11. den: jak jsme přišly k nové Evě (Bohol)

Lambri: Dnes bylo ráno v plánu lenošení u hotelu a odpoledne koupání na Panglau, s tím, že objedeme místní pláže. Lenošení nám dle očekávání nevydrželo dlouho - po snídani, na kterou Eva s Peťou čekaly, až vstanu, jsme jen chvíli poseděly a rozhodly se vyrazit na výlet na skútrech - chtěly jsme dojet do městečka Maribojoc, které dle průvodce minimálně za zastávku stojí, pak zpět přes Tagbilaran, zajistit trajekt a pak se jet koupat na Panglao a zakončit to na Alona beach, kde si zajistíme výlet na ostrov Balicasag a Virgin. Už nás naháněli předminulý večer, hromadný zájezd s cenou 800 pesos na osobu, asi do toho půjdeme.

Cesta do Maribojocu začala opět kapáním, ale naštěstí jsme dešti ujely a za Tagbilaranem už nás doprovázelo jen sluníčko. Městečko Maribojoc jsme víceméně jen projely, nepřišlo nám, že by se nějak lišilo od ostatních, které jsme již tady viděly. Po zpáteční cestě jsme se rozhodly, že zajedeme nakonec přece jen do nártouní rezervace - vybraly jsme tu podle průvodce i recenzí k nártounům šetrnější - Phillipine Tarsier Sanctuary, vedle městečka Corella. Už podle příjezdové cesty a umístění bylo jasné, že to bude příjemnější, než rezervace, která je cestou k Chocolate hills a už tím je jasné, že je zastávkou 99% turistických výprav. Tady jsme dojeli k menší budově, na parkoviště, kde stálo jen auto a pár skútrů, oproti včerejšku, kde jsme narazily na spousty autobusů. Samotná prohlídka trvala asi 20 minut a jde se s průvodcem. K naší skupince se připojily holky, Polky, které jsme před týdnem potkaly v Batadu :) Že svět je malý, už víme, ale že se tak povede i načasování :)

V rezervaci jsme viděly 6 opiček, z celkem 8, které zde žijí. Tímto nízkým číslem jsme byly překvapené. Průvodkyně říkala, že každé ráno vyráží jeden ze zaměstnanců opičky najít a průvodci k nim potom mohou návštěvníky zavést, jelikož přes den se moc nepohybují. Nártouni jsou opravdu roztomilí a z fotek rozhodně ani zdaleka nevyplyne, jak jsou hrozně malincí :) Průvodkyně nám odpovídala na dotazy, ale zdaleka nás svými odpověďmi nepřesvědčila - nártouni prý ve volné přírodě nikde nežijí, a můžeme je vidět jen tady, na Boholu. Nebo když jsme se jí zeptaly, jak vlastně páchají sebevraždu (je známo, že pokud jsou tyto opičky ve stresu, páchají sebevraždu), dozvěděly jsme se, že tím, že se drží bambusu. Otázku jsme zopakovaly, myslely jsme, že nám neporozuměla, ale dostaly jsme stejnou odpověď - vzhledem k tomu, že všech šest nártounů, které jsme viděly, se pevně drželo bambusu a spalo, doufáme, že průvodkyně neměla pravdu, nebo jen nepochopila otázku.

Po návštěvě nám paní průvodkyně pustila film, ze kterého nártouni vyšli jako krvelační zombie, což podtrhoval moderátor svým hlasem. Během filmu se rozpršelo, ale naštěstí jsme tomu opět, pro dnešek už nadobro, ujely. Na jídlo jsme zastavily ve vedlejší vesničce, ale paní, která tam obsluhovala, nebyla moc příjemně naladěná, a tak jsme se ve dveřích otočily. Jedly jsme nakonec až v "hrncárně" v Tagbilaranu, a všechny tři jsme byly náramně spokojené.

Po jídle jsme se zastavily ještě v přístavu, zjistit, jak nám jezdí lodě - máme v plánu zvládnout během zítřka výlet na ostrov Balicasag - šnorchlování a želvy, Virgin Island - bílý úzký pruh písku uprostřed moře a pozorování delfínů, poté vrátit skútry a přejet trajektem na Cebu a hned ještě autobusem na Moalboal. Tak uvidíme. V přístavu nám řekli, že je lepší si koupit lístky předem a že stejně na odpolední trajekty už jsou lístky jen na horní palubu - venku. To nám nevadí a lístky dopředu kupovat nechceme, nevíme, kdy se vrátíme z výletu. Vyfotily jsme si alespoň časy odjezdů a jely dál, nějak to dopadne.

