi. My jsme s Evou plavaly o několik metrů dále. Korály byly hezké, bylo zde ale méně rybek, než jsme viděly v Moalboalu a něco ve vodě nás navíc štípalo. Kapitán lodi říkal, že je tu ve vodě plankton, který to štípání způsobuje. Stejně tak to bylo i v moři v Thajsku.

Od Aquarium reef jsme pluli k dalšímu místu, kde se vyskytují želvy. Prý je jich tam tak 5-6, ale připlouvají jen občas. Měly jsme štěstí, jedna se kolem lodi hemžila tak jsem za ní skočila do vody. Ale plula o několik metrů dále, a protože Lambri nevěděla, že jsem blízko ní a myslela si, že ji hledám, volala na mě, ať se vrátím na loď, že poplujeme o kousek vedle. Ale naštěstí i na dalším místě plavaly 2 želvy a tak se nám povedlo je vidět hodně zblízka a chvíli je pozorovat. V jednu chvíli jsem plavala za želvou tak, že jsem ji nechtít nasměrovala k Evě, které se tak povedlo natočit parádní video, kde jde vidět, jak pod krunýřem želvy plavou dvě dlouhé rybky, které přesně kopírovaly pohyb želvy, vypadalo to, jako by ta želva měla dvě ližiny, připevněné zespod na krunýři :) Zážitek to byl fantastický, byly jsme opravdu pár centimetrů od želvy, a poměrně dlouho :)

Pokračovaly jsme na German Island, exotický ostrůvek uprostřed moře s čistou pláží a průzračnou vodou, palmami a houpacími sítěmi. Zde připlouvají návštěvníci, aby jim kapitáni lodí připravili oběd. Měly jsme štěstí, že jsme na ostrov dopluli ve chvíli, kdy tam kromě 4 osob nikdo nebyl. Nějakou chvíli za námi začaly připlouvat další turistické loďky a ostrůvek se celkem zaplnil. Než nám kapitán připravil oběd skládající se z grilovaného tuňáka, rýže, pečeného kuřete, salátu a trsu banánů, relaxovali jsme v sítích, v moři a kochali se prostředím ostrova, na kterém kromě kuchyně a jednoho baru nic není. Není to místo, kde byste chtěli strávit delší čas, ale na 2 hodiny to bylo moc prima.

Z ostrova jsme pokračovali na další korálová místa s možností šnorchlování - Twin reef a Fantastic Reef. Každé z těch míst se nachází uprostřed moře s několika metrovou hloubkou takže Lambri se buď držela u schůdků, nebo na lodi. I když si každé místo už bylo velmi podobné, vždy jsem našla nějakou rybku, na kterou jsem ještě nenarazila. Celou tour jsme zakončili na Starfish Island, písečném ostrůvku o velikosti asi 2x3 metry, který by měl být ve tvaru hvězdice, a taky by se zde měly vyskytovat hvězdice. Ta tu však byla jen jedna a bylo mi ji celkem líto, jak ji kvůli tomu každý bral a fotil se s ní.

Zpátky na pevninu jsme dopluli po 14:00. Abychom nemusely čekat až do páté hodiny, povedlo se nám změnit čas odjezdu na dřívější bus na 15:00. Takže jsme se převlékly, sbalily a chvíli počkaly do odjezdu. Bohužel jsem v těch pár chvílích ztratila své sluneční brýle, a i když jsem vše prohledala tak asi třikrát, už jsem je nenašla.

U místa odjezdu jsme našly řidiče ležet pod autem s kladívkem a něco spravovat. Odjezd se o chvilku pozdržel, ale pak byla naše, opět divoká cesta, bez dalších zastávek a do Puerta jsme přijeli po šesté hodině večerní.

Dodávka tu zastavuje buď ve městě, nebo až u letiště. My jsme měly lístek koupený do centra. Řidič najednou zastavil někde u chodníku, posléze nám došlo, že je to místo domluvené s řidiči tricyklů. Ihned se kolem nás všichni seběhli. Ale když jsme jim řekly, kde máme ubytko, jako by to pro ně bylo daleko a začaly se po sobě koukat a jakoby nikdo neměl zájem nás svézt. Ale začali ukazovat, že náš řidič už jede. Řekli mu, kde má jet, on nám řekl 150 PHP, naložily jsme věci a rozjeli se. Po pár metrech odbočil na benzinku, že si musí dofouknout kolo, že jsme těžcí. Ale i když dofoukl, po pár metrech se mu kolo vyprázdnilo a začal nám vysvětlovat, že má píchlou duši a že musíme vystoupit. Projížděl kolem jiný řidič, zastavil a ten náš se s ním začal domlouvat, že nás doveze. Ujeli jsme s tím původním celkem asi 150 metrů a chtěl po nás zaplatit 300 PHP. A začal motat, že těch 150 bylo za osobu, že je to daleko. A že mu dáme 300, že si musí opravit kolo a tomu novému dáme 150. Chvíli jsme se dohadovali, samozřejmě to byl nesmysl a takovou sumu jsme mu rozhodně nebyly ochotné zaplatit. Nakonec jsme mu daly 50 pesos s tím, že tomu druhému doplatíme částku 250 PHP.

