17. den, Ko Lanta

Dnes jsme se ráno rozloučili s Víťou a Marťou, kteří letí o pár dnů dříve - kupovali letenky až později, než my, a nesehnali už úplně stejné termíny. Po jejich odjezdu jsme se museli přestěhovat - bydleli na 3lůžkovém pokoji s Peťou F., takže nemohli uvolnit celý pokoj. Na jejich pokoj tedy odešel Petr s Romanem, Renča se přestěhovala k Radaně a my na pokoj Renči a Petra - nevím proč, ale náš pokoj měli dostat jiní hosté. Připadaly nám přitom stejné - jen otočené na jinou stranu. Těžko říct.

Bylo to trochu nekomfortní, ale problém jsme s tím neměli, a tak jsme si věci přehodili. Jedinou nevýhodou pro mě bylo, že na pokoji u Petra a Renča bydlely kromě nich ještě 2 žabky. Koupelny jsou v tomto ubytku vyzděné zhruba do 2 metrů výšky, pak je několik desítek cm mezera a pak střecha. Na zemi je pár dlaždiček mezi nimi jsou poházené korály a mušle. Vypadá to celkem hezky. No ale za jednou tou větší mušli žijí právě ty 2 žabky. Podle mě to jsou žabky lidožravé, takže jsem se jich trochu bála. Když navíc v koupelně nebyla, začala jsem řešit, kde na mě už číhají. Peťa mi ale vysvětlila, že to jsou žabky hodné a pracovité, že každé ráno odcházejí na políčko za bungalovy pracovat a pomáhat panu Pittovi, chytají tady prý mouchy. A teď tam nejsou ne proto, že na mě číhají, ale že pilně pracují. No a večer se vracejí na pokoj. Ještě mi k nim říkala něco, co už si ale nepamatuju, ale celkem mě to uklidnilo J

Po přestěhování jsme zašly vyzvednout lístky (ani vlastně nevím, jestli jsme něco fyzicky do ruky dostali J), nakoupit si nějaké jídlo na 7 Eleven a všichni jsme zamířili na pláž Long Beach. Tady jsme se uvelebili do lehátek místního baru a užívali si poslední den na pláži - někdo s Fresh džusem, někdo s kokosovým ořechem, ale všichni spokojení. Čas jsme si krátili povídáním, pozorováním a pochechtáváním se lidem, kteří prchali před rozpáleným pískem (vzdálenost od stínu k pláži je poměrně dlouhá a ve chvíli, kdy je písek rozžhavený, se zdá ještě 2x delší) - nutno přiznat že jsme se smáli i sami sobě, nebyl to škodolibý smích J Chvíli jsme i šnorchlovali (jelikož byla na pláži voda asi po pás, šnorchlovala jsem i já J ) - jak už jsem zmínila o pár stránek dříve, Peťa se několikrát snažila svůj úlovek někomu prodat jako šperk, ale bohužel se jí to nepovedlo. Zajímavé bylo, že jednu takovou specifickou, asi 8cm dlouhou, úzkou, stočenou mušli, našla asi 3x a to i přesto, že ji vždy odhodila do dálky J Chtělo by se říct, že asi byla opravdu vzácná, když se tolikrát objevila - ale ani pod tímto argumentem jí nikdo nechtěl koupit J Zajímavé je, že se Peťa vrátila na lehátko, po nějaké době šla opět do vody, já s ní, půjčila jsem si šnorchl a vytáhla jsem opět tu stejnou mušli. Ale ani mé obchodní dovednosti a pokusy neslavily úspěch :-)

Odpoledne jsme si zašli se všemi na oběd do nám známé restaurace Thai Family. Pobavil nás majitel, který se v jednu chvíli zvedl od stolu a nasedl na motorku, že odjíždí - popojel asi 30 metrů do Tesca přes ulici, vešel dovnitř, po pár minutách vyšel s na pohled poměrně lehkou a poloprázdnou igelitkou, nasedl znovu na skútr, přejel cestu, zaparkoval skútr, odevzdal nákup a vrátil se zpět k ne-činnosti u svého stolu J

