14. den, Polhena beach-Matara-Polhena beach

Dnes jsme v podstatě celý den proležely u pláže, až jsme si říkaly, že dnešní zápisky (a vůbec, zřejmě do konce dovolené), budou tak maximálně na 2 - 3 řádky. Jenže pak se stalo něco, co předčí všechny naše zážitky tady!!! :-). Plus ještě Peťa zaperlila tak, že jsem v natřískaném autobuse měla opravdu upřímný záchvat smíchu pěkných pár minut, zatímco jsem visela zaklíněná mezi několika Srílančany :-). Ono to zpětně asi až tak vtipné nakonec nebude, ale v tu chvíli to opravdu při mé představivosti stálo za to :-).

No, zážitek číslo jedna - na pláži jsme se sbalily okolo 15:30, že se osprchujeme a pojedeme autobusem do "města" - prohlídnout si centrum, nakoupit pár drobností domů - ani jedno se nakonec neuskutečnilo - město sestává z jednoho visutého mostu vedoucího ke chrámu (tam jsme byly) a to je asi vše. Klasika, město jako každé jiné tady - plné ruchu, smogu, troubení a spěchu. Pár drobností domů taky bez šance - pohledy jsme zatím viděly jednou v Elle v supermarketu, nekoupily je, protože jsem čekala, že u moře toho bude spousta.... No, opravdu ne. I pláže, které už jsou více turistické, jsou obsypány pouze bary a hotely. Toť vše, takže sehnat pohled, nebo nějakou klíčenku apod. je věc poměrně těžká.

Zpět k tomu zážitku - když jsme sešly dolů a šly přes recepci na autobus do města, volal na nás jeden z pracovníků hotelu, že na pláži jsou "baby turtles", malé
želvy!!! :-). Doběhly jsme k houfu asi 10 lidí zrovna ve chvíli, kdy jedna malá želvička právě došla k moři a nechala se unášet vlnami a proudem. Bylo to milé a hezké, ale mrzelo nás, že jsme neviděly celou její cestu. V tom na nás mávla recepční, která tam taky byla, že tam je ještě další želva. Zaradovala jsem se, že ještě nějakou uvidíme - došly jsme pár metrů dál od pláže a tam se v jámě, kam želva nakladla před více než měsícem vajíčka a kolem ní, motalo a padalo přes sebe něco přes
20 malých želviček!!! :-). Trvalo asi půl hodiny, než se všechny dostaly do moře. Pro mě osobně asi zážitek, na který budu vzpomínat celý život - to, že se vyklubaly před pár minutami z vajíček a už se derou přes sebe navzájem a všechny překážky ve formě klacíků, kamínků a stop v písku neomylně směrem do moře, je zážitek opravdu nepopsatelný. Vždycky, když překonaly nějakou překážku, chvíli zůstaly stát, asi sbíraly síly, vždyť byly na světě pár minut. Když už se dostaly na místo, kde je písek vlnami srovnaný a bez lidských stop, na moment se zastavily a jako by vycítily, že už jim zbývá jen kousek, zrychlily. Bylo nám jich velmi líto, když je po tom všem plahočení spláchla vlna a chvíli s nimi zametala po pláži. Po pár vteřinách už ale nabraly správný proud i směr, rozplavaly se směr oceán, na chvíli ještě vždy vystrčily hlavičku z vody, jakoby se chtěly ujistit, že plují správným směrem a za pár vteřin už po nich nebylo ani stopy.

Ptala jsem se recepční, kolikrát už tohle viděla - velmi mě překvapila, když odpověděla, že je na Srí Lance 11 let a tohle vidí poprvé. Klást vajíčka viděla želvy mnohokrát, ale tohle ještě ne. O to víc jsme si toho zážitku potom cenily. Tohle nám asi dlouho zůstane v hlavě jako jeden z nej momentů tady :-).

No a druhá dnešní historka, která stojí za zmínku, respektive na kterou nechci časem zapomenout :-). Jedeme autobusem do Matary - nastoupíme zadními dveřmi, autobus z větší půlky zaplněný, pár volných míst k sezení tam bylo. Peťa jde přede mnou, zhruba do půlky autobusu, a ze sedátka, kam zrovna došla, začala vstávat paní. Peťa ji (naučená z většiny autobusů, že nás pouštějí/nutí sednout) okamžitě chytla za rameno a zatlačila zpátky, jakože to vůbec nepřichází v úvahu, že by ta paní kvůli ní vstávala. Paní protestovala, že ne, že vstává - paní asi neuměla anglicky, nebo se prostě ke vzájemné hlubší komunikaci z nějakého důvodu nedostaly, nevím. Každopádně celá situace vypadala tak, že paní se snažila vstát, Peťa jí v tom bránila a obě u toho celou dobu říkaly jenom "No no, no". No.... Nevím, jak daleko by s námi paní ještě musela jet, kdybych Peťu neupozornila, že paní chce prostě jenom vystupovat :-D.

Pro dnešek asi vše, a obávám se, že v příštích dnech to nebude o mnoho lepší :-(.