11. den, Ruská kapelica-jezero Jasná

Po včerejším odpočinkovém a gastronomickém dni jsme dnes opět usedly na kola. Chtěly jsme se zajet podívat k Ruské kapelici, kterou jsme minuly, když jsme projížděly autem do sedla Vršič. Km to nebylo daleko, ale opět nás čekalo velké šlapání do kopce. Cestou ke Kapelici se jede kolem jezera Jasná, které bylo také na našem listu míst, které jsme zde chtěly navštívit. Z kempu jsme vyjely směr Kranjska Gora a poté pokračovaly stejnou cestou jako pár dní před tím autem. K jezeru jsme dojely asi po 1km. Jezero s průzračnou vodou a obklopené vrcholkami hor vypadá nádherně. Když jsme dojely k jezeru, všimly jsme si několika postavených stánků na břehu jezera a uvítacího stojanu s pozváním na gastro festival zaměřeným na lokální kuchyni. To nás rozesmálo, protože tyto akce máme moc rády a bylo jasné, že i dnes vyzkoušíme místní dobroty. Stánky se teprve připravovaly a tak jsme se pokochat jezerem a výhledem na hory a vydaly se na cestu. Cesta nahoru ke kapelici nám chvilku času zabrala, ale nakonec jsme stoupání zvládly docela v pohodě. Nicméně jet nahoru až do sedla Vršič by se mi asi nechtělo. U hlavní cesty se nachází menší parkoviště, kde se dá zaparkovat autem a přes cestu přejít ke vstupu ke kapelici. Samotná stavba leží ještě o kousek výše a vedou k ní kamenné schody. Kola jsme si nechaly dole u vstupních vrátek. V místě se nachází i keška, kterou jsme chtěly ulovit a měly jsme štěstí, protože ve stejnou jako my tam chvíli nikdo nebyl a měly jsme trochu času ne hledání. I přesto, že dorazili další návštěvníci se nám krabičku podařilo odlovit. Z ničeho nic se obloha zatáhla, ochladilo se a začaly padat kapky. Počítaly jsme s tím, že když pojedeme dolů tak nám může být ve sjezdu trochu chladno a měly jsme s sebou nabalené návleky i bundy. Rychle jsme se oblékly a vydaly se na cestu zpět. Sjezd dolů byl opět parádní. Za to ta dřina výjezdu stojí. Dole u jezera panovalo slunečné počasí. Odložily jsme kola a šly zjistit jak celá gastro akce probíhá. Dozvěděly jsme se, že není možné platit u stánků v hotovosti, ale musíme si koupit kuponky a ty pak směnit za jídlo nebo pití. Bohužel si už nyní zpětně ani jedna z nás nemůžeme vybavit hodnoty těch koupených lístků, ale mělo to nějaké pravidlo. Např., že se daly koupit 3 lístky v určité hodnotě. Nebylo možno si koupit třeba jen 1 lístek zvlášť. Vzaly jsme si počet, za který jsme si mohly koupit 2 jídla a šly jsme si vybrat oběd. Výběr byl oproti včerejšímu dni omezený,ale vše nabízené vypadalo moc dobře. Lambri si nakonec vybrala místní specialitu čevabčiči a já smaženou rybku se salátem, upravenou v bagetě jako sendvič. Obě jídla jsme si daly napůl a obě nám velmi chutnala. Když jsme už chtěly odjet, viděly jsme proti nám přicházet kouzelníka/mima, který už během cesty k pódiu zastavoval protijdouci návštěvníky a dělal vtípky. Řekly jsme si, že se ještě chvíli zdržíme a podíváme se na jeho vystoupení. Dělal různá vystoupení, u některých místo hlasu používal jakousi píšťalku schovanou snad někde v puse, ale vůbec netuším kde. Do svého vystoupení zapojoval i publikum, až se stalo, že na imaginární motorce dojel k místu, kde jsme seděly s Lambri, zastavil a naznačil, že si mám nasednout:). Nasedla jsem a dojeli jsme k pódiu. Tam nás představil jako kaskadérské duo na motorkách. Přistavil mi mou vlastní imaginární motorku, dal do pusy něco jako píšťalku, která při foukání vydávala zvuk jako motor té imaginární motorky. Zpočátku při prvním fouknutí se mi nepodařilo vydat žádný zvuk, okomentoval to tím, že mám asi něco s motorem, ale pak jsem hned přišla jak na to a mohli jsme se vrhnout na kaskadérské kousky:). Celé naše vystoupení mělo asi 5 minut. Pak jsme naše motorky zaparkovali, já se vrátila zpět k Lambri, dodívaly jsme se na zbytek vystoupení a rozjely se zpět do kempu. Po cestě jsme ještě zastavily v Kranjske Goře v obchodě pro nějaké věci na večeři a snídani. Byla před námi poslední noc ve stanu, další den ráno jsme odjížděly domů.