10. den, Haputale-Ella

Dnes ráno jsme vstávaly před 6, dobalily věci ze spaní, batohy hodily na chodbu hotelu a běžely jsme na bus - 6:30 směr Lipton´s Seat. Odpoledne odjíždíme do Elly, domluvily jsme se zase, že batohy necháme na hotelu, brzy ráno ale bylo smluvené místo zamčené, tak jsme je nechaly na chodbě a šly - okolo poledne jsme si je zase vyzvedly, rozloučily se a odjely. Majitel nás ještě včera večer přesvědčoval, ať do Elly jedeme jen na otočku vlakem a zůstaneme u něj, že v Elle je draho - to jsme tušily, ale nechtělo se nám jezdit sem a tam. Musím říct, že ubytování máme zatím všude ve zhruba stejné kvalitě - víceméně čisto - důležitá je postel - čistota povlečení a koupelny, na všech pokojích nebo minimálně někde na chodbě jsme měly wi-fi a většinou i jakž-takž teplou vodu - a tohle ubytování je v poměru cena/spokojenost bezkonkurenčně nejlepší - absolutně nejlevnější, které jsme měly a myslím, že níž už se nikde nedostaneme a co se týče čistoty - bez jediné výtky. Netekla nám teplá voda, ale majitel nám umožnil sprchovat se ve vedlejším pokoji, který byl prázdný; druhý den, když jsme si vyzvedávaly věci, šly jsme si umýt ruce na původní pokoj a termostat byl odmontovaný, takže opravdu porucha. Pokud plánujete pobyt v Haputale, nemohu nedoporučit - Eagle Best Inn - asi 50m před Sri Lak View, kde chtěli za pokoj skoro 3x tolik a co se týče čistoty nebo prvního dojmu - nic moc.

V 6:30 jsme tedy vyjížděly do Dambatenne a Lipton´s Seat. Na údajně jednu z nejkrásnějších vyhlídek na Srí Lance je to od čajové továrny Dambatenne 7 km po cestě, méně zkratkami přes čajové plantáže. My chtěly jít pěšky, ale oslovil nás
tuk-tuk, smluvená cena 350 Rs byla fajn, tak jsme se, vzhledem k tomu, že nás toho ještě dnes čekalo hodně, svezly. Vyhlídka byla hezká, směrem na otevřenou krajinu opar (ten je tady velmi často, takže daleké výhledy jsme si moc neužily), směrem na čajové plantáže krajina opět nádherná - ale ve srovnání s včerejšími výhledy na stezce v Tangamalai se to za nás nedá srovnat. Dolů jsme šly pěšky, chvíli po asfaltce, chvíli schůdky vedoucími přes čajové plantáže. Cestou jsme minuly asi
3 "osady" - pár domků uprostřed čajových plantáží, se střechami z vlnitých plechů, na kterých mají všichni položené prádlo na uschnutí. Prádlo se tady pere v říčkách, oklepává o kameny a suší se na všech možných místech, kam svítí slunce - na kamenech, střechách, čajových keřících, ostnatém drátě. Klasickou prádelní šňůru jsem viděla asi jen 2x. V každé z těch osad tedy všichni prali a ze všech se linula opravdu hlasitá srílanská hudba - na Lipton´s Seat jsme slyšely hudbu a k osadě jsme došly po 2 km. A takto to bylo u všech, kolem kterých jsme procházely.

Když jsme sešly zpátky dolů, navštívily jsme čajovou továrnu Dambatenne - viděly jsme, jak se čaj suší, drtí, zahřívá, aby se zastavila fermentace a prosívá na jednotlivé velikosti. Hotový černý čaj se pak balí do 28 kg pytlů (je jich tuším vždy po 20), každá "várka" se označí specifickým číslem a 4 kg z této várky jdou do Kolomba na aukci, kde si ji prodejci mohou vydražit. Čaj se odtud exportuje do celého světa. Pokud je čaj, který je v obchodě, s příchutí, tu si tam už dodává ten, který čaj na aukci vydražil. Zelený čaj má odlišný proces výroby, ten zde nedělají. Čaj bílý ano - je mnohem náročnější na sběr, proto je i mnohem dražší, než čaj černý - sbírají se pouze ještě nerozvinuté lístečky, poslední z každé větve a pak se 6 až 7 hodin suší na slunci. I pro mě, jako pro člověka, který čajům moc neholduje, to byla velmi zajímavá prohlídka.

