14. den, Krabi-Ko Lanta

Ráno jsme balily a šly se projít na trh pro ovoce. Ten byl ale ještě bohužel zavřený, nicméně stánek s ovocem byl otevřený. Daly jsme si na snídani meloun a ananas šly si sednout k řece na hlavní ulici. Zastavily jsme se ještě pro vodu a šly zpět na hotel. V 10:15 jsme slyšely majitele hotelu klepat na Petra, asi mu sděloval, že odvoz je tady. My už jsme byly nachystané, sešly jsme dolů, ale vůz mezitím odjel do dalšího hotelu. Na to, že by mohl přijet o 15 min dříve nás nikdo neupozornil. Za chvíli se pro nás všechny vrátil a nikoho dalšího jsme už nenabírali. Za pár minut jsme byli v přístavu, po předložení ručně vyrobené účtenky jsme dostali lístky na loď a šli čekat na molo. Připlula ne nějak extra velká loď, z které postupně vystoupilo asi 500 lidí a vylodění trvalo opravdu dlouho. V 11:00, kdy jsme měli vyplout, nebyla vystoupena ani polovina lidí. Já už byla opět nachystaná v první řadě na nalodění. Nepluli jsme ovšem tou lodí, která připlula, ale přešli jsme přes ni na menší loď, která stála za ní. Nedjříve jsme museli zaujmout pozice uvnitř lodě, ale později jsme se mohli usadit i na zádi. Tam ale stáli především ti, na které se nedostalo sedátko (a bylo jich poměrně hodně) a taky pár turistů, kteří směřovali na ostrov Ko Jum. Ten je zhruba na půl cesty na Lantu, ale velké lodě na ostrov neplují. Loď zastaví na dohled ostrova, za pár chvil připluj dlouhoocasé loďky a turisté přeskakují z lodě na loďku, nebo také přes několik loďěk na tu, která zrovna pro ně připlula. Jsou to většinou dopředu domluvené loďky z resortů.

Po vysazení turistů jsme pokračovali ještě zhruba ½ hodiny než jsme připluli na Lantu s hodinovým zpožděním. Měl tam na nás čekat majitel bungalovů, kde jsme měli rezervované ubytování. Měl čekat s cedulkou se jménem Lambrini J. Poprvé, kdy na ni někdo čekal a držel v ruce ceduli s jejím jménem. Po vystoupení z lodi jsme museli zaplatit 10 bátů/os. Prý turistický poplatek za úklid ostrova. Mr.Pitt, jak se majitel jmenoval, na nás i přes zpoždění čekal. Nebyl nijak mrzutý, asi žádná loď nepřiplouvá na čas. Z lodi jsme s Lambri vystoupily první, jelikož jsme si položily batohy na hromadu batohů spolucestujícíh až nahoru a tím pádem jsme je měly při vystupování hned po ruce.

Mr.Pitt byl usměvavý sympatický chlapík, který mi ceduli se jménem strčil do ruky, aby nás ostatní našli a odběhl si něco vyřídit. Zavtipkovali jsme o ceně za držení a čekali na zbytek skupiny. Měli jsme s Pittem domluvený odvoz do bungalovů, věděl, že přijede 9 osob a tak mě nenapadlo, že opět pojedeme dodávkou pouze pro 5 osob. Marťa, která měla stále bolavé koleno si sedla na místo spolujezdce, ostatní holky se namačkaly na zadní sedadla a chlapi s batohy šli opět na korbu - ta byla z 80% zabraná takovým obřím kanystrem, takže po naskládání všech batohů prý měli chlapi co dělat, aby se tam naskládali a následně za jízdy udrželi J

