1. den, Vratimov-Brusel-Bruggy
Lambri: Už zase konečně vyrážíme na cesty J Tentokrát do Brugg, kam jsme se už dlouho chtěly podívat a když už tam budeme, tak taky na den do Bruselu. Bruggy budeme obdivovat 2 dny.
Letíme v 6:15 Ryanairem z Prahy, takže jsme se rozhodly jet autem přes noc - vlak tam v žádný vhodný čas nejede a přespávat v Praze se nám nechtělo.
Teď je pátek 5. 5. 2017, 21:00 a to rozhodnutí zpětně moc nechápeme J Vědomí, že za 2-3 hodiny vyrážíme na cestu a pořádně se vyspíme až za 24 hodin, není moc příjemné. Já kolem půlnoci na chvilku usnula, Peťa se dodívala na hokej, probudila mě a vyrazily jsme. Cesta uběhla bez sebemenších komplikací, celou dobu řídila Peťa, klobouk dolů. Na letišti jsme byly okolo 3:45, Peťa rezervovala parking u společnosti, která si auto vyzvedne přímo u terminálu, odveze jej a po příletu ho zase 15 minut po zavolání k příletovému terminálu přistaví. Teda, budeme v to doufat. Za zhruba 100 korun na den fajn služba - Smile parking. Na pána, který si auto přebíral, jsme chvilku čekaly, mezitím dojela další dvě auta, ale samotné předání proběhlo velmi rychle.
Cestou k terminálu mě Peťa doučila další 2 sloky písně "Bruggy Bruggy do půl drugy", kterou před pár dny složila J a kterou si teda od té doby zpíváme pořád dokola. No a dnes jsem se dozvěděla, že "Bruggy Bruggy do půl drugy" je jen 1. sloka! 2. sloka zní "Bruggy Bruggy o půl drugy" a 3. sloka pak "Bruggy Bruggy po půl drugy" J Třeba, až opravdu do Brugg dojedeme, dostane inspiraci a složí ještě něco dalšího. Budu o tom informovat J
Na letišti, hned po vstupu do budovy, spustila Peťa obligátní monolog na téma "kam všichni asi tak cestují". Daly jsme si svačinku, vypily vodu a šly k odletové hale, odbavení jsme si udělaly online už doma. Jelikož číslo odletové brány ještě nebylo vyhlášeno, prošly jsme se, našly odpočinkovou zónu, kde si Peťa připadala jako v Air bank a kde měli bezvadný stroj na strečink a po chvilce jsme už zamířily k bráně D3. Nástup i samotný let proběhly bez zádrhelů a turbulencí. Jelikož bylo zataženo / mlhavo, po chvilce jsme vyletěli nad mraky - bezva podívaná.
Teď už sedíme na letišti v Bruggách a čekáme na autobus. Venku je celkem zima, oproti teplotám, které mi Peťa už týden slibuje. Debatujeme nad dobrotama, které si dáme - Peťa vypráví o nějaké wafli s podivnými příchutěmi, já říkám, že jedině wafli s banánem a nuttelou a Peťa odpovídá, že to ano, že to je rozhodně waflové terno. Konečně taky pochopila, co je dobré J
V 10:30 nasedáme do autobusu a jedeme. Těšily jsme se na místní krajinu a vyhlídkovou jízdu z letiště Charleroi do Brugg, ale já usnula ještě před výjezdem z parkoviště a Peťa na tom byla velmi podobně J
Vzbudily jsme se obě až v Bruggách, hodily batůžky na ramena a vydaly se pěšky směrem k hostelu, měl by to být asi kilometr nebo dva, navíc centrem města, takže prima seznamovací procházka. Prošly jsme vlakovým nádražím, odkud zítra (pozítří vlastně) budeme odjíždět na jednodenní návštěvu Bruselu. Přešly jsme rušnou cestu, pokračovaly podél příjemného parčíku a dále úzkými uličkami města, lemovanými kamennými řadovými domky jsme se pomalu přemísťovaly k hostelu. Už od toho parčíku Peťa říká, že jí to tady připomíná Oxford. Uličky i domy jsou moc hezké, parčíky udržované. Idylka J
Bruggy jsou v mnoha průvodcích označovány jako "Benátky severu" - jsou stejně jako ty pravé Benátky protkány sítí vodních kanálů, po kterých se prohánějí ve člunech turisté. Pohled z loďky je prý ještě mnohem hezčí, než z ulice - když předběhnu, měly jsme to v plánu, ale asi kvůli nepříliš teplému počasí nás to nakonec nezlákalo. Historické centrum Brugg bylo roku 2000 zapsáno na seznam UNESCO.