Z továrny jsme sedly rovnou do autobusu a jely zpět do Haputale, vzít si věci a vyrazit na vlak do Elly. Cestou jsme řešily, jestli pojedeme 3. třídou, abychom si to vyzkoušely, nakonec jsme se sice rozhodly pro 2., ale pořád jsme váhaly - u pokladny nám oznámili, že je volná pouze 3. třída, takže se to vyřešilo samo. Tahle informace mimo jiné znamená, že jsme celý systém s vlaky a jízdenkami stále ještě nepochopily :-) a protože už tady vlakem asi nepojedeme, tak ani zatím nepochopíme. 3. třída byla nacpaná k prasknutí, naštěstí hned na další zastávce vystoupili 4 lidi, kteří s námi stáli v uličce, takže jsme si sedly do dveří :-). Peťa se cestou spálila, protože se na cestu vlakem nenamazala :-(. Na další zastávce nastoupilo plno dalších lidí, takže jsme po chvíli ztratily přehled o mém batohu - Petin jsme měly za zády, o ten se opíral jeden malý kluk, na mém, který stál hned vedle asi jeden ještě menší kluk seděl, před ním maminka, a dalších asi 6 lidí. Batoh tam byl, samozřejmě :-).

Asi po necelých 2 hodinách jsme vystoupily v Elle. Ubytko jsme měly vytipované, s tím, že uvidíme, kdo nás s čím zastaví - 2 lidi nás přesvědčili, ale u obou to bylo tak, že se šlo do pokoje přes obývák hostitelů, což jsme moc nechtěly. Šly jsme směrem k námi vybraným hotelům, ale začalo pršet, tak jsme zkusily první, který byl po ruce - majitel začal s pokojem za 4500 Rs, ten mu Peťa velmi pochválila, ale upřesnila mu, že máme trochu jinou představu :-). Řekly jsme max. 2500, on že ano, ukázal nám pokoj, a že je za 3500, ale dá nám ho za 3000. Peťa usmlouvala na 2800 :-). Příjemný, velmi čistý hotel, mimo hlavni silnici, ale velmi blízko všemu - ideální a s vyšší cenou jsme počítaly.

Vybalily jsme si na pokoji jen pár věcí a hned zamířily na blízký Little Adam´s peak - malou Adamovu horu, prý ji svým obrysem připomíná. Aby byla menší kopie dokonalá - i tady vedou na vrchol schody :-). Zpočátku se jde kolem čajových plantáží téměř rovinkou, až ke konnci je stoupání právě po schodech. Výhledy odsud opět nádherné - Ella Rock, tam se chystáme zítra, vidíme i Rawana Falls - vodopády - a rozhodujeme se navštívit obojí a zůstat ještě den, který jsme ušetřily tím, že jsme vynechaly Polonnaruwu. Cesta dolů uběhla rychle, měly jsme už hlad, tak jsme vynechaly most, který nám majitel hotelu doporučoval navštívit (tím, že zůstaneme, zajdeme tam taky zítra), šly se osprchovat a do města na večeři.

Vybraly jsme doporučovaný Dream Café a neudělaly chybu - jídlo vynikající, obsluha příjemná a všímavá, porce obrovské, ceny malinko nad průměrem, ale ve srovnání s kvalitou by mohly být klidně i vyšší. Peťa si dala Rice and Curry s hovězími Kofty (karbanátky), já tuňákový steak, byl s nakládanou a grilovanou zeleninou a rýží, k pití čerstvý džus a Fantu - druhý džus totiž nestihli kvůli výpadku proudu udělat - cena cca 350 Kč. Peťa dostala tak 3 porce rýže a asi 7 mističek se zeleninou, masem, čočkou dhall apod., se kterými si rýži míchala. Porce by stačila klidně pro 2 lidi.

Po jídle jsme už šly na pokoj, dopsat poslední 2 dny a těšit se na zítřek :-).