1. den, Vratimov-Budapešť-Bělehrad-Abu Dhabi-Kolombo

Je to tady :-). Ráno budíček po 5, v 5:30 vstáváme a za hodinu už vyrážíme na autobus, tramvaj, 2 vlaky, metro, další autobus a 3 letadla do Kolomba :-). Cesta vlakem uběhla celkem rychle, většinu jsme proklimbaly :-). Vše jelo načas, v Budapešti jsme proto se značným předstihem - ve 14:30 už vystupujeme na nádraží, máme tedy čas se informovat i na zpáteční cestu, kde musíme stihnout autobus v centru Budapešti 2 hodiny po příletu, jinak bychom musely v Maďarsku přenocovat. Vypadá to, že by to neměl být problém - kupujeme tedy lístky MHD i na zpáteční cestu a jedeme na letiště.

Cesta trvala zhruba půl hodiny, před námi je tedy asi 5 hodin čekání. Peťa mě teď velmi nervózně sleduje a opravuje, že cesta netrvala "zhruba půl hodiny", ale
23 minut, nebo vlastně 40 prý. Velmi nervózně mě sledovala, už když jsem vytahovala NB a na otázku "Co jdeš dělat?" jsem klidně odpověděla, že psát deníček... Vzhledem k tomu, že je před námi 19 dní, myslím, že mé zápisky budou poměrně ojedinělé :-). A velmi pravděpodobně i tajné :-). Jo a ještě mi vlastně vyčetla, že tady nemám nadpis...

Letiště jsme během chvilky prošly, pak se dívaly na seriál - Six Feet Under, četly si, přehodily do tašky věci, které bereme na palubu a šly se odbavit. Check in proběhl najednou na všechny 3 lety, na letišti v Bělehradě se tedy nemusíme zdržovat, máme totiž na přestup jen hodinu a 25 minut. V Abu Dhabi potom 7 hodin... Uvidíme, co se dá na místě podniknout - původně jsme měly mít 13 hodin, tak jsme plánovaly návštěvu města, ale aerolinky plán změnily. 7 hodin je dlouhých na čekání na letišti, ale naopak krátkých na výlety mimo letiště. Ještě uvidíme. Teď už čekáme u brány na nástup do letadla, je nás tady jen pár, letíme malým vrtulovým letadlem - ATR 72. Každou chvíli by se mělo nastupovat, končím tedy zatím se zápiskem. See you later :-).

PS: Peťa upřesňuje, že to nebylo 23 minut, ale 23 minut z Népliget. Na "é" klade patřičný důraz a zní to opravdu maďarsky :-). Pak dodává, že teda ne z Népliget, ale Keléti... No nevím, jestli se do toho trošku sama nezamotala :-). Tuším, že to tady pak bude ještě vysvětlovat :-).

PS 2: Teď čte Peťa na netu, že vlaky v ČR měly odpoledne zpoždění, protože nějaký anonym nahlásil bombu na hlavním nádraží, ale neupřesnil město. Před chvíli jsme řešily, že jsme mohly jet pozdějším vlakem, ale že bychom se bály (nebo aspoň já) právě možnosti zpoždění. Asi bychom to ale stihly i tak, vlaky prý stály maximálně hodinu.

Sedíme na letišti v Abu Dhabi a čekáme na let do Kolomba. Z Bělehradu jsme letěli 4 a půl hodiny, po nástupu do letadla před půlnocí nás překvapily připravené polštářky a deky na každém sedadle! :-). Na trojsedátku jsme seděly samy 2, takže jsme se docela i prospaly. Po vzletu každý pasažér dostal kartičku - menu a mohl si vybrat z nabídky 3 hlavních jídel. K tomu další drobnosti - salát, pečivo, máslo, sýr, krekry, zákusek. A samozřejmě libovolné množství pití - alko i nealko. Se službami Serbian Airlines jsme maximálně spokojené.

Letiště v Abu Dhabi je opravdu veliké. V odletové hale, která je uspořádána do kruhu, jsou všechny restauarce a obchody, uprostřed spousta místa k sezení, pult s několika zásuvkami k nabití NB, telefonů apod. Velmi zajímavý a hezky architektonicky řešený je strop. Nechtělo se nám čekat v této velké hale, tak jsme se rozhodly přejít ke svému gatu, kde jsme myslely, že bude méně lidí - zaměstnanec letiště (stojí před vstupem do každého gatu) nás ale dovnitř nepustil, že je brzy a odkázal na Transfer desk, kde dostaneme voucher na jídlo - máme na přestup cca7 hodin, tak proto. Po chvilce hledání jsme přepážku našly a po delší chvilce čekání a předbíhání (ne my, ale nás :-) jsme si stouply o pár kroků za lidi u přepážky, jakože "diskrétní zóna", ale s takovou bychom čekaly až do večera - tak jsme po chvilce pochopily, že musíme stát bezprostředně za lidmi u přepážky) jsme meal voucher dostaly. Lístek je platný v kterékoliv restauraci a je rozlišen barevně, podle barvy voucheru pak mají v každé restauraci výběr z několika jídel. Vybraly jsme si Bricco pizza & pasta - já si dala pizzu Margherita a Peťa Beef Thai Chilli Noodles. K tomu jsme si koupily vodu, nakonec byla ale taky v "ceně" voucheru a ještě jako překvapení kelímek melounu :-). Zajímavý je systém výdeje - objednaly jsme si u pultu, dostaly destičku s číslem a že si máme jít sednout. Na destičce bylo číslo 17, tak jsme myslely, že paní zavolá. U stolu jsme si všimly, že z boku je malinký displej, kde číslo 17 svítí, řekly jsme si, že asi teda bude to číslo blikat nebo něco - po 5 minutách začala destička šíleně nahlas pípat, blikat po celém obvodu a vibrovat tak, že jezdila po stole :-). Pizza byla dobrá, Petino jídlo taky, navíc pikantní :-). Ani jsem neochutnala, užila jsem si zřejmě poslední nepálivou chuť pro následující 3 týdny :-). Teď opět sedíme a čekáme, já píšu deníček, Peťa pozoruje lidi okolo - je tady směsice lidí z celého světa, jak zpívá Nohavica a jak se mi začne honit havou pokaždé, když se rozhlídnu kolem sebe - bílí, černí, žlutí, arabi i židi :-) a Peťu už od Budapešti trápí otázka, kam a za jakým účelem všichni jezdí :-).