V plánu bylo koupání na White beach a přejezd na Alona beach, kde si domluvíme výlet. Voda na White beach byla jako čajíček, příjemně teploučká :) Asi to bylo i tím, že jsme ušly asi 100 metrů a pořád jsme mely vodu po kolena. Až na pár travnatých míst je ve vodě jemňoučký písek - na pláži pak kamínky a korály s pískem. I přesto, že voda byla průzračná a široko daleko nebylo v písku nic, měla Eva potřebu nás upozorňovat na nebezpečí v podobě mořských ježků, kteří jsou schovaní v písku a číhají na nás, aby nás mohli bodnout do nohy, a ta nám pak bude hrozně hnisat, protože šlápnout na ježka, to není žádná sranda :) No a pak ještě Eva doufala, že na skútru nepíchne, pak že jí ho nikdo nepodře, pak, že se snad neurve šňůrka na foťáku, který si půjčila na cestu lanovkou a tak různě se bála a bojí spousty věcí :) Takže asi tak s naší "novou Evou", kterou ani jedna z nás nepoznává :)

Peťa s Evou šly kousek dál do moře, ale byly tam jen hvězdice a ježci a voda po pás, tak se po chvilce vrátily. Když jsme se oblíkaly a chystaly se odjet na Alona beach, oslovil nás mladík s nabídkou výletu, který plánujeme. Po krátké debatě jsme si "podali ruku" - pojedeme zítra s ním. Cena 2000 za loď, snížená na 1500, když jsme řekly, že 2000 je dost, plus 1500 za vstupy - 250 na osobu na eko poplatek za vstup na "želví místo" a 250 na "korálové místo" (stejně jako u organizovaných zájezdů). Celkem tedy 1000 na osobu a pojedeme samy, což je fajn. Chlapec se nám představil jako Marjory a poprosil o zálohu 500, aby mohl dotankovat. Máme si ho prý vyfotit, abychom mu věřily :) Zálohu jsme mu daly, důvěřivě jsme si ho nevyfotily a domluvily se na 6:30 - chtěl nás vyzvednout v 6, ale dojedeme na pláž skútry. Naše nová Eva měla o celé transakci pochybnosti a moc se na předání peněz cizímu člověku na pláži netvářila. Nebudu napínat, dopadlo to dobře, na výlet jsme zdárně odjely :)

Po White beach jsme nakonec přece jen pokračovaly na Alonu - objevily jsme tam včera stánek s fresh džusy (zatím jediný) a palačinkami :) (taky jediný). Taky jsem se chtěla podívat na boty do vody, mé letité obojživelné tenisky se začínají rozpadat :( Cestou z Alony jsme se zastavily ještě na večeři do místní jídelny po cestě. Daly jsme si pár mas na špejli a nějakou zeleninu, já s Peťou i rýži, Eva bez. Jídlo nám přinesli bez mini-citrónku, došla jsem tedy ke grilovacímu pultu a 3 si vzala, ale nebyly naříznuté, jak jsme je vždycky dostaly. Poprosila jsem obsluhu o nůž, a paní mi ukázala bokem na nějakou jinou paní, která stála u pultíku a citrónky vymačkávala do mističek, kam vždy něco dalšího přimíchala - sójovku, chilli papričky a tak. Poděkovala jsem, došla za druhou paní a řekla, že bych taky chtěla takovou mističku. Paní kývla, že ano, jasně. Tak já jsem tedy čekala, ona připravovala další mističky, a když jí bylo divné, že nic nedělám, otočila se na mě znova a upřesnila, že jasně, ale že tyhle jsou její a já si musím připravit svoje :) Omluvila jsem se a pobavily jsme se obě stejně, takže dobrý :) Po jídle jsme už jely rovnou na hotel, cestou koupily něco k jídlu na zítřek. Na hotelu jsme chvilku poseděly v altánku, daly si sprchu a šly spát, ráno brzy vstáváme.