Když odbočím, zajímavý byl způsob, jakým vyjel z benzínky - bylo to na 4proudové cestě (4 pruhy v jednom směru). Benzínka byla na protější straně, než kde jsme potřebovali jet. No, takže řidič si najel na výjezdu z benzínky čelem ve směru, kterým jsme měli jet, tedy v protisměru 4 pruhů. No a řidič začal pomalu najíždět do prvního pruhu, tam zůstal chvíli stát a auta ho začali objíždět. Pak pomalu vjel do druhého pruhu a auta ho bez mrknutí oka zase objížděla - takže jsme stáli uprostřed rušné, 4proudové cesty v protisměru a kolem nás jezdily auta. Takto vjel do dalších dvou pruhů, až se konečně asi po dvou minutách dostal na správnou stranu cesty.

Dojely jsme na ubytko (Matutina Pensione, už bychom sem znovu nejely) a hned vyšly do města na večeři. Lambri v průvodci našla jednu doporučenou restauraci Haim chicken. Nebyla daleko, rozhodly jsme se proto projít se. Po cestě se chtěla Lambri mrknout na tenisky, které si potřebuje koupit kvůli výstupu na sopku - ty její, které tady měla na chození i do vody, se jí rozpadly už asi před 14 dny. Nechala je v Port Bartonu, tak snad dělají společnost mým brýlím :) Prošly jsme přes trh v čínské čtvrti, kde prodávali pouze žabky a cukle, ostatní obchody zavíraly, anebo nabízely obnošené zboží. Takových obchodů s obnošeným oblečením a použitými botami je zde většina.

Když už jsme došly do místa, kde by se měla restaurace podle mapy nacházet, začalo pršet. Lambri šla ještě asi ještě 200 metrů, ale nic neviděla, ani jí nikdo neporadil, tak se vrátila s nepořízenou zpět - na tomto jediném místě nás mapy zradily, restaurace je zakreslená o pár kilometrů jinde. Naproti přes cestu stáli 2 kluci, kterých jsem se zeptala jestli neví, kde to je. Chvíli přemýšleli, vypadalo to, že snad nic takového opravdu tady v okolí není, ale pak jeden z nich prohlásil: "Jo, to je Inato". Starý název této restaurace. Protože se mezitím silně rozpršelo, pomohli nám stopnout tricykl a řekli řidiči kam jet. Bylo to ještě snad o 2 nebo 3 km dále, než jsme stály. Už jsme si říkaly, že asi nakonec neví kam jet a že ještě teda kousek a stopneme ho a vrátíme se zpět. V tu chvíli jsme ale zastavili a byli na správném místě.

Inato alias Haim Chicken je krásná venkovní restaurace, rozdělena do několika jednotlivých dřevěných zahrádek. Protože pořád pršelo, jeden z číšníků vzal deštník a zavedl nás do jednoho z přístřešků, kde nás usadil. I když se zde specializují na kuřata, my s Lambri jsme si tradičně vybraly nudle a Eva mořské plody kare kare. Přinesli ji velkou mísu, na první pohled to vypadalo jako mísa plná polévky, ale byla to spíše taková řidší omáčka. Mně barvou připomínala svíčkovou. Velikostí to mohla být porce pro nás všechny 3 a možná i více lidí. My si s Lambri pochutnaly, ale stále vedou nudle od Alexi´s z Port Bartonu. Eva si bohužel dnes nevybrala podle své chuti.

Stále pršelo a bylo i docela pozdě a tak jsme si vzaly na cestu zpět tricykl. Nebylo to daleko, a tak jsme chvíli byly na pokoji. Nachystaly jsme si ještě si pár věcí na ráno. Vstáváme brzo a jedeme na výlet na podzemní řeku.