10. den, Ko Phayam-Ranong-Krabi
Ráno byl domluven odjezd v 7:30. Nasedly jsme na skútr, nastartovala jsem, ale chcíplo to... Zkoušela jsem to znova a znova, už se to vůbec nechytalo... Mezitím Roman s Radanou už odjeli. Tlačily jsme skútr do kopce na "na hlavní cestu", ale když jsme byly v půlce kopce, Roman se vrátil podívat se, proč nejedeme. Ihned převzal skútr, aby nám jej nahoru vytlačil. Cestou zkoušel opatrně nastartovat ještě několikrát, už to opět začíná aspoň trochu "chytat", říkala jsem si, že ještě chvíli a určitě nastartujeme. A nahoře se mu to povedlo! :-) Nasedly jsme a bez zastavení jely až zpátky k molu do půjčovny. Ostatní už byli na místě. Vrácení proběhlo hladce, bez nějaké větší kontroly. Do odjezdu lodi jsme měli chvíli čas, tak jsme si zašli na kafe do kavárny, kde jsme seděli i při příjezdu, a čekali, až budeme mít připravené motorky k vyzvednutí.
Loď vyplula přesně v 8:30. Nejdříve jsme se trošku lekli stáří lodě. Zdálo se nám, že podle toho, v jakém byla (při pohledu okem) stavu, tak snad ani do Ranongu nemůže doplout. Nakonec jsme si jízdu užívali z horní paluby, měli výhled kolem sebe a cesta rychle uběhla. V přístavu už nás čekal řidič našeho vozidla Toyota, klimatizovaného minibusu pro 9 osob. Vyjeli jsme kolem 10:45, čekalo nás zhruba 5 hodin jízdy. Auto řídil asi 19letý kluk a doprovázel ho stejně starý "závozník". Po 2 hodinách si Lambri všimla, že řidič začíná usínat. Doslova mu prý padala hlava. Začala na něj mluvit, abychom zastavili někde na jídlo a tím se ho snažila trochu probrat. Ani řidič, ani závozník nemluvili anglicky. Spojili se s někým na telefonu a ten jim náš požadavek přeložil. Za chvíli jsme stáli na benzínce, kde byl obchod 7 Eleven, nakoupili jsme nějaké sendviče, protáhli se a pokračovali v jízdě. I řidiči to asi prospělo, protože mu pak už hlava nepadala. Po cestě se nám ale dostalo dalšího adrenalinu, a to když hoch začal předjíždět a v protisměru měl několik aut, které mu ani o milimetr neuhnuly. Zleva doprava, zprava doleva a opět doprava o pár centimetrů, ale hrozně rychle točil volantem, balancoval dodávkou a ostatní auta míjel snad o milimetry ve 100kilometrové rychlosti... Tím točením volantu se ani tak autům nevyhýbal, ale spíše jakoby "rozhoupal" dodávku a ta se nějakým zázrakem mezi protijedoucími vozy prokolébala... Šílené... Zhruba kolem půl 4 jsme dorazili do hotelu, který jsme si večer rezervovali. Šla jsem vše vyřídit na recepci, kde jsem se ale dozvěděla, že hotel je plný a že mi dnes ráno posílali e-mail. Na Wi-Fi jsem nikde nebyla, takže jsem si zprávu bohužel nemohla přečíst. Naštěstí mě majitelka doprovodila do 200 metrů vzdáleného hotelu, který byl sice o 100 THB dražší, ale zato nový s minimálně 5 volnými pokoji. Hotel to byl asi nejluxusnější, jaký jsme tady měli - na nás až moc, více nám vyhovují menší a starší hotely/motely/bungalowy/chatrče. Ale za tu cenu to rozhodně nebylo špatně, ostatní ze skupiny vypadali taky spokojeně, takže se jim aspoň vyvážily noclehy na místech, kde museli spát zabalení jako kukly v pytlích, které se používají jako vnitřní obal do spacáků :-)
Dali jsme si všichni rychlou sprchu a šli hned do města. Bydlíme kousek od přístavu, tak jsme se chtěli poptat na ceny výletů, pronájmy lodi a samozřejmě se najíst. V přístavu nás odchytl lodník, Mr. Doi a spustil: kam pojedeme, co chceme vidět, a hned s námi začal licitovat o ceně. Další den jsme měli v plánu vyrazit na Railay beach, což je vyhlášená pláž kousek od Krabi. Původní cenu 2700 THB jsme usmlouvali na 2350 THB za obě cesty - v jednom směru je to asi 30minutová plavba. Ráno jsme domluvili odjezd na 9:00, na odpoledni se pak domluvíme na místě.
Hned u přístavu je ulice, na které stojí každý den spousta stánků, kde se připravuje jídlo - od smažené rýže, nudlí, přes polévky a ryby až po Fresh džusy a sladké palačinky a kokosové dezerty. Obrovská směs mnoha zeleniny, ovoce, barev, vůní a pohledů přímo do pánve :-) Vybrali jsme si hned v 1. stánku. S výběrem byli opět všichni spokojení. Po jídle jsme šli na večerní procházku městem, nakoupit si vodu a taky jsme se stavili na drink. V jednom baru byla živá hudba, zpěvák hrající na kytaru, tak jsme vešli. Zpěvák dobrý, drink a obsluha příšerné. Viděla jsem první bucket :-) To je kyblík (plastový nebo kovový) o objemu cca 300 ml, do kterého se dává alkohol a dolévá se buď Red Bullem nebo Coca Colou. Asi záleží na alkoholu. Je to docela dost sladké a myslím, že z toho musí bolet hlava...
Pak už jsme šli zpět do hotelu spát. Zítra nás čeká výlet a jedna z, podle průvodce, nejkrásnějších pláží na světě.