17. den: jak jela Peťa s Evou na kajaku (Port Barton)

Peťa: Dnes byl na programu jen odpočinek a relax. Lambri si hned ráno v 7:00 obsadila jednu houpací síť a zatímco já jsem si šla zaběhat, ona se položila s knihou v ruce a s blaženým úsměvem na rtech do sítě.

Eva dorazila kolem půl deváté a společně jsme šly na snídani do místní doporučované kantýny - Gacayan Restaurant (výborná, doporučujeme). Připravovali zde několik jídel, tradiční filipínskou, americkou, nebo izraelskou snídani, nebo spousty sendvičů či omelet. Každá jsme si něco vybrala a u snídaně pozorovaly děti z protější školy, kde zrovna asi měly venku hodinu hudební výchovy.

Vydaly jsme se zpět do hotelu. Dohodly jsme se s Evou, že si půjčíme kajak a projedeme se trochu po moři. Sice jsme v něm ani jedna ještě neseděly, ale půjčují k tomu i záchranné vesty takže se nemáme čeho bát. Lambri byla uvelebená v houpací síti :)

Ještě před tím jsem u obchodníků u našeho hotelu koupila lístky na zpáteční cestu do Puerto Princessy - ceny za van jsou zde všude stejné. Odjezd necháváme na pátou odpolední, přes den chceme jet lodí na výlet. Stále jsme zvažovaly, zda jet na výlet ve skupině 10 lidí za 700 na osobu a mít danou trasu nebo ve 3 za 1000 PHP a trasu si poskládat, jak budeme chtít. Všechny společnosti nabízí výlet na ostrovy spojené se šnorchlováním a obědem. Trasy jsou rozdělené na A, B, C, D. Pokud bychom jely ve 3, můžeme si ty trasy namíchat a domluvit se s kapitánem lodi, co budeme chtít navštívit a jak dlouho se kde budeme chtít zdržet. Zvítězila soukromá dražší plavba a vše jsme koupily u našeho hotelu - opět, ceny jsou dané a všude stejné.

Na kajaku jsme s Evou po počátečních potížích (seděla jsem vepředu a zdálo se mi, že plujeme šejdrem, tak jsem řekla, že musíme pádlovat stejně a že dozadu nevidím, takže to musí sladit Eva. Ozvalo se "jasně" a dál jsme pluly bokem. Otočila jsem se a Eva pádlovala úplně jinak. Opakovalo se to několikrát, s tím rozdílem, že někdy nepádlovala vůbec, ale místo toho třeba fotila :) ) dopluly do pěkné zátoky s písčitou pláží, zaparkovaly kajak na břehu a šly se vykoupat. Kolem prošel místní domorodec s bambusovou větví na rameni a zastavil se, abychom mu zaplatily za vstup. Každá 50 PHP. Nikde jsme neviděly, že by vstup na zátoku byl zpoplatněn, takže jsme mu řekly, že ne a vyjely na cestu zpět.

Na zpáteční cestě (pluly jsme hodinu tam a hodinu zpět) se začal zvedat vítr i vlny. Ale nenastaly žádné komplikace podobné příhodě se skútrem, a dopluly jsme zpět. Nejprve jsme chtěly si nechat kajak na celý den a po obědě v jízdě pokračovat, ale vítr byl stále silnější a obloha se zatáhla a tak jsem aspoň svezla Lambri zpět do půjčovny. Jízda se jí líbila, škoda, že nám nevyšla odpolední projížďka.

Na oběd jsme zaskočily do restaurace hned vedle našeho hotelu, i když nejprve jsme si obešly pár ulic. Omylem jsme si totiž myslely, že nudle, které jsme si chtěly dát, mají jinde. A tak jsme hledaly, až jsme teda došly zpět k nám, a tam bylo, co jsme hledaly. Malá restaurace (Alexi´s Restaurant, blízko Elsa´s Beach Resort - u jeho zadního vstupu), kde jsme si objednaly, a půl hodiny se nic nedělo. Po půl hodině přišla nějaká jiná paní a ptala se nás, jestli tu naši objednávku chceme uvařit. My, že jo. Za další půl hodinu bylo jídlo na stole. A bylo vynikající. Moc jsme ho kuchařce chválily a ta se s námi dala na chvíli do řeči, byla ráda, že si může procvičit angličtinu. Řekly jsme ji, že přijdeme i na večeři.

Zbytek odpoledne už jsme jen relaxovaly a balily, protože zítra hned ráno jedeme na výlet lodí a musíme vyklidit pokoj.