12. den, Ella-Udawalawa

Budík ráno vyzvání opět brzy. Balíme se a v 7 již čekáme na autobusové zastávce. Posouváme se o něco málo jižněji do Udawalawa, kde máme v plánu navštívit Národní park - safari. Původně jsme chtěly jet Ella-Embilipitiya-Udawalawe, ale místní obyvatelé Elly nám na zastávce poradili trasu rychlejší přes Tana Malvila. Jméno jsme si nemohly zapamatovat tak nám jej napsali na kousek papíru. Kolem
7:20 nastupujeme do autobusu, za necelou hodinku jsme v TM. Měly jsme v plánu v Embilipitiya vyměnit peníze, ale naštěstí banka byla i v TM nedaleko autobusového nádraží. Zašly jsme do banky (ve všech bankách je tady ochranka - 2 muži, se samopaly v rukách) a vrátily se zpět na autobus. Všichni tuk-tukáři a taxikáři kolem se tvářili dost otráveně, že nechceme využít jejich služeb a jedeme autobusem. Cesta trvala asi hodinku. Po cestě, když jsme projížděli kolem národního parku, jsme viděly přímo u cesty slona :-).

Do Udawalawa jsme dorazily před 10 hodinou. Okamžitě se na nás seběhli 2 řidiči jeepů a nabízeli své služby. Na safari se jezdí jeepem pro 6 lidí, s řidičem a průvodcem. Průvodce je zaměstnanec parku a nastoupí do vozidla po zaplacení vstupného. My jsme však chtěly nejprve na hotel a domluvit se tam, protože podle recenzí, které jsme četly, byl hotel na jednom z prvních míst v této oblasti, za rozumnou cenu a výlety na safari nabízí taky a poměrně levně - podle recenzí na internetu jsme počítaly s cenou za vstup plus půjčení džípu okolo 6000 Rs na osobu, na hotelu by nás to vyšlo na polovinu - podle recenzí hotel nabízel dobré safari za
1000 Rs (jeep). Moc se nám to nezdálo, ale rozhodly jsme se to zkusit. Chlapci ještě nějakou chvíli otravovali, než pochopili, že s náma obchod neuzavřou (po vystoupení z autobusu se nás ujal dlouhovlasý řidič, toho jsme se po pár minutách zbavily a šly dál, o pár desítek metrů dál nás oslovil jiný - tomu jsme řekly, že už máme jiný hotel, ptal se, který, řekly jsme mu název Superson a on nám hned ukazoval na telefonu telefonní číslo a jméno Superson, že to tam zná, že mu máme věřit a že si můžeme klidně ověřit, že to je stejné číslo jako v průvodci a že máme jít tedy k němu :-). Logiku jsem moc nepochopila :-). Odešly jsme i od něj, ušly pár metrů, a tam opět na cestě před námi stojí ten dlouhovlasý! A že slyšel, že jdeme do Superson a že to je jeho hotel a že ať jdeme, že nás tam zaveze :-D. Jak se před nás dostal, netušíme, zastavily jsme se na pár vteřin - ale tohle se nám tady stalo víckrát, že jsme někoho odbyly a on se za chvíli zjevil znovu před námi :-). Nasedly jsme tedy raději do
tuk-tuku a jely na hotel - než jsme se rozjeli, řidiči přes sebe něco tuk-tukáři říkali, tak jsme nevěděly, kam nás zaveze a jestli bude tvrdit, že to je Superson - naštěstí jsme podle fotek věděly, jak to tam vypadá. Dojeli jsme ale správně.

Z hotelu zrovna odjíždělo pár lidí, kteří byli na safari ráno, výlet jim zařídil majtel hotelu a moc si to pochvalovali. Bylo tedy rozhodnuto, že se domluvíme na hotelu.

Cena návštěvy safari je rozdělena na několik částí - cena za vozidlo, která se odvíjí podle toho jak je vozidlo obsazeno, cena vstupného do parku (ta je pevně daná) a dobrovolná cena za služby průvodci a řidiči. Platí se tady neustále někomu. Na safari se jezdí buď hned brzo ráno v 6:00 nebo odpoledne ve 14:30. Zatím jsme byly v hotelu samy, ale majitel říkal, že do odpoledne by měl přijet ještě jeden pár a že bychom teda mohli jet ve 4. Cena za auto pro dvě osoby byla 3500 Rs/os + vstup do parku, cena za auto pro 4 osoby byla 1000 Rs/os + vstup do parku. Docela podstatný rozdíl a nelogický poměr. Doufaly jsme tedy, že ještě někdo dorazí.

Další "atrakcí", která je v Udawalawě, je sloní sirotčinec. Vychovávají zde malá slůňata, která zůstanou opuštěná a nedokázala by se o sebe postarat. Chovají je do věku 5 let a pak je pouští do volné přírody. Slůňata jsou zde vidět pouze v čase krmení (4x denně), jinak se potulují po obrovské "zahradě". Do své "jídelny" je ošetřovatel pouští po skupinkách a všichni do věku 3,5 let dostávají mléko, které jim jiný ošetřovatel naléva pomocí trychtýře a hadice do tlamy, starší jedinci mléko už nemají. Pak všichni ohlodávají listí a větve a po jídle jsou pak zase odvedeni. Některá slůňata jsou velmi hravá, jedno se přetahovalo s ošetřovatelem o hadici, další pak když po výdeji mléka chovatel čistil místo vapkou, slůně k němu vždy přiběhlo, nechalo se postříkat a odběhlo :-). Celé krmení trvá asi 30 minut a je to velmi milá podívaná :-).

