13. den, Tiger Cave Temple

Ráno jsme měli dohodnutý odjezd na 9:30 - nebylo kam spěchat a chtěli jsme si ráno ještě zajít vyměnit peníze. V klidu jsme si došly do banky, koupily něco k jídlu a šly zpátky na hotel. Cestou na nás volal z jedné restaurace zbytek skupinky, že mají problém se snídaní a že budou mít zpoždění. Minivan byl u hotelu přesně na čas, odjížděli jsme s menším zpožděním.

Po pár kilometrech jsme vystoupili u chrámu, řidič se zeptal, jestli 2 hodiny, my mu řekli, že 3 - jsme celkem loudavá a kochací se skupinka a spěch na zájezdu po ostrovech asi nevyhovoval nikomu z nás. Bylo 10:10, čekalo nás 1237 schodů do prudkého kopce.

Dole v chrámu byla opět opičí tlupa, kterou jsme chvilku pozorovali, a pak jsme se vydali po schodech nahoru. Nakonec to (stejně jako loni na Adamově hoře) nebylo tak hrozné a s pár zastávkami jsme to všichni vyšli bez problémů. Celkem vtipné byly situace s Marťou, které Víťa včera ze srandy řekl, že když to až nahoru vyjde, tak si ji vezme (má zraněnou nohu z pádu na motorce). Marťa byla tedy nahoře s několika vtipnými průpovídkami (srandy o tom, že je batoh tak těžký, protože tam tahá svatební šaty, žehličku na vlasy a svatební kapelu, lezení po 4 na prudkých schodech s hláškami "já se dneska prostě budu vdávat" a podobně ... :-) ) mezi prvníma - za našeho povzbuzování ve formě hlasitého broukání svatebního pochodu :-) Svatba se sice nekonala, ale byla sranda :-)

Nahoře jsme se pokochali výhledy, obří sochou Buddhy, chvíli si odpočinuli a po zhruba půl hodině se vydali na cestu dolů. Musím přiznat, že i nám skvělým sportovcům se po seběhnutí schodů chvíli třásla lýtka :-)

Dole jsme ještě chvíli pozorovali opice, které dováděly v nějaké zašlé fontánce. Byly opravdu vtipné, do vody různě skákaly, shazovaly se za ocasy do vody nebo naopak šplhaly po ocasech jiných opic ven, různě se spolu praly a co mě udivilo nejvíce, pod vodu se potápěly a pod vodou i plavaly. Když jsme se dostatečně pobavili, šli jsme pomalu směrem k parkovišti. Ostatní šli přímo, my se s Marťou loudaly vzadu a všimly jsme si ještě vchodu do Tygří jeskyně. Tam, na jednom místě, na nás začal volat jeden turista, že se máme jít honem podívat na malé tygry! Když jsme přiběhly, viděly jsme hromadu koťátek s kočkou, která je zrovna krmila :-) Zbytek jeskyně byl vyzdoben soškami Buddhů a tygrů.

Když jsme došly za ostatními do parčíku u parkoviště, rozhodly jsme se, že si turistův vtípek nenecháme pro sebe a zeptaly jsme se jich, jestli viděli malé tygry. Po chvilce přesvědčování nám opravdu uvěřili a pospíchali zpátky do jeskyně, podívat se na vlastní oči :-) No, neviděli prý ani ta koťátka, jen ty sochy :-)

Šofér auta, který nás do chrámu vezl, neuměl ani slovo anglicky a to byl asi důvod toho, proč na nás dole nečekal. My jsme se s ním domlouvali za 3 hodiny (3 hours) a on to asi pochopil, že ve 3 hodiny (3 o'clock). Je pravda, že se tvářil trochu překvapeně, když říkal 2 a my na něj, že 3... ale my jsme mysleli, že má přijet zpět pro nás za 3 hodiny a on si to popletl a asi si myslel, že má přijet v 15:00. Když se do půl druhé neobjevil, domluvila jsem se s řidičem náklaďáku, který zrovna vyjížděl z parkoviště, aby nás hodil zpět do města. To ovšem pro nás znamenalo platit 2x, jelikož jsme již platili 900 majiteli hotelu za auto. Řidič náklaďáku nás odvezl za 450 (taky vůbec neuměl anglicky, ale mám pocit, že je to tady s angličtinou horší než na Srí Lance) což byla polovina cesty minivanu tak jsem říkala, že to budeme chtít po majiteli hotelu zpět. Ani jsme nemuseli nic říkat. Když majitel viděl, že jsme přijeli náklaďákem, zeptal se proč. Vysvětlili jsme mu celou situaci a on se hned sám od sebe zeptal kolik jsme platili a dal nám automaticky těch 450 Kč. Podle jeho výrazu evidentně místní platí o 90% méně J.

Tím, že bylo již odpoledne a nemělo cenu vyrážet někam na pláže a tak jsme si dali všichni "odpolední klid" na hotelu s tím, že kolem 5. hodiny vyrazíme do centra na jídlo a sehnat lístky na loď na ostrov Ko Lanta. Všude nám nabízeli cenu 350, se slevou 300/os, ale když jsme 2 dny předtím procházeli ulicí s bary a cestovkami, zdálo se mi, že jsem u jedné viděla tabuli a na ní byla cena 250. Chvíli to trvalo, než jsme k tomu baru došli a Lambri si začínala myslet, že jsem si to vymyslela (pozn. Lambri: to není žádná pravda!!! A je to křivé obvinění... :-)), ale o pár metrů dál stála postavená tabule. Cena na ní byla dokonce 240/os. Za pár minut jsem v ruce držela kus papíru (ručně vyrobená a nakopírovaná účtenka) podle níž nás měl řidič vyzvednout další den v 10:30 u hotelu a zavézt do přístavu. Prý je hlavní sezóna a nemusí nás stihnout vyzvednout ani do 11:00, ale nemáme si dělat starosti. Ty si máme začít dělat až po 11:05 :-). V 11:00 měla vyplouvat i loď..ale ta prý počká :-).

(tentokrát nám to psaní moc nejde. Zítra odjíždíme a nemáme opět dopsané 4 dny).

Po koupení lístků jsme se vrátili na náš oblíbený trh s jídlem. Skoro každý večer jsme jedli u stánku, který jsme si vybrali hned první večer. Moc pěkně to u něj vonělo, šéfovala tomu paní s chlupatýma nohama a slunečníma brýlema s barevnými plastovými obroučky). Prodávali klasické thajské jídla a ovocné shaky. Oblíbili jsme si ji hned a na střídačku jsme se u ní stravovali všechny večery. Obecně nabídka jídel na všech trzích je úžasná, velmi pestrá a lehká až na palačinky s banánem a nutelou, na kterých se Lambri během prvního večera stala závislou J. Myslím, že minimálně polovinu nabízených věcí neznáme, ani podle názvu. Většinou jsme si dávali rýži nebo nudle se zeleninou nebo hovězím masem a ovocný shake. Já si dávám limetkový, Lambri melounový. Ale, Lambri jednoho večera se napila z obou sklenic dohormady (dala si do pusy obě slámky najednou a vytvořila si v ústech mix těcho dvou chutí a nesmírně ji to zachutnalo. Poslední dva dny si objednává už rovnou oba dva a popíjí je u oběda pospolu :-) - dopsáno až 20.2.

Nicméně zpátky ke Krabi :-)..večeře na trhu, drink v baru (trošku nuda) a šly jsme na hotel. Ráno jsme měli odjezd až v půl 11 takže jsme balení nechaly až na druhý den.