Po uspokojivém obědě jsme se chtěli vrátit na pláž, ale cestou jsme narazili na přeplněný trh, kde jsme se rozhodli zastavit a rozhlédnout se. Nakupovali zde převážně místní, na trhu bylo k sehnání snad úplně vše od bylinek, přes pálivé papričky, sušené i čerstvé ryby, sladké pečivo, až po stánek snad se všemi kusy vepřového masa a vepřových vnitřností, jaké si lze představit. A to vše venku, v žáru popoledního slunce, jen pod stínem stříšky. Tržiště bylo úplně přeplněné a zhruba uprostřed se k nám přidal malinký roztomilý chlapec, který popíjel džus a který si nás nejprve jenom prohlížel, ale pak se rozhodl prostě chodit s námi. Nejvíce si asi oblíbil Peťu Fedora J Musím říct, že ke konci už jsem měla trochu obavu, aby opravdu s námi neodešel úplně J Naštěstí zůstal, kde měl J

Na trhu jsme si nakoupili domů sušené chilli papričky, nějaké ovoce a sladké koblihy, nebo něco na ten způsob, které jsme snědli ještě to odpoledne na pláži, kam jsme se vrátili. Chvíli jsme se ještě koupali a odpočívali, a postupně se všichni rozhodli absolvovat masáž. Místo bylo vždy pro 2-3 lidi, takže jsme se postupně všichni vystřídali. Většině se masáž líbila, já asi nebyla ve správném rozpoložení a nedokázala jsem se úplně uvolnit, takže jsem toho pak chvilku litovala. Šla jsem na řadu mezi posledními (byla jsem pořád nerozhodná, jestli jít, nebo ne - neposlechla jsem se a tu nespokojenost jsem měla za to J ) a v té době už začalo zapadat slunce - bohužel, z těch západů, které jsem tady viděla, byl tento nejslabší... Zážitek - "masáž na pláži v Thajsku při západu slunce" zní tedy mnohem lépe, než jak jsem ho ve skutečnosti prožila já J

Po návratu na pokoje jsme si dali sprchu a vyrazili do "centra", alias přístavu - podívat se na trhy a dát si něco k jídlu. Když jsme dorazili na místo, zjistili jsme, že máme opět štěstí na nějaké představení - nezjistily jsme, při jaké to bylo příležitosti, ale bylo zde pódium, kde vystupovali různí umělci - zpěváci, tanečníci, "ohňoví" muži. Příjemné zpestření J Co nás všechny ale zaujalo nejvíce, byl stánek s jídlem, kde se kupila hromada lidí. Šli jsme se samozřejmě taky podívat, co tady každý obdivuje - byl to stánek se zmrzlinou, ovšem způsob přípravy byl naprosto jedinečný a všichni jsme něco takového viděli poprvé v životě.

Obsluha nejprve zákazníka vyzvala, aby si vybral, jaké 2 druhy ovoce chce ve zmrzlině mít. Na výběr byly různé lesní plody, exotické ovoce, které jsme znaly, např. mango, dragon, nebo passion fruit nebo ale i takové, které jsme neznaly. Když si zákazník vybral, pán, který zmrzlinu připravoval, nalil zřejmě smetanu na takový plechový kulatý tác - bez okrajů, vypadalo to jako palačinkovač, ale bylo to přímo součástí toho vozíku. Ke smetaně pak přidal vybrané ovoce, vzal si do rukou 2 špachtle (klasické kovové zednické špachtle) a začal smetanu s ovocem velmi rychlými pohyby spolu promíchávat, ovoce nasekávat a špachtlí drtit o tu kovovou podložku. Jakmile vznikla trochu sourodá hmota, začal směs roztírat po celé ploše a ta začala pomalu tuhnout - v tu chvíli jsem pochopila, že podložka je mrazící. Jakmile měl tenkou vrstvu po celé ploše, pár vteřin počkal a pak začal hezky od kraje tu hmotu, teď už hotovou zmrzlinu, zase tou špachtlí z podložky seškrabávat. Pravidelnými tahy docílil toho, že po každém tahu mu vznikla takový zkroucený váleček zmrzliny - možná bych to přirovnala ke skořici. Když takto nabral všechnu zmrzlinu, vzniklo mu zhruba 8-10 válečků, které kleštičkami nabral do kelímku a posypal ozdobou dle zákazníkova výběrů. Hotový koncert, na který bych se vydržela dívat klidně hodinu J Máme se svolením natočeno. Peťa zmrzlinu ochutnala, na ovoce si ukázala, protože ho naznala a i když nám zmrzlinář řekl co to je, bohužel jsme to nepochytily. Zmrzka byla výborná! J