Po cca 10 km jsme dojeli k bungalovům - na první pohled ani z fotek na mě ubytko nepůsobilo 2x dobře, Peťa byla naopak nadšená už při bookování. Velmi kladné recenze a "skútr v ceně" J každého pokoje nás přesvědčil a ubytovali jsme se zde - opět se to ukázalo i při mých pochybnostech jako dobrá volba - čisté pokoje, bungalovy postavené do čtverce tak, že jsme mohli vždy večer sedět venku u kteréhokoliv pokoje v areálu ubytování, kousek od obchodu a cesty. Bylo celkem jasné, že jen vytáhneme základní věci, převlíkneme se do plavek a vyrazíme na pláž. Po pár minutách jsme tedy všichni stáli venku u skútrů (Peťa Fedor si pronajal jeden navíc) a chystali se vyrazit - skútry byly celkem rozbité, nám třeba visel blinkr na kousku kabelu a přední blatník jsme měly připevněný elektikářskou páskou J Všechny drobné nedostatky jsme si nafotili (zbytečně, tady by si snad ani nevšimli, kdybychom skútr nevrátili vůbec J ) a vyrazili - někdo měl problém nastartovat, místní paní ukázala, že je zapotřebí mít zavřený boční stojan, jinak skútr nenastartuje - s tím jsem se setkala poprvé. Vyrazili jsme tedy všichni směr pláž - Klong Khong, ke které jsme dojeli (Peťa měla opět nastudovány všechny názvy a neustále mě navigovala stylem, že začala opět mluvit napůl Thajsky a chrlit na mě všechny místní názvy pláží a veškerá specifika k ním J a že se mám dívat po směrovkách na ta místa, která mi jmenovala. Šla mi z toho trochu hlava kolem a ani trochu jsem nerozuměla, co mi vůbec říká, natož abych to dokázala najít na cedulích J Zabočila jsem proto na některou z pláží po cestě, s tím, že se mrkneme a rozhodneme. A hlavně v klidu zorientujeme J Pláž byla hezká, ale trochu kamenitá a na břehu byly vyplaveny korály a mušle - vstup do moře tedy nic moc - na pláži byla ale řecká taverna! Mrkla jsem do jídeláku, vypadalo to velmi lákavě a pita gyros jsem začala na další dny celkem zvažovat J (no, nedošlo na něj...). Já s Peťou jsme se rozhodly jet hledat dál, Marťa s Víťou jeli s námi, zbytek zůstal s tím, že za chvíli zapadá slunce a chtějí se ještě vykoupat. Od této chvíle se Peťa jakožto lepší řidič ujala skútru, já dostala mapku a šla dozadu - orientace na Lantě je celkem jednoduchá, je zde jedna hlavní ulice podél pláže ze severu na jih na obou stranách ostrova a pokud máte aspoň nějaký orientační bod, dá se vše celkem snadno najít - my měly mapku s většinou místních hotelů, takže jakmile jsme po chvilce našly, kde jsme, směřovaly jsme k pláži Khlong Nin, která by měla být nejhezčí na ostrově - písčitá, bez oblázků a kamenů v moři. Po pár minutách jsme dojeli na začátek pláže a hledali místo, kde zaparkovat a dojít k pláži - moře jsme neviděli, chodí se tady skrz jednotlivé restaurace.

Vhodné místo jsme našli po pár stech metrech - u stánku s palačinkami J Po kratší zastávce J jsme se vydali na pláž - cestou jsme opravdu prošli kuchyní a poté interiérem jedné z plážových restaurací. Pláž se nám na první pohled zalíbila - dlouhá, písčitá, lemována spoustou restaurací a barů. Nikdo se koupat nechtěl, tak jsme se rozhodli se po pláži alespoň kousek projít - ušli jsme nakonec celkem kus - možná přes 2 km a došli na konec ke skalám, kde jsme si sedli a počkali na západ slunce, který se pomalu blížil. No... čekala jsem lepší představení :-) Ale procházka byla fajn, i když cesta zpátky už se trochu vlekla a Marťa měla s tou nohou celkem problém dojít. Cestu ale hrdinně stejně jako výstup na Tiger temple zvládla a procházku jsme zakončili už za tmy tam, kde jsme začali - v palačinkárně J Tady jsme se rozdělili - my jely s Peťou napřed, Víťa s Marťou ještě pojídali a Marťa ledovala nohu.

Náš další cíl byl opět trh s jídlem u přístavu - cestou jsme se chtěly zastavit v ubytku pro ostatní. Bohužel jsem ve tmě projela odbočku a uvědomila si to až poměrně daleko, už se nemělo smysl vracet. V přístavu jsme projely nejprve všechny uličky na skútru, s tím, že si potom projdeme vše, co se nám bude líbit. Při příjezdu po levé straně byl zastřešený trh s oblečením, následovala ulička se stánky se suvenýry, za rohem byla ulice plná restaurací a na jejim konci jsme dojeli na místo, odkud jsme ráno vyjížděli. Jely jsme tedy po cestě dál a dojely k trhu s jídlem - cesta opisovala velký kruh a zavedla nás na stejné místo, odkud jsme před chvíli přijely, k zastřešené části s oblečením. Zaparkovaly jsme skútr a šly se najíst.

Tenhle trh s jídlem byl trochu jiný, než ostatní, taky to tady bylo o pár báhtů dražší. Měli tady i kebab a u všech stánků měli jídla připravená předem, vystavená ve velkých nerez gastronádobách, takže jste přesně věděli, jak bude jídlo, které si dáte, vypadat. Já zvolila pad thai, Peťa si dala hovězí s chilli pastou a nudlemi, obojí vynikající. Po jídle jsme se prošly po stáncích, ale vše bylo poměrně předražené, proto jsme se po chvilce rozhodly vrátit na ubytko. Všichni ostatní už byli v bungalovech, sedli jsme si tedy s pivkem venku a podělili se s ostatními o odpolední zážitky.