10. den, Ljubljana

Vzhledem k dnešní předpovědi počasí, podle které mělo celé dopoledne propršet a ranní obloha a déšť vše jen potvrzovaly, rozhodly jsme se jet na výlet do hlavního města Slovinska - Ljublani. Od Kranjske Gory vzdáleno asi 80 km a předpověď tam na odpoledne slibovala slunečné a teple počasí. Jelikož pršelo, snídaly jsme ve stanu a kolem 10:00 se vydaly na cestu. Abychom nemusely kupovat dálniční známku, jely jsme po menších cestách, ale km to nebylo o moc delší než po dálnici. Jen asi ve dvou úsecích na nás opět čekalo pár serpentin, ale to už je na naší dovolené rutina:). Kolem poledne jsme dorazily do města, kde jsme chvíli hledaly, kde zaparkujeme. Měly jsme v plánu zaparkovat v nějakém obchoďáku, ale nepovedlo se nám nic najít. Parkování je v Ljublani cenově rozděleno dle vzdálenosti od středu města. Zvolily jsme parkování druhé kategorie, dostupné pohodlně pěšky. Cena lístku 0,50 euro/hod. Předplatily jsme si 4 hodiny a vydaly se směr centrum. Po 10 minutách jsme došly k informačnímu centru, kde jsme dostaly mapku města. Střed města je rozložen kolem řeky Ljublaňky. Po obou březích vede pěší zóna se spoustou obchůdků, kaváren a hotelů. Na několika místech je možno si zakoupit lístek na loďku na vyhlídkovou jízdu po řece. Naši prohlídku města jsme začaly, pro nás velmi stylově, jídlem:). Pár metrů od informačního centra jsme narazily na klasický trh s ovocem, zeleninou a řemeslnými výrobky a stálo zde i pár stánků s jídlem. V jednom z nich prodávali ryby, prý nejlepší sardinky v celé Ljublani. Tak jsme je vyzkošely. Byly luxusní. Pár smažených sardinek s citrónem, petrželkovým pestem a chléb. Ale to jsme netušily, na co narazíme o pár metrů dále. Z jednoho náměstí jsme plynule přešly k náměstí dalšímu, kde probíhal gastro festival s názvem ODPRTA KUHNA. Spousta stánků s nabídkou jídel z několika zemí světa. Většina stánků připravovala své pokrmy přímo venku na místě. Výběr byl jak z lokální kuchyně tak zde vařili v obrovské pánvi šneky, thajskou kuchyni, čínské nudle, argentinské steaky, raw jídla a smoothie a mnoho dalších skvělých věcí. Kdyby se to do nás vešlo, daly bychom si snad v každém stánku něco. Ale bohužel, vybrat jsme si musely jen jedno jídlo, víc bychom nesnědly. Já jsem si ještě navíc šetřila místo na zmrzlinu z vyhlášeného zmrzlinářství. Takže jsme si daly malou porcičku vepřové pečeně se slovinským knedlíkem zvaným dönöli. Bylo to upravené bramborové těsto do tvaru většího noku a osmažené na pánvi. Chuťově obojí moc dobré. Od jídla jsme pokračovaly ke zmrzlině, na webu Trip Advisor vyhlášené zmrzlinářtví číslo 1 - Vigo Ice cream. Zde jsme se poprvé setkaly s nabídkou, ze si zákazník, za příplatek 30 centů, může poskládat jeden kopeček zmrzliny ze dvou různých druhů. Ale zůstala jsem u čistě dvou druhů a protože mi asi špatně rozuměly, dostala jsem nakonec jeden kopeček zmrzky jiný než jsem původně chtěla. Ale všimla jsem si toho pozdě, zmrzka byla skvělá tak jsem nic nereklamovala. Když jsme opět dojedly, rozhodly jsme se vydat k dominantě města - k Ljublaňskému hradu. Je postaven na kopci s výhledem na město. Cesta k němu vede pěšky stoupajícím uličkami přes parčík nebo se dá použít takový velký výtah, něco jako lanovka. My samozřejmě zvolily pěší variantu se zastávkou pro kešku. Cesta nahoru nebyla dlouhá. Na komentovanou prohlídku jsme nešly, zdržely jsme se chvíli na věži odkud byl výhled na obě strany města. Z vrchu nám trochu Ljublaň připomínala Prahu. Po cestě zpět dolů se nám podařilo odlovit ještě jednu kešku, i když byla na dost frekventovaném místě. Zpátky v centru jsme došly k další pamětihodnosti města - mostu Trojmostí. Jsou to 3 