Postupně jsme tedy kochacím se tempem došly ke Katedrále sv. Salvatora (Katedrála spasitele) a tady to začalo J Katedrála je už přímo v turistickém centru, takže na nás ze všech stran začaly útočit vůně sladkých waflí a pralinek, případně smažených hranolek. Ještě více kochacím tempem jsme všem nástrahám odolaly (máme hlad, a v takovém rozpoložení bývá naše volba jídla vždycky nejhorší J, takže se chceme nejprve někde po odložení věcí normálně najíst). Ve 13:40 jsme došly do hostelu Snuffel, který je asi 5 minut pěšky od hlavního náměstí Markt s věží Belfort. Hostel jsme vybíraly podle umístění, recenzí a ceny a musím říct, že byl ze všech hostelů zatím nejlepší. Vzaly jsme si 6 lůžkový ženský pokoj, který byl tak prostorný, že v jiných hostelech, kde jsme zatím byly, by tam nacpali minimálně dalších 10 postelí. Po vstupu do pokoje byla ještě předsíňka, kde bylo 6 skříní s číselným kódovým zámkem, který se po každém otevření skříně znova, velmi jednoduše, nastavoval dle libosti. V pokoji pak byly 3 poschoďové postele, my měly u okna. Postele byly podél zdí, uprostřed byl opravdu obří volný prostor, kde byl stůl se 4 židlemi. Pokoj byl celý bílý, včetně nábytku, stěn a povlečení, čímž se dojem čistoty a vzdušnosti ještě znásobil. Sprch i toalet bylo dost, nikde jsme nemusely čekat, teplá voda tekla pořád a většinou jsme byly v koupelně i na WC samy, přesto, že je hostel poměrně velký. V přízemí je bar, s velkým výběrem piv (jako všude v Belgii), kde se večer mohou zastavit i lidé mimo hostel a kde se zároveň ráno podávají snídaně. Vedle baru je zahrada, je tady kuchyňka s jídelním a relaxačním koutkem a music bar, kde se pořádají různé akce a koncerty. S hostelem jsme byly nadmíru spokojené. Hodily jsme si batůžky na pokoj, povlékly postele, ať to nemusíme dělat večer a vyrazily zpět do centra.
Podle průvodce jsme si k jídlu vybraly bistro, kde dělají těstoviny s několika druhy omáček - bistro se jmenuje BOCCA. Cenové rozpětí těstovin je podle velikostí porce, S-L, 4-6 €. Daly jsme si tuším velikost M, byla víc, než dostačující a to toho sníme celkem dost, hlavně tedy pokud jde o pastu. Co se týče chuti, už jsme jedly mnohem lepší - jedny ani druhé (sýrové a rajčatové) nebyly bohužel nic extra. Nicméně, hlad už jsme neměly, takže jsme se mohly vydat ochutnávat místní dobroty - dopadlo to tak, že jsme si (Peťa), po chvilce váhání mezi podnikem Da Vinci a OYYA, vybrala zmrzlinu v Da Vinci. Fronta na zmrzku měla asi 10 metrů, u pultu se zmrzlinami se rozpadala do naprosto nepřehledného chumlu, ten obsluhovalo asi 5 usměvavých holek, další připravovaly různé poháry a mezi nimi pobíhal chlapík, který zmrzliny různě doplňoval a dozdoboval - plná nádoba je vždy nahoře ozdobená tím, čím je ochucená a když se ze zmrzliny ubírá, mizí i ozdoba, pán to tedy doplňoval. Poháry vypadaly taky fantasticky, Eva by si tady užila J Peťa si dala 3 kopečky - malinovou, čokoládovou a lotuskovou. Slíbila jsem, že jí pomůžu, nechtěla jsem celou svou, proto ta "nudná" čokoládová. Zmrzlinu jsme snědly na místě, kochajíc se tím šrumcem. Proti očekávání nás 3 kopečky přepraly a my začaly pociťovat únavu, znásobenou hlavně dvoudenním nevyspáním.
Ještě před zmrzlinovou zastávkou jsme se dohodly, že se půjdeme projít na SV konec města, kde stojí staré větrné mlýny a pak že uvidíme. Vydaly jsme se tedy tím směrem. Cestou jsme se zastavily a udělaly pár fotek u kanálu, kterým projížděly turistické lodičky (chtěly jsme se taky projet, ale uvidíme zítra - jednak podle počasí a jednak podle momentální nálady - loďky jezdí poměrně rychle a celá jízda působí poměrně přecpaně a uspěchaně - asi nás to zatím spíše odrazuje, ale uvidíme. Cestou jsme se zastavily v kostele sv. Anny a pak jsme procházkovým tempem, poklidnými uličkami došly k mlýnům. Cestou jsme se vlastně ještě zastavily u takových malých bílých domečků, na které nás opět odkázal průvodce USE-IT - soustava malinkých domků byla postavena už ve 14. století a po celých Bruggách jich je mnohem více - tyto, nazvané Elisabeth Zorghe, Paruitte en De Schippers, na ulici Stijn Streuvelsstraat, by měly být údajně nejhezčí a naštěstí byly přímo na naší naplánované trase. Myslím, že by se určitě vyplatilo si k nim i trochu zajít, domečky i jejich zahrady jsou opravdu kouzelným místem, které je jakoby stvořeno samo pro sebe uprostřed města. V domcích původně bydlely vdovy nebo staří lidé, dnes některé slouží svému původnímu účelu, nebo jako sociální bydlení.
Mlýny jsou postaveny podél vodního kanálu, který vede kolem města. Jsou celkem 4 a nejstarší z nich byl vybudován kolem roku 1760. Chvíli jsme zde poseděly a pak se již vydaly zpět do centra. Kolem mlýnů vede podél kanálu i stezka, ideální na běhání nebo kolo. Mezitím se únava dostavila naplno a tak jsme se rozhodly jít na hostel, odpočinout si a dospat se. V hostelovém baru jsme si ještě koupily speciální pivní kartu - za zvýhodněnou cenu 11 € dostanete 4 piva uvedená na kartičce a jedno dle vlastního výběru. Někde jsme četly, že se v Belgii vaří přes 1000 různých druhů piv. Tak jsme si 2 z nich daly :-) a začaly plánovat zítřejší den. Po jednom pivu jsme už šly na pokoj, daly si sprchu a ve 22:00 (možná i dříve :-) ) jsme už spokojeně spaly :-)