1. den, Lisabon

Tak konečně se Porto dovolalo a my můžeme vyrazit na cestu :-) Letíme ze 100 km vzdálených Katowic v 18:05, takže máme dopoledne spoustu času na balení a přípravy posledních drobností.

Cestou se stavíme ještě do Bohumína, pozdravit mamku a babi, máme to cestou, no a pak už s menší časovou rezervou vyjíždíme do Katowic. Na místě jsme včas, po menších zmatcích u parkoviště se loučíme na týden s autem a jdeme k terminálu. Když jsme letěly do Barcelony, parkovaly jsme přímo u terminálu a i na toto parkoviště se vztahovala sleva v rámci akce Fly Silesia, tedy 90%!!! pro auta s českou a slovenskou SPZ. Tentokrát je sleva poskytnuta na P2, tedy parkoviště o pár desítek metrů dál - nicméně už jsme musely projet parkingem u terminálu, vzít si lístek a projet zase bránou ven - automat po nás chtěl 5 zlotých, pan u vedlejší přepážky nás naštěstí pustil.

Na letišti jsme již jen prošly bezpečnostní kontrolou - poměrně přísnou, vytahovali nám věci z batohů, Peti málem "zapomněli" vrátit brýle, paní ji osobně prohlížela, což Peťa naprosto nesnáší... U odletové brány jsme pak čekaly jen asi 30 minut a už byl hlášen nástup do letadla. Startovali jsme s menším zpožděním, let trval zhruba 4 hodiny a čas jsme si krátily u seriálu Orange is the New Black. Každým dílem lepší a lepší.

Po deváté hodině jsme přistáli v Lisabonu, část cestujících se roztleskala, ostatní, na které jsem viděla, se smáli pod fuskama :-)

V Lisabonu je centrum města spojeno s letištěm metrem, kam jsme tedy hned zamířily - lístky se daly koupit pouze v automatu, který vrací max 10 euro, takže jsme se na letiště prošly ještě jednou, rozměnit 50 eurovou bankovku - naštěstí je to jen pár metrů.

Metro v Lisabonu je poměrně jednoduché, jsou zde jen 4 linky, takže jsme se velmi rychle zorientovaly - jedním přestupem bychom měly dojet až k hostelu, i tentokrát jsme si vybraly levné bydlení v pokoji s více lůžky přímo v centru města. Když jsme z metra vystoupaly dlouhými schody až ven, čekalo nás příjemné překvapení - jednak v podobě teplého počasí, jednak okolím, kde bydlíme - ulice je plná pouličních umělců, lidé posedávají venku jen tak, i na hospodských zahrádkách je plno lidí, kteří se vesele baví. Hned se nám tady zalíbilo :-) Druhé příjemné překvapení bylo, že hostel je od výstupu z metra asi tak 20 metrů :-) Myslely jsme, že musíme do kopce až na konec ulice, ale nakonec jsme našly vchod opravdu hned u výstupu z metra.

Když jsme dojely na recepci do 5. patra, přívítala nás sympatická slečna a příjemné prostředí. Asi jsme opět vybraly dobře. Slečna nám vše vysvětlila, předala klíče, ukázala vtipné heslo k Wi-Fi (LOGOUTANDREADBOOKS, neboli ODPOJTESEACTETEKNIHY :-), a prozradila, že nám, kteří umíme anglicky heslo vtipné připadá, ale ti, kteří neumí, nejsou z vyťukávání dlouhého a nesrozumitelného textu nadšení :-). Po asi 10 minutách nás zavedla na pokoj, kde v jedné z našich postelí někdo spal. Vnitřně jsme se zaradovaly, že třeba došlo k omylu a dostaneme 2lůžkový pokoj :-), ale slečna nás jen po kontrole v rezervačním systému požádala o chvilku strpení - ten člověk tam neměl co dělat, takže ho půjde přestěhovat a převlékne postel. Dohodly jsme se s ní, že místo čekání ve společných prostorách hostelu si u ní necháme tašky a zajdeme si na drink.

Prošly jsme přilehlou ulicí, pokochaly se pohledem na dobroty, které si budeme zítra dávat :-) *(zmrzlina va tvaru kytice je zase o kousek vyšší level :-) ) a nakonec si sedly na zahrádku restaurace A Brasileira, a daly si místní pivko Super Bock. Moc dobré. Co bylo horší, jsou trojí ceny - nejlevnější je pivo na baru, pak u stolu uvnitř a nejdražší venku na zahrádce. Seděly jsme venku na zahrádce :-).

*zmrzlina nakonec nebyla, dávat 3,90 euro se mi nechtělo. Na pohled vypadala moc hezky, obsluha takovou špachtlí vrstvila vybrané druhy do tvaru okvětních lístků, ale velikostně to byl tak zhruba jeden kopeček.

Když jsme se vrátily, vše už bylo nachystáno a my se rychle umyly a šly si lehnout. Na pokoji je příšerná zima :-( Ale jinak je moc fajn.