obloukové mosty postavené vedle sebe přes řeku Ljublaňku. První část mostu, ještě dřevěná, byla postavena ve 13. století. Do roku 1847, kdy byl most přestavěn na kamenný, několikrát shořel a byl opravován. Dnešní podobu mu dal v roce 1929 architekt Plečnik, který ke stávajícímu mostu přistavěl další dva boční a vzniklo tzv. Trojmostí. Od mostu jsme šly dále kolem řeky, užívaly si atmosféru města, pozorovaly plující vyhlídkové loďky a odbočovaly do různých uliček. Jednou z bočních ulic jsme došly až k restauraci, kterou jsme taky měly vybranou ze stránek Trip Advisoru. Jmenuje se Druga Violina. Ještě před restaurací, ve stejné ulici jsme viděly firmu s názvem dog bakery (psí pekárna) a začala jsem s příběhem, kdy šéf obchodu, pes rasou jack russell a jménem Vigo(po zmrzlinářství), peče se svými podřízenými pečivo. Od té doby se mě Lambri často ptá, když potkáme nějakého psa, jestli tam pracuje. A já ji musím vysvětlovat, že tam mohou pracovat jen někteří psi, že si Vigo pečlivě vybírá a že by určitě nezaměstnal třeba francouzského buldočka, protože by nevydržel celý den poslouchat jeho chrčení. Ale zpět k restauraci s lidmi :). Restaurace, která kromě toho, že má výborné recenze, zaměstnává i lidi s mentálním postižením. Bohužel mě jídlo moc nenadchlo, ale asi to bylo špatnou volbou. Vybrala jsme si dušené telecí se zeleninou, Lambri těstoviny. Její volba tentokrát vyhrála. Po dobu naší dovolené probíhal Wimbledon a zrovna dnes měl hrát Roger s Berdychem o postup do finále. Začaly jsme pátrat, kde bychom se mohly jít v okolí dívat na tenis, jestli není poblíž nějaký sportbar. Číšník nám poradit nedokázal, na netu co jsme našly, tak bylo daleko a tak jsme zaplatily a šly dále. Naštěstí jsme o pár metrů dále narazily na klasickou hospodu, kterou jsme ale nejdříve prošly, protože před vchodem seděl pán, vypadal jako velký bouchač a vyhazovač a myslely jsme, že to bude nějaké doupě. Nicméně po par metrech jsme se vrátily a vešly jsme dovnitř s dotazem, zda když si dáme pivo, by nám nezapnula servírka tenis. S úsměvem řekla, že jasně, usadila nás a jen se občas zeptala jaké je skóre, komu fandíme a odkud jsme. Pro naši velkou radost Roger nad Berdychem vyhrál, my zaplatily, poděkovaly a šly dále. Nastal čas se rozhodnout jestli půjdeme zaplatit další hodiny parkování nebo odjedeme. Vyhrála první varianta. Došly jsme k autu, zaplatily necelé dvě eura do konce parovacího času a vrátily se zpět do centra. Měly jsme čas a tak jsme se vydaly kolem řeky dále s tím, že po cestě odlovíme ještě další keš.To se nám ale nepovedlo, neboť přímo na daném místě na lavičce seděli starouškové. Okruhem přes další uličku jsme šly směrem zpět do centra. K cestě zpět k autu jsme se musely zastavit pro zmrzlinu, kterou jsem viděla odpoledne, ale zrovna jsem dojedla tu Vigovu a neměla místo. Teď už jsem jej měla:). Zeptala jsem se na možnost kopečku ze dvou druhů, dostalo se mi kladné odpovědi. Když slečna nabrala první kopeček tak si říkám, že mi asi neporozuměla, že by půl kopečku nebyl tak velký. Ale zaskočila mě otázkou, která tedy bude druhá půlka:).Takže moje zmrzlina ze dvou kopečků vypadala jako bych si dala kopečky 4:). Ale nebylo to nic, s čím bych si neporadila. Byla lepší než odpolední od Viga. Když jsme došly k místu, kde odpoledne probíhala Odptra kuhna, byly jsme v šoku, že akce stále pokračuje a co víc, bylo zde mnohem více lidí než odpoledne. Žilo to tu:) Lidé seděli všude kolem, bavili se a jedli. Nemohly jsme jinak a náš výlet do slovinského hlavního města zakončily jídlem. Tentokrát to byly čínské nudle, které byly skvělé stejně jako celý den a celá dovolená. Do kempu jsme dorazily kolem půlnoci.