16. den: jak se Lambri dočkala sítě (Cebu-Palawan-Port Barton)

Peťa: Večer při příjezdu na hotel Amaris se nás ptali, na kolik hodin chceme připravit snídani. Letíme v 10:40, na letiště to je blízko a tak jsme si ji objednali na 7:30. Přesně v tento čas se ozvalo zaklepání. Každá jsme dostala vajíčkovou omeletu, kousek nějakého párku, máslo a tousty. Za chvíli přinesli i konvici s kávou. Po snídani jsme dobalily poslední drobnosti a vyrazily. Eva, která si do dnešního dne vystačila s dvěmi menšími batůžky, měla najednou problém se sbalit do své 70litrové krosny plus do těch dvou baťůžků :) Když jsme se ptaly, co v té krosně, která je velikostí i váhou skoro jako oba naše batohy, má, dozvěděly jsme se, že nic :) Plavky, 3 trika a kraťasy. A kosmetiku. Vše, co máme taky a přesto toho má dvakrát víc :) Když začala tašku vybalovat a my viděly takovou tu velkou lepicí pásku na bedny při stěhování třeba, a druhou, jen o něco užší, bylo nám to "nic" jasné :)

Hned před hotelem nám zastavil taxík a za 100 PHP nás svezl na letiště. Tentokrát se Pepa Evě už neztratil a po 2 hodinách se s ním opět šťastně potkala na letišti na Palawanu. Z letiště jsme pokračovaly do menšího rybářského městečka jménem Port Barton. Buď se sem dá dojet busem, což je ale na dlouho a jezdí snad jen ráno nebo společně s ostatními cestujícími v pronajaté dodávce. Sehnat dodávku je velmi jednoduché. Hned před letištěm stojí několik společností a nabízí jízdu buď do Port Bartonu, nebo o něco dále do El Nida.

Rozdělily jsme si s Lambri strany cesty a šly zjistit ceny. Začínaly jsme na obě na 500, pak Lambri přes cestu ukazuju, že mám slevu na 450, má ji taky. Moje nová nabídka byla 400, Lambri taky s cenou klesla na 400 PHP. Takže jsme si na dálku zahrály kámen, nůžky, papír a protože jsem vyhrála, jely jsme mou společností. Trvalo pár minut, než se nasbíralo celkem 16 pasažérů a dodávka byla plně obsazena. Byli jsme všichni celkem namačkáni, využito bylo každičké volné místo. Velké batohy byly připevněny na střeše vozu.

Cesta byla divoká a připomínala šílenou jízdu busem z Banaue do Batadu. Několikrát řidič tak tak dobrzdil, lítali jsme zleva doprava, bouchali se koleny o sedačky a chytali padající věci. Evě navíc nebylo po včerejších oslavách :) nejlíp, takže se na zastávce pokusila spravit čínskou polévkou, která jí trochu pomohla. Po třech hodinách jsme dojeli na místo. Uff.

Nechaly jsme Evu s batohy u vstupu na pláž a šly jsme hledat s Lambri ubytko. Chtěly jsme tentokrát něco blízko pláže, ideálně nějakou chatičku a Lambri konečně i houpací síť, ve které by si mohla číst. Tím, že jsme se předchozí den zdržely vyzvedáváním zavazadla, se nám už v noci nechtělo hledat a tak ráno jsme si v rychlosti vytipovaly pár resortů kolem pláže, abychom se tam poptaly. Naše top výběry byly bohužel buď obsazené, nebo měli třeba jen 1 malý pokoj, kde bychom se 3 nevlezly. Po hodině jsme jeden našly, ale bohužel jen s výhledem do zahrady a s přistýlkou v podobě matrace. Když ani poslední z vybraných neklapl, šla Lambri rezervovat tento pokoj. Pak se mezi řečí zeptala, jestli nemají volnou chatku v přední části, přímo na pláži. Majitelka se na ni prý překvapivě podívala a odpověděla, že mají, ale že je za jinou cenu. Bohužel byla taky menší - po shlédnutí chatky jsme se dohodly, že my s Lambri zůstaneme zde a Eva půjde do domku s výhledem do zahrady.

Konečně. Domek na pláži, s bambusovou houpací síti přímo u moře :) Lambri měla zítřejší den jasný :) Málem si na ráno nastavila budík, aby si šla houpačku obsadit a nikdo ji tam nevlezl.

Večeři jsme si daly u nás na hotelu a šly se trochu projít. Port Barton je malé město s jednou hlavní silnicí a pár restauracemi. Na mnoha místech nabízí výlety na okolní ostrovy a šnorchlování. To si vyřídíme během zítřejšího dne, který budeme mít jako odpočinkový. Při procházce jsme narazily na restauraci, kde měli oblíbenou palačinku s banánem a nuttelou takže si Lambri dala, protože už pár dní se na ni těší.

Večer usínáme za zvuku šplouchajícího moře, kokrhajících kohoutů a mrouskajících koček.