Po krmení jsme se stavily na jídlo do restaurace, kterou nám doporučil majitel hotelu a navíc tam na nás čekal řidič, který nás měl svézt zpět do hotelu. Čas byl domluven na 13:30, ale už tam byl připraven i s jeepem, když jsme k restauraci docházely. Řekl, že do hotelu dorazil i ten další pár a že pojedeme na safari ve 4. Daly jsme si jídlo, tedy jen já, protože v restauraci podávali jen rýži a kari a tomu se Lambri zatím úspěšně vyhýbá. Tady bylo vše nachystané na stole ve větších miskách a člověk si mohl na talíř nabrat kolik čeho chtěl. Nebylo to úplně nejlepší kari, které jsem zde měla. Po obědě jsme naskočily do auta a odjely s naším řidičem na hotel, daly si sprchu a byly připravené k odjezdu.

Před 14:30 jsme vyrazili společně s italským párem směr safari. Asi po 10 minutách jízdy jsme zjistily, že jsme na hotelu nechaly naši tastičku s penězi. Klepla jsem na střechu na řidiče, aby to tedy otočil a vrátil se. Sbalily jsme peníze a na 2. pokus dorazily do safari. Cena za vstup pro 2 osoby 5600 Rs. Do auta naskočil průvodce a za chvíli jsme se všichni kodrcali po prašné cestě safari (skoro jako v Africe :-)).
1. zvíře, které nám průvodce ukazoval, byl malý modrý ptáček, který seděl na stromě. Vzápětí nám ukázal na orla a opět na modrého ptáčka. Dostal od nás přezdívku ornitolog. Ale! Hned o kousek dál, jsme potkali první slony, asi 2 metry od auta, pak buvoly a další slony. Kromě toho jsme trošku více z dálky viděli i nějaké "jeleny", krokodýly, opice a spoustu druhů různých ptáků. Žije tu také spousta pávů, kteří předváděli paví tanec - roztáhnou peří a otáčejí se kolem své osy o 180 stupňů a pak zase zpátky. V parku by měli žít také levharti, medvěd a divoké kočky, ale na ty jsme štěstí neměli. Štěstí jsme měli na slony, těch jsme potkali opravdu mnoho. Mnohdy spolu byly i celé sloní rodiny. Všichni sloni se neustále něčím cpali. Pak jsme narazili na slůně, ptaly jsme se, jaktože je samo, bez stáda nebo rodiny, podle průvodce to prý je normální, ale víc nám bohužel nebyl schopný v angličtině vysvětlit, a když jsme se rozjeli, mělo tendenci za námi utíkat, možná nás chtělo vystrašit :-), ale pak si to v půli cesty rozmyslelo a vrátilo se zpět do křovin. Naštěstí v parku nebylo moc návštěvnických aut a tak jsme vždy zastavili u zvířat a pozorovali je z těsné blízkosti. Celkem jsme v parku strávili 3 hodiny a bylo to moc prima. Dojeli jsme zpět ke vstupu do parku, průvodce se s námi rozloučil a my jsme se začali bavit s italským párem. Po pár vteřinách jsme si všichni uvědomili, že průvodce pořád "visí" na autě a svůj seskok protahuje. Nedostal dýško. Shodli jsme se na 500 za pár, dali je průvodci, který byl v mžiku dole a odcházel. Stejná situace nastala v hotelu, kdy s odjezdem otálel řidič. My jsme něco řešily s majitelem, když za námi přišel Ital, že řidič tam stále je a že taky čeká na své dýško. Opět dostal 500 za pár... Doufám, že to bylo naposled, kdy jsme někomu musely dávat peníze za práci, kterou už má vlastně zaplacenou.

Po příjezdu ze safari jsme řešily ranní odjezd. Italové navrhovali, že když jedeme stejným směrem, abychom se společně svezli autem a rozdělili si náklady. Domluvili jsme se, že o tom popřemýšlíme, ale dohodly jsme se, že jsou to zbytečné náklady, že pojedeme busem. Navíc autobus, který jel v 7 ráno, stál 150 m od hotelu. Na večeři, i když jsme původně nechtěly, jsme zůstaly na hotelu. Majitel nám řekl, že večeře je hotová a bude se podávat v 19:30, my že nechceme (rice and curry) a on že už je ale vše hotovo. Vzhledem k tomu, že Lambri ten den byla bez oběda a v okolí ani centru nic nebylo, navíc hotel je na prvních místech v recenzích právě díky kuchyni, rozhodly jsme se, že si večeři dáme. Domácí jídlo vařila žena majitele. Mezitím přijel ještě jeden starší holandsko-italský pár, který tráví na Srí Lance 2 měsíce! Podávala se rýže a kari, ale bylo to vše připraveno v neostré úpravě - velká mísa s rýži a menší misky s masem, vynikajícím salátem z ananasu, rajčat a červené cibulky, dhal (čočka), grilovaná cuketa, papadam. Poprvé a zřejmě naposled si pochutnala i Lambri :-). Ubytování se mi i díky kuchyni a zajištění safari líbilo, Lambri se moc nepozdával pokoj - byl z těch trochu umolousanějších. U stolu jsme probírali svoje zážitky, místa, kde se nám líbilo. Dozvěděly jsme se, že v Tangalle, kam jsme měly namířeno další den, se nedá moc plavat a navíc není nikde pozvolný vstup do moře. Změnily jsme tedy plán a dojedeme autobusem o pár km dál do města Matara, kde je klidné moře, hezké pláže a kde se dá plavat.